Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dveře do budoucnosti

6. 12. 2008

Stříbrná čepel barví se doruda,

do hladké kůže lehce se zarývá.

Vidím jen dveře. "Jak jsem se tu ocitla?"

Tmavou chodbou se můj hlas rozléhá.

-

Zpod dveří jak zlatá nitka,

line se stříbrná záře.

Zpod dveří, jak rudá nitka,

vytéká pramínek krve.

-

Zavřené dveře. "Copak je za nimi?,"

neukájím svou zvědavost.

"Jen jednou pohlédnout," byla jsem tak naivní,

"jen jednou, jedinkrát a pak dost."

-

Ruka je na klice. Na chvíli zaváhám,

přeci jen cítím mráz na zádech.

Celá teď třesu se, sotva dech popadám,

vzrušení dalo by se krájet.

-

Jediné cvaknutí, jediné stisknutí,

stačilo změnit celý svět.

V tu chvíli nic není takové jako dřív

a už nelze tenhle čin vrátit zpět.

-

"Co je to za dveře? Dveře prokletí?,"

sama sebe se ptám.

"Mýlíš se," uslyším, neskrývám leknutí,

za dveře rychle se ukrývám.

-

"Nemůžeš utéci, nemůžeš se schovat,

sama sis osud rozhodla.

Pozdě již litovat, své dveře sis otevřela,

své dveře samoty, smrti a zla."

-

Znejistím. Mlčím. Ten hlas já znám!

Komu však patří, netuším.

"Zavři dveře a pojď k nám,"

mé přemýšlení hlas náhle přeruší.

-

Poslechnu. Vejdu. Strach teď jde stranou.

Mám se snad něčeho bát?

"Sama sis rozhodla, nemáš na vybranou."

Poslouchám hlas a jdu dál.

-

Jaký však údiv mi zastře myšlení,

když proti mně já sama zas stojím.

"To není možné! Snad mysl blouzní mi!"

Já jsem tu nebo tam? Svým očím nevěřím.

-

Bílé šaty, čistota sama,

je tohle Anděl? To přeci nejsem já!

Přízrak? Víla? Nevinná panna?

Tak podobná a přec jiná!

-

"Co skrývá za tváří, za mou podobou?,"

o krok k ní přistoupím blíž.

Oči má prázdné, podobu děsivou,

"copak jsem blázen již?"

-

V ruce má dýku a tajemný výraz

v jejím obličeji se objeví.

Ucítím bolest, jde ze srdce…a zas!

Žádný soucit nejeví.

-

"Otevřela si dveře, své dveře budoucnosti,

teď končí to, cos za dar dostala.

Smrt jest ti odplatou, žes zvědavostí

ses unésti nechala.

-

Budoucnost je navždy skryta,

před vaším okem, vaší touhou.

Co se stane, co tě čeká,

je jen náhodou pouhou!

-

Tys vybrala sis, pohlédni,

tvé srdce již nebije."

A pramínek jasné krve

protéká pod dveře.

-

Záblesk světla následuje,

jen stěží ještě vnímám.

Všechno co se stalo, co je,

lehce zapomínám.

-

Poslední výdech, zavřené oči,

dýka srdce trýzní.

Svět se náhle rychle točí,

světlo se ke mně blíží.

-

Tma. A ticho.

Nikde nikdo.

Žádné světlo.

Konec je to?

-

---

-

Zprudka oči otevírám,

vidím, cítím, slyším, dýchám!

Kde jsem se však ocitla?

Zčistajasna procitla?

-

Rozhlédnu se kolem sebe.

Kdepak, tohle není nebe.

Tady už jsem jednou byla,

stojím v chodbě, kliku svírám.

-

Dveře zpod něž světlo prosvítá,

dveře, jež mají zůstat zavřeny.

Pramínek krve po podlaze stéká,

zpod dveří, dveří budoucnosti.

-

To co se stane, má se stát,

žít se má nyní, v tuhle chvíli.

Budoucnost nemá se otvírat,

A ti co to někdy udělali, již nejsou mezi živými...

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář