Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. kapča

6. 12. 2008

"Ještě tu nejsou, ale blíží se." upozornil Saša. "Vy dvě okamžitě na stromy! Ty budeš mít lepší dostřel a na tebe aspoň nebudou moct!" otočil se na Miriam a Tamaru. Obě přikývly a Lars jim pomohl do korun stromů, kde jsou dobře chráněny před očima všech. Miriam si mezi větvemi udělal průzor, aby se jí lépe mířilo a Tamara si pořádně sedla mezi větve, aby se mohla při složitějších kouzlech zapřít a začala vytvářet ochranné runy pro dva chlapce dole na zemi. Lars pevně sevřel svoji hůlku a zahleděl se mezi stromy. Nechce nic nechat náhodě. Saša si vzal do ruky dýku a se sklopenou hlavou jako vždy vyčkává. Tamara dokončila poslední čárku na runě pro Larse a seslala ji k němu. Lars zazářil bílým světlem a na krku se mu dočasně vytvořila runa ochrany. Začala vytvářet i další runu pro Sašu, ale to už se z lesa začalo ozývat temné vrčení několika lykanů. Nenechala se vyvést z míry a pokračuje ve svém kouzlu. Saša Miriam naznačil, ať vyčkává. Ozvalo se další vrčení a Larse ovanul studený vítr a dostal nutkání podívat se na oblohu. Učinil tak a zděsil se. Úplněk! Pohlédl okamžitě na Sašu, který padl na kolena v bolesti, ale ani jednou nevykřikl. Prohnul se v luk a začaly se mu prodlužovat špičáky a vlévá se do něj nová síla. Zbystřily se mu smysly ještě více než předtím. Když jeho proměna skončila, vyškrábal se na nohy.

"Seš to ty, Sašo, že jo?" zeptal se Lars nejistě.

"Jo jsem." přikývl s malou úlevou. "A doufám, že to budu já celý večer." Lars přikývl, ale to už mezi stromy spatřili několik žlutých očí. "Čekej, dokud nebudou u tebe. Ještě nejsou tolik rozzuření. A když nejsou tolik rozzuření, strefuje se líp. A čím jsou blíž, tím více naráz jich skolíš a tím méně mají šance uhnout," poučuje ho šeptem. Lars přikývl a pomalu se postavil do bojové pozice, stejně jako jeho společník. Saša pohlédl nahoru do korun stromů a spatřil Tamaru, jak na něj posílá runu ochrany. Stejně jako Larsovi se vytvořila dočasně na krku a na chvíli zazářil bílým světlem. Lykani se přiblížili ještě víc. Lars chtěl už zaútočit, ale Saša mu to ještě zakázal.

"Až začnu já, začni taky..." zašeptal. Lars nepatrně přikývl. Když byli lykani pekelně blízko Saša vytasil svůj stříbrný meč a ve stejnou chvíli mrštil po lykanech svoji dýku. Jednomu tak podřízl krk a druhému se zaryla do masa. Lars na ně začal sesílat kletby černé magie, které na ně působí a Miriam začala vysílat ze stromu stříbrné šípy.

****

"Kus za Londýnem někdo používá černou magii. Není jí ale moc!" vběhl do plné kuchyně jeden ze členů řádu. Všichni si vyměnili pohled.

"Kde přesně to je?" zeptala se Tonksová. I ona dnes měla zvláštní zprávu pro Brumbála. Jednalo se o dívku jménem Gracie.

"Ten dům na samotě, jak se tam nikdo z mudlů neodváží ani přiblížit." oznámil mladík. Ostatní se zamysleli, jestli ví o jaký dům jde. "Nikdo tam nebydlí." dodal ještě.

"Je to divný..." promluvil Tygi.

"Prosím?" pozvedla obočí Alicia.

"Vždyť víš, že mám ještě další smysly. Vycítím kouzelný tvory! Cítím nějaké, ale nevím co..." zamyslel se a svraštil čelo pod přemýšlení. Pak vytřeštil oči. "Vlkodlaci!" zasyčel a vstal. "Je jich hodně!"

"Jdeme tam!" rozhodl Kyngsley. "Musí ale někdo dát vědět Brumbálovi!"

"Jdu tam!" vyhrkla Tonksová a skoro po hlavě se vrhla do zelených plamenů v krbu.

"Jdu taky!" rozhodl Tygi.

"Nepřichází v úvahu!" zarazila ho paní Weasleyová. "Co když je to na tebe právě past!" dostrkala ho zpátky na židli. Dohodli se, že na místo půjde Artur Weasley, Kyngsley, Mundungus a další dva členové. Hned se přemístili na místo určení a vytřeštili oči na úkaz před nimi. Uprostřed kruhu útočících lykanů jsou dva mladíci k sobě otočení zády. Jeden používá kouzla černé magie, aby je porazil a druhý dlouhý stříbrný meč. Také jim neuniklo několikáté zalesknutí vycházející z jednoho stromu. Spatřili tam stát dívku s kuší, jak znovu a znovu vypouští stříbrné šípy. Kousek od ní je jiná dívky, která vytváří runy ochrany a sesílá je dolů na chlapce. Mezitím vždy přivolává šípy z mrtvých těl lykanů a dává je druhé dívce. Jeden z lykanů zavětřil a jeho pohled se stočil na malou skupinku členů Řádu. To neuniklo i dalším lykanům a některé to stálo život. Přestali si všímat dvou chlapců a rozeběhli se proti Řádu, které to dokonale překvapilo. Lykana v čele, který po nich skočil, zastavilo ve vzduchu ostří stříbrného meče a jeho tělo dopadlo na zem.

"TAMARO! TY RUNY SEŠLI NA NĚ! MĚ VYNECH! JÁ SE O SEBE POSTARÁM!" zařval Saša a s ještě větší vervou se dal do boje proti lykanům. Lars šel jeho příkladem a začal sesílat ještě víc kouzel černé magie. Tamara přestala přivolávat šípy pro Miriam a začala velikou rychlostí vytvářet runy, které sesílá na jednotlivé členy řádu. Když dokončila poslední runu, spatřila, jak Saša zazářil bílým světlem a jeho runa ochrany zmizela. Sesypalo se na něj ještě víc lykanů a vytřeštila oči. Hned začala vytvářet runu pro něj. Miriam se také zděsila. Už nemá šípy. Vzala hůlku a začala si je přivolávat. Zatracení lidé! Zaklela a šípy, které přivolala začala sesílat na lykany. Lars se od Saši díky návalu lykanů odpojil a má co dělat, aby se postaral sám o sebe. Tamara dokončila runu a seslala ji na svého kamaráda, který je v obležení několika lykanů a už má nějaká zranění. Hned zazářil bílým světlem a vytvořila se mu runa na krku. Tamara si oddechla a zkontrolovala moc run u ostatních. Jsou ještě silné, tak je nemusí vytvářet. Najednou se zasekla.

"To je ono!" zašeptala si pro sebe a vytáhla Larsovu dýku, která se zaleskla ve světle měsíce. Řád pohlédl na dívku, která dýku drží před sebou, míří na ni hůlkou a něco odříkává, pak začala malovat divný obrazec.

"To jsou všechno runy!" vyvalil oči jeden z členů řádu. To už se na místo dostavil i Brumbál a Tonksová. Nikdo si nově příchozích nevšiml. Překvapivě ani lykani. Brumbál se zahleděl do korun stromů na dívku s červenou stužkou ve vlasech, jak dokončuje poslední čárku runy a do večerního ticha, rušeného vrčením a vytím lykanů na bojišti, vykřikla posledních několik slov. Pak vzala dýku pevně do ruky mrštila ji proti skupince lykanům kolem Larse. Lars se vyjeveně podíval na dýku, která míří k němu. Dva metry před ním se roztříštila do několika identických a ta pravá, jakoby se vypařila. Všichni členové řádu na to vytřeštily oči. Dýky se rozletěly proti lykanům a všechny zasáhly svůj cíl. Lars se nevěřícně podíval na Tamaru, která vytvořila další runu, kterou seslala k němu a kruhu pobitých lykanů. Všechny dýky, které se staly z jedné, se daly dohromady a vytvořily zase jeden celek. Lars ji vzal ze země a znovu pohlédl na Tamaru, která sklopila hůlku a pousmála se. Lars se zase vzpamatoval a pohlédl na Sašu a jeho obležení lykany.

"HOĎ JI JAK JÁ! PŘESTANE TO DĚLAT AŽ Z NÍ SEJMU KOUZLO!" zavolala Tamara. Lars přikývl napřáhl se a hodil dýku proti Sašovi. Stejně jako u Larse se kus před Sašou roztříštila na několik dýk a ty se zabodaly do těl lykanů kolem. Tamara opět zamávala hůlkou a dýky se vrátila do původního stavu.

"Lykani pobiti..." ušklíbl se Saša a zmoženě dopadl na kolena.

"Sašo, jsi v pohodě?" přešel k němu Lars a přiklekl k němu. Saša se vymrštil, zavrčel a chytil Larse pod krkem. "Sašo! To jsem já! Lars! Potlač to! Potlač to prokletí!" zachrčel a snaží se z krku strhnout kamarádovu ruku. Saša znovu zavrčel a odhodil ho od sebe. Lars dopadl na záda. Saša se zvedl ze země a začal se blížit k němu. "Do háje kámo! Ty jsi tohle předvídal! Potlač to!" zařval na něj z plných plic. Saša se zasekl v pohybu a protřepal si hlavou. Jakoby se mlžný opar z jeho očí vytratil.

"Sakra!" zaklel a chytil se za hlavu. "Jsi v pohodě?" hlesl potichu ke svému kamarádovi. Lars přikývl a vyškrábal se na nohy. Dívky slezly ze stromů a doběhly k nim. Když to Saša viděl odstoupil od nich.

"Sašo?" zkusila to jemně Tamara.

"Ne...nepřibližujte se. Je to..moc nebezpečný!" zastavil je, protože k němu Tamara chtěla jít. Řád je začal pozorovat. "Víš, co jsem ti řekl, Larsi!"

"Jo vím. Že když to prokletí nezvládneš, že se k tobě mám chovat jako k upírovi nebo lykanovi, ale to já neudělám! Jsi kámoš!" rozhodil zoufale ruce.

"Kámoš nekámoš! Teď jsem upír!" odsekl a chytil se zase za hlavu.

"Ale, ale...náš pan Trevis nezvládá naše prokletí?" objevil se u něj jeden upír. "To je ale smutné....neříkal jsi jen tak náhodou, že si dokážeš udržet svoji mysl? Nevypadá to tak..." rozesmál se upír.

"Ty si polib prdel!" zasyčel zmoženě a vyrval z těla lykana stříbrný šíp.

"Neříkej, že bys mě chtěl zabít?" ušklíbl se upír. Saša sebou trhl, šíp odhodil a s výrazem hladové šelmy se podíval na Larse. "Nebojuj s tím!" zasyčel upír Sašovi do ucha. "Jsi n..." dál se nedostal, protože mu Miriam střelila stříbrný šíp přímo do míst, kde by měl mít srdce. Upír se ušklíbl a rozpadl se v prach.

"Promiň kámo..." zašeptal Lars a vyslal proti rozeběhnutému kamarádovi kletbu, která ho odhodil pár metrů dál. Saša se vyškrábal na nohy a nebezpečně zavrčel. "Fakt promiň..." dodal ještě a omráčil ho kouzlem. Poté ho pevně svázal, aby sobě a dalším nemohl něco udělat. Lars se otočil na přihlížející Řád.

"A vy jste co zač?!" vyjel na ně. "Málem jsme kvůli vám přišli o život!" zaječel jako smyslů zbavený. Opravdu ho to naštvalo. Všechno měli pod kontrolou a vymklo se to až tehdy, co přišli oni.

"Zaznamenali jsme pohyb černé magie. My jsme organizace, která bojuje proti Voldemortovi a jeho přisluhovačům," obeznámil je Brumbál.

"A to je zase co?!"

"Já vím co to znamená," promluvila Tamara. "Je to tu opravdu tak zlé?"

"Bohužel ano..." přikývl Brumbál.

"Hmm..." zamyslela se.

"Byl bych rád, kdybyste všichni s námi šli na ústředí řádu. Můžeme vám poskytnout určitou ochranu a také byste věděli o vše, co se zde děje," nabídl jim Brumbál.

"Jen si vezmeme věci z penzionu, kde jsme ubytovaní. A mohli byste někdo tam přenést Sašu?" podíval se na svého kamaráda Lars. Brumbál přikývl a pronesl kouzlo na levitaci. Lars pokynul dívkám, které posbíraly šípy a chytily se svého kamaráda. Brumbál a spol pozvedli obočí.

"Těm dvěma je šestnáct!" ušklíbl se a přemístili se zpátky do penzionu. Sbalili si veškeré věci, i Sašovi, a přemístili se zpět k Řádu. Tam už je víc lidí.

"Zaznamenali jsme zde, že tu čarovali nezletilí kouzelníci!" dohaduje se nějaký kouzelník s Brumbálem. Ti tři si vyměnili ustrašený pohled.

"Vezmu vás pryč i se Sašou!" ozvalo se tiše za nimi. Spatřil ženu s růžovými vlasy, jak za ruku drží Sašu, vznášejícího se jí po boku. Lars a děvčata se jí chytili a okamžitě se přemístili. Objevili se na ztemnělé ulici. Žena jim podala nějaký papírek. "To si přečtěte a zapamatujte!" poručila. Udělali jak chtěla a papírek shořel. Před nimi mezi domy číslo 11 a 13 se objevil dům s číslem 12. Stejná adresa byla na tom papírku napsaná. Žena šla se Sašou jako první a ti tři ji následovali.

"Pojďte. Jdeme do kuchyně...." vede je i s bezvědomým kamarádem do jiné místnosti. Když uslyšeli několik hlasů, tak jen protočili oči. Samozřejmě poznali, že je tam hodně lidí. Vešli do kuchyně a všechny pohledy se stočily na ně. Žena Sašu složila opatrně na zem, ale ještě předtím vyčarovala deku, aby nebyl na studeném.

"Co se stalo, Tonks?" zeptala se nějaká zrzavá paní. Lars protočil oči.

"Kvůli nim jsme málem přišli o život!" ušklíbl se. Tamara s Miriam přešly ke svému svázanému kamarádovi.

"Co myslíš, Larsi? Přemůže ještě dneska tu kletbu?" podmračila se Tamara a podívala se na svého kamaráda.

"Já nevim..." rozhodil ruce. "Varoval mě, že ho dneska přemůže."

"Jo..a řekl ti, že ho máš zabít!" odfrkla si Miriam, praštila sebou vedle kamaráda o zem a opřela se o stěnu.

"Tak co se stalo?" zeptal se někdo další. Tentokrát zvláštní kluk, co vypadá jako tygr. "Vy jste bojovali s těmi lykany?"

"Jak víš, že tam byli lykani?" podmračil se Lars.

"A bylo jich hodně!" ušklíbl se kluk. Lars se musel pousmát.

"To jo. Měli jsme všechno pod kontrolou, než se tam přemístili tihle!" ukázal na Tonks. "Pak se musela Tamara s runovou ochranou obrátit na ně, protože lykani se na nás vysrali a šli si hezky na ně. Takhle to potom dopadá," ukázal na svého kamaráda a na své zranění. "Kdyby nebyla Tamara při smyslech a nepoužila její super kouzlo, tak bychom všichni byli kaput!"

"Dík za pochvalu..." ušklíbla se dívka.

"Nemáš zač!" pousmál se. To sebou Saša v poutech trhl a prudce otevřel zamlžené oči. Hned zavrčel a vycenil tak svoje dlouhé špičáky. Miriam se trochu odsunula stejně jako Tamara. Saša sebou začal zmítat a snaží se rozervat pouta. Všichni se na něj vyděšeně podívali a několikrát zaslechli udivené: "Upír?"

"To ti nepomůže Sašo!" přiklekl si k němu Lars. Saša upřel svoje oči na něj a nebezpečně zavrčel. "Bojuj s tím!" zašeptal. Saša sebou prudce cukl a sedřel si ruce o stěnu za ním. Lars mávl hůlkou a i za ním na stěně se objevila deka, aby se neodřel ještě víc.

"Pusť mně!" zasyčel nebezpečně a zaleskla se mu v očích zloba.

"Ne..." odvětil klidně. Saša sebou několikrát zazmítal. "Pouta černé magie násilím nezlomíš..." zašeptal. "To už jsem ti přece říkal. Jenže tvému lidskému já!" přidává na hlase. "Tak s tím sakra bojuj! Nikdy tě to neovládlo! Už rok s tím zatraceným prokletím těch pitomých upírů bojuješ, tak to zlom i teď!" vyjel na něj. Saša sebou několikrát zazmítal. Miriam pohlédla ke dveřím, do který vešel zbytek lidí, kteří je viděli bojovat s lykany.

"Co když na něj působí ty slova upíra....aby s tím nebojoval. Teď je víc upír. Bude poslouchat upíry..." zapochybovala Tamara.

"Sašo?" odvážila se k němu promluvit Miriam. "Bojuj s tím, prosím..." zašeptala.

"To je k ničemu!" rozhodil ruce Lars a všichni přítomní, a není jich málo, je pozorují.

"Pamatuješ, Sašo, jak jsme se poprvé setkali? Přišel jsi s Larsem. Zachránili jste mě a mé kamarádce život. škoda jen, že ne i mému otci," ztišila hlas a zavzpomínala se. Je přesvědčená, že to jí pomůže.

"Mě zase zachránil před upírem. Zůstal u nás přes noc a ráno jsem v jeho pokoji našla jen vzkaz, že děkuje za přístřeší..." přidala se do vzpomínání Tamara.

"Co ty, Larsi? Jak jsi se s ním seznámil?" nadhodila Miriam.

"Na vesnici zaútočili upíři. Zrovna jsem v ní byl tak jsem jeho rodině pomohl. Jenže mě přemohla přeměna a musel jsem tam nějakou dobu zůstat. S Larsem jsem se spřátelil a šel se mnou dál na cesty..." ozval se zmožený hlas vedle Miriam. Všem třem se rozzářily oči.

"Sašo! Seš to zase ty!" vykřikla Tamara a obě dívky se na něj vrhly.

"Ne nejsem. Jsem pořád upír, jen mám svoji mysl...." ušklíbl se a ukázal tak svoje zuby. Dívky ho pevně objaly a sykl bolestí. "Ale pořád cítím bolest, tak mě pusťte, jo?!" snažil se je odstrčit, ale provazy mu to nedovolily. "A budeš tak laskav a rozvážeš mě?" pozvedl obočí směrem k Larsovi. Ten se ušklíbl a pouta zrušil. Saša se vyškrábal na nohy a trochu se zapotácel. "Tak moment. Já ještě žiju? Neříkal jsem ti jen tak náhodou něco?!" ukázal nebezpečně na Larse.

"To sem tě měl zabít? To určitě!" odfrkl si. Saša protočil oči a protáhl se. Zakřupalo mu v několik kostech.

"Myslím, Moly, že bys jim mohla ukázat jejich pokoje." nadhodil s úsměvem Brumbál.

"Jé! Já se těch puberťáků zbavím! No sláva! Já zas budu cestovat sám!" zaradoval se Saša.

"Vy někam jdete, mladíku?" zeptal se Brumbál a Saša se sekl.

"Ou ne..." sesul se na nejbližší židli a praštil hlavou o stůl, což vyvolalo velkou ránu a několik lidí se leklo.

"Copak Sašo? Snažíš se, aby se ti rozsvítilo?" ušklíbla se Miriam.

"Ne...aby se mi zhaslo!" zamumlal do stolu a několik lidí se zasmálo.

"No jo..nás už se nezbavíš..." poplácala ho po zádech lítostivě Tamara a ušklíbla se.

"A navíc..." přidal se i Lars. "Společně nám to šlo docela dobře, nemyslíš?" pozvedl obočí. Saša a zvedl hlavu a změřil si ty tři pohledem. Nakonec si povzdechl.

"Co s váma mám dělat?!" rozhodil ruce a sesul se v bezvědomí na podlahu.

"Nejspíš si dal moc velkou perdu do hlavy..." nadhodila Miriam zamyšleně, když viděla svého kamaráda sesunout se pod stůl.

"To ne...tohle dělá často...." zamítl to Lars a taky ho zamyšleně pozoruje.

"Stejně jako to s tou dýkou?" začala Sašu napodobovat Tamara. "Nezklam mě!" začala hladit pomyslnou dýku a má při tom fanatický výraz. Několik lidí to rozesmálo.

"To s tou dýkou dělá častěji..." rozesmál se Lars a vytáhl svého kamaráda zpod stolu a za pomoci ostatních ho odnesli do jejich pokoje, který jim přidělila paní Weasleyová.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář