Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rybí život

6. 12. 2008

Den střídá noc

a noc střídá den.

Minuta za minutou se vleče,

ne, nikdo tomu neuteče.

-

Mohlo by se zdát, že žiji v ráji,

ale mýlili by jste se šeredně.

Zeleň všude, ano, vodou si pluji,

ke dnu…a zase zpátky k hladině.

-

Můžete si myslet, že mi nic nechybí,

že mám štěstí, že jsem ryba.

Možná vás překvapím, já také toužím

zhluboka se nadechnout, kde je ta chyba?

-

Místo rukou ploutve,

místo nohou ocas.

Šupiny po celém těle

a místo plící? Žábry, zas.

-

Moje místo je tady,

mezi šupináči a žábami.

Však toužil bych se nadechnout,

alespoň jednou jedinkrát

z plných plic nad hladinou.

-

Že mi nic nehrozí?

Dovolte mi vás vyvést z omylu.

To největší nebezpečí

z vlastních řad pochází.

-

Na jídlo nehledím,

vždy se něco najde.

Ať už je to krmení

nebo tělo přítele.

-

Že jsem necita?

Ne, tak to tady chodí,

ten, který nedýchá,

slouží k přežití jiným.

-

Až mé ploutve ochabnou

a teplo se vytratí z těla,

přátelé se seběhnou

a sežerou mne zaživa.

-

Teď mě však napadá,

že jsme jako vy, lidé,

ten kdo za přítele se vydává,

tě, jen co zeslábneš,

mile-rád sežere.

-

Bublina za bublinou,

vteřina za vteřinou.

Přátelství nebo ne?

Všichni víme, jak tohle dopadne…

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář