Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrození anděla

6. 12. 2008

Zarývám nehty pod kůži,

křičím, rvu si vlasy.

Jsem uvězněná v pokoji,

za zdí slyším vaše hlasy.

-

Nikdo mě neslyší.

Zdrcená padám do kouta.

Zaúpím bolestí,

krev mi po rukou stéká.

Jsem sama.

-

Ruce mám zjizvené,

nehty do nich zarývám.

Od zápěstí k loktům,

po žílách prstenem smrti přejíždím.

Obličej do dlaní ukrývám.

-

Stín mě schoval pod křídla.

Z očí mi ukápla slza.

To na mě všichni zapomněli?

Slyšíte? Já přece nejsem mrtvá!

-

V šatech černých, v klubíčko stočená,

zamčená v pokoji, ukrytá před všema.

Nikdo se neshání, nikdo se neptá,

jestli jsem naživu a nebo mrtvá.

-

V myšlenkách ztracená,

sedím v pokoji.

Krev všude po stěnách,

smrti se nebojím.

-

Potichu vyčkávám,

cítím ji, už se blíží.

Za ruku chytám ji,

schovává mě v náručí.

-

Tělo mi bezvládně dopadá k zemi.

Duši narostla křídla.

Nikdo mě nevidí, všichni už zapomněli.

Jsem andělem, andělem života a smrti.

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář