Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj svět

6. 12. 2008

Znám jedno utajené místečko,

kam nedopadá sluníčko.

Kde temnota znamená den i noc,

je to místo, kde já jediná mám nad vším moc!

-

Smutno, ticho, temno je tam.

Všechno je zachumlané do černého závěsu.

Nikdo mi neříká, co dělat mám,

tam břemeno života unesu.

-

Sama a přeci s někým,

schovávám se před životem.

Nezáleží mi na tom, zda budu někým,

tam jsem tím nejkrásnějším stvořením:

Andělem!

-

Před pravým životem utíkám,

jen tohle místo mi nikdo nikdy nevezme!

Do svého světa odlétám,

to tam,

to tady je mé místo v životě,

jsi tu se mnou,

…a nyní už i tvé!

-

Jsem tam sama, sama navždy.

A přesto jste tu se mnou,

pokaždé!,

když utíkám před realitou,

pokaždé!,

když se schovávám sama před sebou…

-

Pustím sem někoho, kdo mě osobně zná?

Ledaže by mě měl nadevše rád.

Pochopil moje myšlenky, můj svět,

držel mě za ruku a neotáčel se zpět.

-

Slyšel by moje výkřiky do noci,

chápal kouzlo žiletky,

viděl moje rány v srdci,

utíral slzy,

vždy když život ublíží.

-

Můj svět,

to nejdůležitější místo v mém životě.

Možná jediné,

kde jsem sama sebou,

kde nebojím se říct svůj názor,

ukázat vám svůj vzor.

Moje chyby tu poznáváte,

a vlastně mě ani neznáte…

-

I když možná víc než lidé kolem mě…

Kdo tu vedle mě vůbec je?

Venku jen vražedná Samota…

A v mém srdci? Prázdnota…

-

Ubližuju všem kolem sebe,

bojuju se všemi a se vším.

A přitom zbytečně.

Bojuju proti nesmrtelnosti lží!

-

Bojím se, pouštět si lidi k tělu.

Nikdo nechápe, jak je mi mizerně.

Nikdo neví, jak mě uspokojuje,

vidět svou krev, jizvy a žít v pravým světě,

úplně někde jinde…

Tady!

-

Můj svět je někdy černější než temnota.

Někdy zas krvavé mraky plují oblohou.

Žije tam se mnou jedna osoba: Samota.

…a lidé, co mě vidět nemohou…

-

Můj blog je můj svět,

nevyhánějte mě z něj.

Už tak mám v srdci díru,

kterou nezaplní žádná prázdná slovíčka,

pomalu ztrácím víru…

-

Stačil by jen jeden cit,

tuším, že jmenuje se Láska.

Bojím se, že se mnou byla jenom jedenkrát….

jedenkrát, když mě měl ON rád...a tak krátká!

-

A teď?

Zmizel…

odtrhli nás od sebe.

A v srdci po něm navždy rána,

a v duši jenom vzpomínka,

jak jsem tam opuštěná stála

a v slzách bolesti se topila.

-

Bez tebe,

bez srdce.

To od té doby jsem nikým!

Jen tady moje srdce nestrádá…

kéž bys jen věděl, že tě mám stále nadevše ráda.

-

Že bez tebe jsem prázdná.

Bojím se,

že to místo po tobě už nelze zaplnit.

Žes zapomněl a jen já se trápím,

že nedokážu bez tebe žít.

-

To tady zas mám pro co žít,

to tady moje srdce nelže,

ukrývám tu tajnosti.

Je to můj svět, kde nikdo nedokáže

zradit,

opustit,

vyrvat srdce…

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář