22. kapča
Druhý den se probudila časně. Hned si dala sprchu a převlékla se. Poté se vydala do jídelny. Překvapilo ji, že tam tak brzo napadla na Sašu. Většinou si rád přispal.
"Dobré ráno...." špitla nejistě.
"Hmm...." dostalo se jí odpovědi a ani nezvedl zrak od své snídaně. Hermiona se posadila dál od něj a i ona dostala svoji snídani. V tichosti se najedla a poté upřela své oči na Sašu.
"Začnu tě učit už dneska. Bude to ale jen teorie. Praxi si vyzkoušej sama a úplněk ber jako zkoušku! Neuspěješ-li hned napoprvé, můžeme začít od začátku. Pochopila?" pozvedl obočí. Mlčky přikývla. Saša se zvedl ze židle a následován Hermionou vyšli na menší zahradu. Posadili se do trávy a Saša jí začal vše vysvětlovat.
*
"Jak je to dlouho, co odešla Hermiona a Saša?" zeptala se jednou odpoledne svých přátel Gracie.
"Už týden jsou pryč...." oznámila jí Tamara, která hraje šachy s Miriam. Arne sedí v rohu pokoje a čte si nějakou knihu, Amelie s Richim si čtou knihy o bílé magii od Brumbála. Alica a Tygi sledují šachovou partii a dohadují se, která z dívek vyhraje. Lars se snaží naučit novým kouzlům Sebastina s Yashi a Rafaelem. Lionel se prochází po domě a přemýšlí. Narazil na zvláštní gobelín, kolem kterého už prošel tolikrát, ale nikdy si ho neprohlédl.
"Copak je to za gobelín, hmm?" zamumlal si pro sebe a začal si ho prohlížet. "Vznešený a starobylý rod Blacků, Toujours pur..." přečetl si pro sebe. "Co to má znamenat?" zamračil se trochu. Začal si prohlížet jména a data. Podle toho usoudil, že tento rod sahá až do středověkých dob. Dřepl si, aby viděl na nejspodnější jména. Celkem ho zajímalo, jestli ještě někdo z tohoto rodu žije, když jsou nejspíš v jejich domě. "Belatrix Black a Narcisa Black....Eh..Co to...Jak...To není...ÁÁáá!" zařval zděšeně a s vytřeštěnýma očima ukazuje na jedno jméno na gobelínu.
"Co se děje?!" vlítlo do místnosti několik lidí. Jakmile spatřili vyjeveného Lionela před rodokmenem Blacků, zarazili se. Tady něco nehraje.
"Lioneli? Co se děje?" přešla k němu Yashi a podívala se, na co se tak vyděšeně dívá. "To snad není možný! Co tady dělá tvoje jméno?!" přiklekla si k němu a přejela prstem po zlaté niti, která hlásá jeho jméno.
"Cože?" vypadlo ze Sebastiana a pokročil k nim. "Belatrix Black a Lucius Malfoy?! Si ze mě děláte prdel, že jo?! Řekněte mi, že je to sranda, co tam vidím!" dostal hysterický záchvat smíchu.
"Myslím, že není..." vypadlo z Lionela a začal se taky smát.
"Upřímně tě lituju. Máma šílenec a otec blonďatý blb!" směje se Harry dál. Yashi se podezřívavě podívala na Lionela.
"Ty nejsi blonďatý...." poznamenala.
"Od čeho jsou barvy na vlasy?" ušklíbl se.
"Ty jsi blonďák! To chci vidět! Máš fotku?!" směje se a ostatní se přidali.
"Ne! Nemám..." vypadlo z něj vyděšeně.
"Ale máš! Podle toho tvého výrazu je to úplně jasný!" ušklíbla se Gracie. "Accio Lionelovy fotky!" zamávala hůlkou. Následně jí do ruky přilétlo několik fotek.
"A jé..." praštil se do čela a rozvalil se na podlaze. Gracie po chvíli našla fotku, kde má Lionel dlouhé blonďaté vlasy po ramena. Chvíli na ni zírala a následně se rozesmála.
"Upřímně ti říkám, že takhle ti to sluší mnohem víc!" usmála se na něj a fotku poslala dál.
"Taky si myslím!" ušklíbl se. Jako poslední dostal fotku Sebastian. Chvíli na ni zíral a nakonec dostal další záchvat smíchu.
"Úplný Draco Malfoy říznutý Belatrix!"
"Tak dík....a kdo je to ten Draco?" zeptal se zmateně.
"Se koukni do rodokmenu. Je to tvůj nevlastní brácha. Syn tvého otce a tvé tetičky! Malfoy se vybarvil jako pěkný prase..." zakroutil hlavou a fotku vrátil. "Fakt tě lituju."
"Vždycky jsem chtěl poznat svoje rodiče a teď bych raději ani nechtěl vědět, co jsou zač..." povzdechl si a následně se rozesmál. Vyrušil je až vpád nějakého člena řádu, jak mává novými novinami.
"Máme velkej problém! Uprchl šílenec z Amerického kouzelnického blázince! Je to Daria Blood! Prý nejhorší případ a objevila se v Anglii!" vyhrkl na jeden nádech.
"Hups..matinka se vrátila..." vypadlo z Miriam. Všichni se na ni vyjeveně podívali. "No co? Ty to máš ještě dobrý, Lioneli, ale mě chce matka zabít...." pokrčila rameny. Všichni se na ni pořád nevěřícně dívají. Jen si povzdechla. "To jste nevěděli?" pozvedla obočí.
"Jaksi ne..." připustila Yashi.
"Tak už to víte...." rozesmála se nad jejich výrazy.
"To ale není moc k smíchu!" pronesl vážně člen řádu, který přinesl tu novinu. Miriam se na něj jen otočila a pořádně si ho prohlédla.
"Řeknu vám to takhle. Ten šílenec, který uprchl z blázince v Americe a teď je tady, je moje máma! Já snad vím nejlíp, čeho všeho je schopná, ne?! A víte vůbec, čím to její šílenství začalo? Hmm?" pozvedla obočí a pokročila k němu. "Začalo to tím, že má sestra, mé dvojče, zemřela v den našeho narození. Ne hned po porodu, ale pár hodin po něm! A jak to asi mohla snášet, co? Odnesla jsem si to já! Upnula se na mě! Víte jaký je to pak hrozný dětství? Neměla jsem kamarády nikoho! A vyvrcholilo to podplácením stejně starých dětí, aby se mnou přátelili..." po tváři jí stéká osamělá slza. "Táta si s ní chtěl normálně promluvit, aby toho nechala..Jak to dopadlo? Už jí dočista hráblo a zmrzačila ho! Ji zavřeli do blázince. Celá léta se její šílenství stupňovalo..." zakroutila hlavou a pokrčila rameny. "No....ale to je jedno..."
"V pořádku, Miriam?" zeptala se opatrně Tamara a přistoupila k ní. Dívka jen nepatrně přikývla a Tam ji objala.
*
Saša se prochází po ztemnělých pozemcích, která už staletí patří rodu Trevisů, lovců upírů a lykanů. Každý člen tohoto rodu se zde narodil a byl zde také pohřben.
Zastavil se před starou kryptou, kterou zdobí velký kříž. Rukou přejel po mohutné tepané bráně, vstupu do hrobu. Opatrně otevřel, ale dveře stejně zlověstně zaskřípěly. Po bocích chodby se rozžehly pochodně a osvětlili tak mramorové schodiště do podzemí. Saša potichu vešel a sešel několik desítek schodů do podzemí. Ocitl se v prostorném kruhovém sálu. Po celé délce stěn jsou vytesané sochy z mramoru, které skrývají hroby. Každá socha znázorňuje člena rodiny, který je na tom místě pohřben. Jsou zde desítky a desítky soch a hrobů. Saša se podvědomě rozešel jedním směrem. Zastavil se před sochou mladé dívky. Je o kus menší než on sám. Dlouhé vlasy jí spadají po zádech, hlavu mírně nakloněnou na pravou stranu. Levou ruku má položenou na pravém rameni a pravou rukou se objímá. Na tváři jí hraje nepatrný úsměv. Saša k ní vztáhl ruku a pohladil její chladnou kamennou tvář. Padl před ní na kolena a vzhlíží k jejímu obličeji.
*
Hermiona se prochází po domě rodu Trevisů a snaží se najít Sašu. Celý den ho neviděla a má o něj strach. Ptala se na něj i Alexie, ale ta o něm také nic neví. Vyšla na terasu před domem a rozhlédla se po nejbližším okolí. Pohled jí padl na otevřené dveře do krypty. Zhluboka se nadechla a nejistě přešla ke schodům do podzemí. Pohlédla na mramorové schodiště a potichu po něm začala scházet dolů. Na posledních několika schodech se zarazila. Vyvalila oči na ten výjev. Obrovský kruhový sál s desítkami, možná dokonce i stovkami, soch. Neuniklo jí, že každá socha za sebou skrývá vchod do jednotlivých hrobů.
Přelétla celý sál očima a zděšeně se podívala na klečícího Sašu před jednou ze soch, jak k ní zničeně vzhlíží. Socha mladé dívky se ale lhostejně dívá před sebe s nepatrným úsměvem. Hermioně po tváři steklo pár slz a potichu se otočila k odchodu.
"Hermiono?" ozval se tichý hlas Saši, ale v kamenné místnosti se jeho hlas rozlehl hlasitou ozvěnou. Hermiona se zarazila a provinile se otočila k Sašovi, který nyní stojí zády k soše mladé dívky. "Pojď..." pokynul jí hlavou a přešel k jiné soše. K soše v čele místnosti. Zastavil se před ní a počkal, až k němu dojde.
"Omlouvám se, že jsem sem tak vlezla. Celý den jsem tě neviděla a dostala jsem strach, že...."
"To je v pořádku!" přerušil příval jejích slov a ukázal na sochu před nimi. "Znáš ho z obrazu..." připomněl jí.
"Ano...To je Dethor, že? Zakladatel vašeho rodu..." přikývla a prohlédla si kamennou tvář hrdého muže.
"Přesně tak....Zde je jeho žena...." pokynul hlavou k menší soše vedle něj. Marika. I tu zná z obrazu. Saša se mlčky rozešel podél soch dál, jakoby mířil jen k určitým. Hermiona ho tiše následuje a neodvažuje se ani špitnout.
"Alexie..." vydechla Hermiona, když se zastavili před jejím hrobem.
"Přesně tak..moje matka. Leží tady už přes osmnáct let. Od doby, co jsem se narodil..." povzdechl si. Socha mladé ženy se stále usmívá a oči, které znají z obrazu plné lásky, prázdně hledí před sebe. Saša se nepatrně pousmál a pohladil kamennou tvář své matky. Sklopil oči k zemi a o krok ustoupil.
"Tvůj otec?" zeptala se šeptem Hermiona, když pohlédla na muže vedle Alexie. Všimla si plno podobností se Sašou.
"Přesně tak...Můj otec..." přikývl pomalu. "On zemřel před rokem. Zabil ho jeden upír..."
"Ten, co jsi ho zabil na Příčné?" hlesla neslyšně.
"Jo...přesně ten..." přikývl pomalu. "Je pozdě. Pojď..." otočil se k odchodu a začal stoupat po mramorovém schodišti. Hermiona se ohlédla na sochu mladé dívky, u které klečel, a hned na to se přidala k Sašovi. Mlčky zavřeli vchod do krypty a vrátili se do domu.
"Sašo! Kde jsi byl? Měla jsem starost..." usmála se na něj smutně Alexie z jednoho obrazu.
"V kryptě...." pokrčil rameny a vyběhl schody do svého pokoje. Alexie si povzdechla.
"Už zase?" zašeptala a poklesla v ramenech. "Vždyť se jednou utrápíš..." zakroutila hlavou a z obrazu odešla. Hermiona pořád vyjeveně hledí na prázdný rám a následně se podívala na schody, kde zmizel Saša.