Jdi na obsah Jdi na menu
 


Válka Vládkyně ledu 2

5. 12. 2008

Taylor pomalu otevřel oči. Hrozně ho bolela hlava. Opatrně se postavil na nohy. Trochu se mu zamotala hlava, ale ustál to. Zajel si rukou do vlasů a zjistil, že ho nejspíš něčím praštila, protože mu tekla krev. Měl štěstí, že ho rovnou nezabila. Začal se rozhlížet, aby našel Meneola. Chtěl udělat krok, ale nohu se mu o něco zarazila. Podíval se na zem. Ležel tam Meneol a vypadalo to, že ho taky něčím přetáhla přes hlavu. Jenže u sebe měli i černé růže. Nechápal to. Sklonil se k němu, aby zjistil, jestli žije. Naštěstí ho dokázal vzkřísit. Vyléčili se a ihned přemístili. Meneol se přemístil do budovy blázince a Tayler za Brumbálem, který je určitě ne hlavním štábu a to je u Weasleyových. Vzal s sebou i ty růže.

Hned jak byl na místě se rozběhl ke dveřím a naléhavě zabouchal na dveře.

"Kdo je tam?" ozval se hlas Moly Weasleyové.

"Tady Taylor…" odpověděl hned. Moly ho pustila dovnitř. "Je tu Brumbál?" zeptal se jí.

"Ano. Je v kuchyni," odpověděla. Taylor hned šel za ním.

"Dobrý večer!" pozdravil všechny přítomné. "Našel ji někdo?" zeptal se hned.

"Ne nenašel. Jak to, že to nevíš?" zarazil se Brumbál.

"Protože jsem se teprve teď v lese probral s rozbitou hlavou," informoval ho Taylor. Všichni se zarazili.

"Jak to myslíš?" nechápal ho.

"Jednoduše," řekl a hodil na stůl ty černé růže. Brumbál se na něj podíval. "Jo…potkali jsme ji s Meneolem."

"A?"

"Nejprve jsme ji slyšeli recitovat nějakou báseň. Nevěděli jsme odkud jde její hlas. Pak se najednou objevila hned za mnou. Když jsem na ni ukázal hůlkou, hned začala s tím, že bych se neměl bránit. Meneol začal, že není normální a takový věci. Ona na to jen, že je jiná a nikdo jí nerozumí, že nevíme proč zabila všechny ty lidi a takové věci…pak už nic nevím…" zamyslel se.

"Je to jasné. Je šílená…" řekla Tonksová.

"Ne…" odporoval Taylor. "Myslím, že není šílená, jen trochu zmatená…" Tonksová chtěla něco namítnout.

"Myslím, že tohle je teď vedlejší. Hlavní je, ji najít," přerušil jejich potyčku Brumbál. Snape se pohroužil do svých myšlenek. To co řekla Tonksová a pak Taylor ho docela zaujalo.

"Může být kdekoliv," namítl Moody.

"Ano, ale i přes to, se ji musíme pokusit najít," rozhodl Brumbál. "V minulosti se sice s Voldemortem nespojila, ale nevíme, co od ní můžeme čekat nyní. Zvláště až začne škola, tak to bude nebezpečné. Mohla by se dostat na pozemky Bradavic a potom by byli všichni žáci ve velkém nebezpečí…"

Severus Snape šel v černém plášti a kápi starou skrytou cestou. Věděl a zároveň netušil, co ho čeká na konci této cesty. Už jen pár kroků a bude na místě. Už se před ním rýsuje hrobka jeho rodiny a před ní silueta skrčené osoby.

"Věděl jsem, že tě tu najdu," pronesl k osobě.

"Ale, ale…" otočila se na něj překvapeně Grizelda. Postavila se proti Severusovi. Bylo to až dech beroucí. Dvě osoby s černýma očima, černými lesklými vlasy a v černých pláštích. Ještě k tomu kůže dívky svítivě bílá…

"Všichni tě hledají…proč jsi utekla?" zajímal se Severus.

"Ty bys na mém místě udělal totéž!" sjela ho pohledem.

"Proč jsi zabila ty lidi?"

"To by tě zajímalo, co?" usmála se tajemně.

"To by mě zajímalo," přisvědčil klidně, i když mu v žilách vřela krev.

"Tak se o to nezajímej! Já na rozdíl od tebe vyrůstala na ulici úplně sama. Vždycky jsem našla, aspoň jsem si to myslela, spřízněnou duši, která mi pak bodla dýku do zad!" vyštěkla na něj.


"Kde se teď schováváš?"

"Chceš mě udat Bystrozorům, abych se vrátila zpátky do toho blázince, viď?"

"Kde se teď schováváš?"

"Jsi můj bratr a chceš, abych byla zase v blázinci?"

"Nevlastní bratr…"

"Bratr jako bratr!" vyštěkla na něj, otočila se a utekla pryč. Jen zakroutil hlavou a přemístil se k Bradavicím.

pokračování příště

napsala: Desperation

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář