Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zabila jsem přítele...

6. 12. 2008

Jako tělo bez duše,

jako duch bez těla.

Stojím tu na místě,

tohle jsem nechtěla.

-

Vedle mě v louži krve,

koupe se anděl bez křídel.

Co jsem to za přítele,

když jsem dovolila, aby navždy odešel?

-

Jen ruku natáhnout,

stačilo k záchraně.

Nedokázala jsem se pohnout,

teď na mě jeho oči hledí smutně a zklamaně .

-

Už mrtvé jsou,

jeho pohled je odplatou.

Jak jsem jen mohla zklamat?

Za přítele se vydávat?

-

Myslela jsem,

že život bych za něj položila.

Zklamala jsem,

jenže tím jsem ho zabila.

-

Věřil mi, že ho nikdy neopustím.

A já mu naopak ukázala záda.

S tímhle žít nedokážu, nikdy si to neodpustím.

Jak se teď dozví, že jsem ho vážně měla ráda?

-

Bolest viny žene mě do kouta,

na kolenou klečím a prosím o odpuštění.

Už nikdy víc nezradím, nechci znovu zabít.

Jen pár říznutí…a v louži krve se teď koupu já...

napsala: Ajleen

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář