Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lorna12

5. 12. 2008

"Volám tě, volám tě!" křičela Iliandaiel na úplně prázdném místě. "Volám tě, přijď za mnou. Artemis, smiluj se nad ubožákem," zašeptala nakonec a dostala se do tranzu.

"Co zase chceš?" zeptala se Bohyně naštvaně. "Po tom, co si udělala, ti nic dát nemůžu."

"Zrovna ty, by si měla vědět, jak se věci mají," sklopila oči Iliandaiel.

"Já to vím, ale i přesto. Co ještě chceš?"

"Chci to vědět."

"Jak zvládnout, to co máš v plánu už od začátku?"

"Ano."

"Dobře," řekla Artemis po dlouhé době mlčení. "Povím ti to, ale mám spoustu podmínek…."

 

***

 

"Co jsi zjistila!" vyjel na ni ostře Voldemort. Už je to dalších pár měsíců a ona stále oddaluje jeho válku a co víc, diktuje si podmínky.

"Že je otázkou, co jsi ochotný pro náš úděl obětovat."

"Cokoliv," řekl bez váhání. V té chvíli si to uvědomil a nadechl se k vyvrácení svého uřeknutí.

"Beru tě za slovo," přerušila ho dřív, než stihl něco říci. "Připrav se, zítra nás čeká boj. Dostaneme dvacet bojovníků a pak až vyhraješ, můžeme otevřít bránu naplno," usmála se na něj nedočkavě.

"Jenom dvacet!" rozkřikl se rozhořčeně.

"Já jsem na vás všechny stačila sama, takže bych řekla, že dvacet je tak akorát," oplatila mu jeho tón.

"Dobře, takže si zopakujeme náš plán. Jak přesně to bude?" přešel k jinému tématu.

"Otevřu portál, ale projde jen dvacet určených lidí. Pak se opět zavře a pak následuje naše oběť," zestručnila jejich plán. Voldemort se na ni nedůvěřivě zadíval. "Žádný podraz v tom není, ta oběť přijde ve chvíli, kdy si řeknu, takže se nemusíš bát."

"Tohle se mi nelíbí," ozval se zády Iliandaiel jeden Smrtijed, který znatelně kulhal.

"Ha, tobě to nestačilo?" zeptala se Iliandaiel posměšně. Smrtijed se okamžitě stáhnul a už ani neceknul. Voldemort se ledově usmál. Tahle její nadvláda se mu líbila, ale ne ve chvílích, kdy ji aplikovala na něj.

"Dobře, zítra ráno začneme s otevřením portálu," podíval se na Iliandaiel a ta souhlasně přikývla. "Večer si podrobíme Bradavice," usmál se s nedočkavým úsměvem. Iliadnaiel mu tento úsměv oplatila.

"Kdy?" zeptala se vznešená žena.

"Zítra ráno."

"A ten zbytek?"

"Vyvolám bouři."

"Blesk"

"Srdce"

"Bolest"

"Konec"

***

Iliandaiel seděla v kruhu a kolem ní stáli v kruhu Smrtijedi i s jejich Pánem. Iliandaiel se po nich otočila a šíleně se usmála.

"Paní vesmíru. Já, tvá dcera, tě žádám o poslání dvaceti tebou zvolených bojovníků do tohoto světa. Prosím vyslyš mě! Protože tak je to dobře. Vím, že to pro mě uděláš!" odříkala znovu tato kouzelná slova. Chvíli se nic nedělo, ale pak se zde najednou objevilo dvacet bojovníků v plné zbroji. Deset mužů a deset žen. Iliandaiel se na ně podívala, hned jak ji uviděli klekli si na kolena. Iliandaiel uzavřela kruh a podívala se na tyto lidi. Pak se podívala na Voldemorta, on a jeho lidi odstoupili o několik desítek kroků dál.

"Přísahejte mi věrnost na život a na smrt," poručila Iliandaiel. "Jinak vás políbí smrt." Lidé naproti ní zvedli hlavu a podívali se na ni. Všichni okamžitě souhlasili. Přistoupila k nim blíž a něco zašeptala v nesrozumitelném jazyce. Pak se obrátila na jednu dívku a dala jí zvláštní úkol. "Jste připraveni?"

"Ano!" zaznělo jednohlasně od všech zároveň.

***

"Blíží se večer," zašeptala dívka polekaně.

"Já vím."

"Všechno je ztracené."

"Nic není ztraceno. Stále ještě je naděje."

"Třeba se stane zázrak," zašeptala s nadějí v hlase.

"Já už nevěřím na zázraky."

"Měl bys," usmála se tajemně.

"Proč?"

"Dnes, se všechno změní," zašeptala prorocky a pokračovala v přípravách.

***

Venku se ozývaly strašlivé zvuky. Výkřiky, které znají jen z Dějin čar a kouzel, výkřiky, které vydávají bojovníci, kteří si zvedají morálku. Všichni věděli, že ONA přivedla další. V masivním hradu se krčily malé děti, adolescenti, strachy. Nikdo nevěděl, jak to skončí, i když všichni tušili, že špatně. Venku, před branami stála malá skupinka lidí. Brumbál a jeho optimismus, Fénixův řád a tři studenti. Harry, Ron a Hermiona. Hermiona s podivným a nečitelným výrazem ve tváři.

Naproti nim se z lesa vynořili všichni Smrtijedi, nechyběli ani někteří Mozkomoři, obři, Trollové. Hned vedle nich stála v lesklé zbroji Iliandaiel a dalších dvacet jejích bojovníků. Ilidandaiel se před ně postavila.

"Vaše štíty odrazí jejich kouzla. Víte,co máte dělat?" zeptala se naposled a když všichni přikývli spokojeně se usmála a podívala se na Něj.

"Do toho," řekl prostě a s ostatními se připravoval k boji. Iliandaiel se svým oddílem vyrazila a hned za nimi Smrtijedi. Čím víc se blížili k lidem stojícím naproti, tím víc na ně dopadaly kletby, ale od štítů se odrážely.

"Profesore Brumbále!" začala naléhavě Hermiona.

"Teď není vhodná chvíle, slečno Grangerová," přerušil ji Brumbál a chystal se vyslat nějaké zaklínadlo.

"To nesmíte," zašeptala tak, aby ji slyšel jenom on.

"Prosím?" zeptal se nevěřícně.

"Posílejte prosím dál, jen slabá kouzla."

"Víte, co po mě vlastně chcete?"

"Ano, věřte mi." Brumbál se na ni nedůvěřivě podíval.

"Aspoň ještě pár chvil," zašeptala prosebně. Brumbál ji poslechl. Nechápal proč, ale udělal to.

Iliandaiel viděla, jak Hermiona mluví s Brumbálem. Hned došla k závěru, že teď je ta správná chvíle.

"Teď!" zařvala na své bojovníky a ti se obrovskou rychlostí rozběhli směrem k Brumbálovi a jeho lidem a těsně před nimi se otočili a svými štíty vytvořili clonu. Překvapení bojovníci dobra, ale ještě víc překvapení bojovníci zla zůstali celí zcepenělí.

"Kdo z vás je Harry Potter?" zajímala se jedna žena, která právě vykrívala útok jednoho Smrtijeda a přitom se jí podlomila ruka.

"Já," ozval se Harry.

"Iliandaiel ti vzkazuje, že máš počkat na vhodný okamžik."

"Jak ho ale poznám?"

"Poznáš," ujistila ho žena a otočila se zpátky. Harry se podíval na Hermionu.

"Já ti říkala, že máš věřit na zázraky," usmívala se nadšeně.

"Ty jsi to věděla!" obvinil ji hlasitě.

"Teď není čas!" okřikla ho znovu žena. "Za chvíli přijde tvůj čas!" Harry se jako na povel otočil. Cítil vítr a déšť, který znenadání začal. Uviděl Iliandaiel přímo mezi dvěma znesvářenými stranami, jak vyvolává bouři, Voldemort strnul úžasem. Tohle v žádném případě nečekal od člověk, který tak chladnokrevně nechával zabíjet otce rodin.

"Momnto mory!" zakřičela neznámo na koho a pak do ní udeřil blesk. Do jejího brnění, přesně do míst, kde bylo její zlomené srdce Všichni čekali, co se bude dít.

"Ne teď ne!" zařval Voldemort. "Ty malá šm.." nestihl doříct svoji nadávku a zasáhlo ho světlo vycházející z Iliandaiel. Zařval bolestí, ale jeho řev byl přehlušen silnějším řevem, který byl způsoben nadpozemskou bolestí. Po chvíli bylo všude ticho. Ilianadiel se ještě chvíli držela na nohou.

"Harry," stačila vyřknout jen jeho jméno, než se propadla do hluboké propasti té nejhlubší temnoty.

pokráčko příště !
napsala: Madelein

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář