Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nebeská láska

6. 12. 2008

V závoji noci se k sobě přitisknuli,

královna Tma je ukryla pod křídla.

Ty krásné, společné chvíle již pominuly,

On navždy odešel, ona zůstala sama.

-

Tenkrát ještě byli spolu,

bojovali proti všem, proti všemu!

Celý svět jim záviděl,

tu touhu, s kterou prožívali každý den.

-

Teď dívka bloudí lesem zapomnění,

sama, zoufalství se jí zarývá pod kůži.

Do srdce život ji zasadil smrtelný trn růže,

tak krásná, tak čistá květina, jak ubližovat může?

-

Bodá ji, co proti životu zmůže?

Krvácí, co zmůže proti smrti?

Křičí tu v zoufalství, nikdo jí už nepomůže,

může smrt přemoci anebo nemůže?

-

Bledé má tváře,

lehký je šat.

Nad hlavou záře,

z měsíce, snad.

-

Vítr z ní strhává veškerou naději,

teď už jí nezbývá, než padnout na kolena.

Klečí a prosí tu za odpuštění,

pláče a pod ní se na zemi rozplakala i hlína.

-

Havranů hejno jí prolétlo nad hlavou,

z posledních sil k nim pozvedla tvář.

Cítí že umírá, bitva je prohranou

a konečně rozpoznává onu zář.

-

Není to měsíc, nejsou to hvězdy,

to světlo, to je tisíckrát krásnější.

Přivírá oči, poznává schody,

sní snad? Copak si tohle zaslouží?

-

Dech se jí zatajil před vší tou noblesou,

z nebes k ní přilétají andělé.

Na křídlech do věčného světa ji ponesou,

po schodech k ní přistupují přátelé.

-

"Vítej, sestro." Vezmou ji mezi sebe.

"Už dlouho jsme tu čekali, na tebe."

Děvenka nevěří svým vlastním očím,

naproti ní stojí…div se jí srdce radostí nerozskočí!

-

"Ty, můj milý?

Tak dlouho jsme se neviděli!"

Utíká po schodech ke vší té kráse,

opouští tělo, života vzdá se.

-

Nemá čeho litovat,

co více by si mohla přát?

Teď už bude stále jen milovat,

v nebi ji bude láska hřát.

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář