Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vážím si Tě!

6. 12. 2008

Tvá slova,

jenž ukazují hořkost osudu.

Umírám znova,

však Tvé dotyky mi dodávají sílu.

-

Tvé úsměvy,

jenž protkány jsou bolestí

a oči, čelící neštěstí…

patříš mezi mé ztráty a nálezy.

-

Jsi ta, která stála u mé postele,

když neměla jsem pro co žít.

Padala jsem, až na dně jsem uvízla,

toužila po jediném: ZEMŘÍT!

-

To Ty jsi stála vedle mě

a já tě přehlížela.

Podala´s mi ruku

a já jí neviděla.

-

Snad není pozdě, snad.

Teď dotýkám se Tvého srdce.

To Ty jsi můj život, má záchrana…

jsi jako světlo v temném lese.

-

Tvá ruka stiskla, drží mě.

Pevně se k sobě tiskneme.

V Tvém objetí už nejsem sama,

jsi tu se mnou…vážím si Tě!

-

Tvoje duše,

Tvoje srdce,

To ty jsi mým andělem přece!

Byla jsem slepá, neslyšela,

vnitřnímu démonu jsem naletěla.

-

Už tě nepustím!

Slyšíš?

Nikdy!

Mám tě ráda,

Však každý děláme chyby…

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář