Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. kapča

6. 12. 2008

"Nechápu, proč chcete večeři dřív než ostatní...." pousmála se na Hermionu a Sašu Samantha. Položila před ně talíře s jídlem a sama si k nim přisedla se sklenicí vody. Neuniklo jí, že oba dva jsou zamlklí a mají zvláštní výraz ve tváři. "Děje se něco? Něco vás trápí, to poznám." Promluvila k nim potichu a starostlivě si je prohlíží.

"Nic co bychom zatím nezvládali." Usmála se na ni přesvědčivě Hermiona. Samanthu sice moc nepřesvědčila, ale nezačala se vyptávat.

"Opravdu vás nic netrápí?" zeptala se jich pro jistotu Moly, která stojí u sporáku a dodělává večeři i pro ostatní.

"Ne...v pohodě..." zakroutil hlavou Saša. "Zatím..." dodal neslyšně, ale Samantě to neuniklo. Saša s Hermionou se v rychlosti najedli a společně se vytratili do nepoužívaného pokoje, kde je hned Saša zamkl a zabezpečil dveře, aby je nemohli popřípadě ani vyrazit. Nechal zmizet všechno, o co by se mohli eventuálně poranit a pak se posadili naproti sobě do křesel. Sašovi neuniklo, že se Hermiona nepatrně třese strachem.

"Neboj se. Jsem tady s tebou..." usmál se povzbudivě. Hermionu to trochu uklidnilo, ale ne moc. Vyhlédla nejistě z okna a nasucho polkla. Slunce pomalu ale jistě mizí za obzorem a nahrazuje jej měsíc v úplňku.

*

"Kde je Hermiona?" zeptal se zaraženě Ron, jakmile vešel na večeři. Zamračeně si prohlédl všechny mladistvé v místnosti a sedl si od nich co nejdále.

"Nevím...se Sašou se přišli najíst dřív a potom někam zmizeli..." řekla jim zamyšleně Samantha. Moodyho čarodějné oko se okamžitě začalo protáčet a prohledávat celý dům. Zastavilo se až v jedné místnosti.

"Jsou v nepoužívaném pokoji. Sedí v křeslech a slečna Grangerová je poněkud nesvá....Nezdá se mi to. Jdu tam!" rázně se postavil.

"Ani náhodou!" postavil se Lars s Lionelem zároveň a zastoupili mu cestu.

"Oba dva mi okamžitě uhněte, nebo to schytáte!" zavrčel výhružně a namířil na ně hůlkou.

*

"Neboj se. Pokud se budeš bát, bude to jen horší...." promluvil k ní Saša. Hermiona se na něj vyděšeně podívala.

"A to mi říkáš jen tak? Jak se mám asi uklidnit?!" znovu odvrátila pohled k oknu, kde se čím dál zřetelněji rýsuje měsíc v úplňku. Saša si přisedl k ní a vzal ji za ramena.

"Uklidni se!" řekl jí rázně a ukázal jí tak své ostré špičáky.

"Jak to, že už jsi...." civí na jeho zuby.

"Jsem prokletý tolikrát, že už je celkem jedno, jestli je úplněk nebo ne. Teď se snaž uklidnit. Zhluboka se nadechni a vydechni. Snaž se nevnímat svůj strach a uklidnit svoje srdce a dech...." mluví k ní pomalu.

"Nemůžu...to nejde..." zpod víčka se jí vydrala jedna slza. Saša ji chytil za ruku a přiložil ji k místu, kde má srdce on sám.

"Cítíš to? Snaž se vnímat ten rytmus. Dýchej zhluboka a snaž se uklidnit. Pak to bude dobré...Rozumíš? Bude to o hodně lepší..." zašeptal a snaží se ji pořádně uklidnit. Sám ví, jak je proměna bolestivá, když je celý nesvůj a nervózní. Co teprve když je vyděšený a má strach. Hermiona se začala uklidňovat a dech se jí vrátil do normálu stejně jako tlukot jejího srdce.

*

"Okamžitě mi uhněte z cesty!" pění Moody. Lars s Lionelem si také vytáhli hůlky.

"Ubližuje jí snad?" zeptal se Lars s pozvednutým obočím.

"Je jasně znát, že Grangerová je vyděšená a bojí se! Bůh ví, co jí ten šílený kluk udělal a teď mi uhněte z....." nestačil to doříct, protože ho přerušil táhlý bolestný výkřik z hrdla dívky.

"Pane bože!" dala si Miriam ruku před pusu, stejně tak i několik dalších dívek. Všichni se začali poplašeně dívat kolem sebe. Moodyho oko vystřelilo zpátky k pokoji, kde se nachází Saša a Hermiona.

*

"Vydrž to!" drží ji pevně za ruku. Hermiona se na zemi svíjí v bolestech a občas i bolestí vykřikne. Prohnula se v luk a začaly se jí prodlužovat špičáky. Oči se jí zakalují šedou barvou a postupně tělo opouští bolest a nahrazuje ji vražedná energie a touha po krvi.

*

"Co se to sakra děje?!" zeptal se těch dvou Moody.

"Saša tohle předvídal..." povzdechl si Lars.

"Co předvídal?!" vyhrkla Alicia a přitiskla se na Tygiho.

"Upíři Hermionu prokleli. Proto na ni tak vyjel, když jsme se vrátili. Chtěl ji totiž chránit, tak jí řekl, ať zůstane kde je a ona tak neudělala! Pokud se někdo jen přiblíží k pokoji, kde jsou teď zavření, tak se nám bude zodpovídat!" upozornil nebezpečně a vyměnil si pohled s Lionelem, který jen přikyvuje.

"Kdo bude další, co?!" vyjel na ně Ron a odfrkl si. "Udělali jste z Hermiony upíra a ještě tvrdíte, že si za to může sama!"

"Ne. Nikdo za to, co se stalo nemůže! A můžeš být rád, že tohle Saša předvídal, kdyby totiž ne, tak se Herm promění tady a dopadlo by to katastrofálně! V této podobě má větší sílu než normální upír a nepůsobí na ni kouzla, jako na normální upíry!" zasyčel na něj nebezpečně Lionel. Ron si jen odfrkl.

"Dokud jsme nikoho z vás neznali, tak tu byl klid a nikdo nebyl v takovým nebezpečí! Co bude příště? Stane se ze mě napůl prase?!" protočil oči a má se k odchodu.

"Pokud sis nevšiml, tak ty žádný napůl prase být nemůžeš, protože ty JSI prase!" pronesl k němu nebezpečně Arne a přešel k němu. Zahleděl se mu do očí. Ron znejistěl a o krok ustoupil. Arne zase postoupil o krok dopředu. "Bojíš se mě?" ušklíbl se.

"Ne!" prohlásil, ale nikdo mu to v tu chvíli nevěřil.

"To je vidět..." ušklíbl se. "Měl by ses mě bát, protože nevíš, čeho jsem JÁ schopný!" zasyčel mu do tváře a Ron utekl z kuchyně, následován jeho jedinou sestrou. "Srab..." ulevil si.

*

"Vidíš....proměnu jsi zvládla. Ale asi mě to teď bude bolet...." poznamenal si pro sebe Saša, když pohlédl do zakalených očí dívky, která něco zavrčela a vyskočila na nohy. Saša se okamžitě ostražitě postavil před ni. "Tohle bude těžší, než jsem si myslel." Povzdechl si a nespouští z Hermiony oči. Zlomyslně se ušklíbla a vystartovala proti Sašovi, který v poslední chvíli uhnul. Hermiona se bleskově otočila a chytila ho pod krkem.

"Do prdele!" zaklel a strhl její ruku dolů. "Jsi nějaká moc rychlá!" poznamenal si pro sebe a odhodil ji od sebe do bezpečnější vzdálenosti. "Jestli tuhle noc přežiju, tak jsem dobrej...." ušklíbl se sám pro sebe. Hermiona na něj opět zaútočila, ale nyní nestihl ani uhnout a hodila jím proti stěně, jen to zadunělo.

*

"Co to bylo za ránu?!" zeptala se zděšeně Yashi.

"Myslím, že Saša bude mít dneska pernou noc...." pokrčil rameny Lionel. Moodyho konečně přesvědčili, aby toho nechal a šel si třeba dělat nějakou práci. Hlavně aby nepouštěl Hermionu z pokoje. Po delší době se všichni rozešli do svých pokojů se smíšenými pocity z toho, co se stalo Hermioně.

"Dobré ráno!" vešel do kuchyně se zýváním, opět jako poslední, Tygi. Vlastně ne poslední. Ještě chybí dva lidé a to Hermiona a Saša.

"Snad bude dobré...." usmála se nejistě Samantha a položila před něj talíř se snídaní.

"Proč snad?" zeptal se nejistě.

"Moody se před chvílí díval do pokoje, kde jsou Saša a Hermiona. Je rozmlácený na třísky a ti dva leží uprostřed toho všeho. Doufáme, že jen spí..." oznámila mu a posadila se na své místo. Nikdo se neodvážil ani promluvit. Lupinovi, který přišel na snídani bledší než obvykle, už to také stačili všechno vysvětlit. Celá snídaně se nesla v tichém duchu. Dokonce ani Ron neměl žádné poznámky. V nastalém tichu zřetelně zaznělo zavrzání dveří. Všichni se za tím zvukem hned otočili. Pohled jim padl na domláceného a unaveného Sašu.

"Nemá pro mě někdo něco k jídlu?" zeptal se zmoženě a vešel do kuchyně. Moly mu hned začala něco připravovat.

"Tak jak...?" zeptal se nejistě Lars. Saša jen pozvedl obočí a začal se protahovat. Všichni zkřivili obličej, když uslyšeli ošklivé křupání v jeho zádech a rukou.

"Už líp..." ušklíbl se a posadil se ke stolu. Kývnutím poděkoval za snídani a ztrápeně se na ni podíval. "Je rychlejší, silnější a agresivnější než normální upíři....stejně jako jsem byl já...." dodal neslyšně. Neuniklo to jen Tamaře, která sedí vedle něj. Položila mu ruku na rameno a povzbudivě se na něj usmála. Jen jí pohlédl do očí. Vyděsila ji ta bolest, kterou v jeho očích spatřila. To do dveří vešla i Hermiona. Nejistě se na ostatní podívala a přisedla si k Sašovi.

"Všechno si pamatuješ?" zeptal se jí potichu. Hermiona s vytřeštěnýma očima přikývla.

"J-já...." vykoktala, ale víc ze sebe nedostala.

"To je v pořádku. Nevěděla jsi o sobě. Já poprvé taky nevěděl...Buď ráda, že jsi byla zavřená v pokoji mezi čtyřmi stěnami!" pronesl potichu s nádechem hořkosti.

"Děkuji, že jsi mě nenechal někomu ublížit. A omlouvám se ti..." usmála se na něj trochu. Když si Miriam všimla, že chce Ron něco poznamenat, kopla ho a nebezpečně se na něj podívala.

"V pohodě. Jsem zvyklý na bolest..." pokrčil rameny. "A nečumte na mě tak!" vyjel na ostatní a pořádně se napil ze své sklenky džusu. Všichni dospělí spěšně opustili kuchyni. Arne odvedl Sebastiana, aby ho učil, Amelie a Richi odešli za Brumbálem na své lekce. Ron a Ginny opět někam zmizeli a ostatní si šli po svých.

"Musíš se naučit to ovládat..." poznamenal po delší době Saša. "Ale ne tady!"

"A kde bys mě to chtěl učit?"

"V domě po mém otci...." řekl potichu a odešel z kuchyně. Hermiona se za ním smutně podívala. Lars z ní nespustil oči.

"Co se mu stalo první noc, kdy se proměnil...?" promluvila k němu nejistě.

"Nic hezkého to nebylo. Má to v živé paměti. Vidí to stejně ostře, jako ty ten včerejšek. On nebyl zavřený mezi čtyřmi stěnami. Až ti to bude chtít říct, poví ti to. Je to pro něj hodně těžké. Sice se to stalo před rokem, ale pro něj se to stalo včera...Dej mu čas...." zvedl se i on k odchodu.

"Je mi ho líto...."

"Nestojí o lítost, o společnost, o pochopení, o slova díků, a ani o přátelství...." upozornil ji Lars. "Pokus se ho naučit, aby aspoň o jedno z toho stál..." zašeptal skoro neslyšně a opustil kuchyni i on. Hermioně se po tvářích spustily slzy.

*

Saša se zavřel ve svém pokoji. Sice ho sdílí ještě s dalšími, ale to je mu v tuhle chvíli jedno. Ošetřil si všechny utržené rány z večera a jen ve volných kalhotách si lehl do postele. Vyhrabal ze šuflete v nočním stolku fotografii a zahleděl se do usměvavé tváře dívky. Nikdy si tu noc nepřestane vyčítat. Nikdy...

"Odpusť mi Karo. Odpusť mi všechno. Kdyby jsi mě nikdy nepoznala, ještě by jsi žila..." políbil lehce fotku a pohladil rysy její tváře. Otevřeným oknem se do pokoje dostal lehký vánek, který mu pročísl vlasy a lehce ho pošimral po tváři. Saša zavřel oči a převalil se na záda, držíc před sebou pořád fotku jeho milé. Kara se ze starého obrázku pořád stejně krásně usmívá a pořád stejně nádherně jí září oči, jako v den, kdy se tento snímek pořídil. On sám ji fotil. Znovu otevřel oči a s láskou si ji prohlédl. "Vždy jsi byla a jsi moje všechno..." zašeptal neslyšně. Znovu ho ovanul vánek zvenčí a vybavilo se mu několik vzpomínek strávených s ní. Láskyplně pohladil fotografii a vrátil ji do nočního stolku. Rozvalil se na posteli, zavřel oči a pokusil se usnout. Po delší době, se mu vytouženého spánku přece jen dostalo.

*

"Chtěl bych vás o něco požádat, pane Brumbále..." oslovil ho odpoledne Saša, když starší muž vyšel z krbu spolu s Amelií a Richim.

"Ano, chlapče?" zeptal se ho se zájmem.

"Je tu jeden velký problém a potřebuju ho vyřešit. Jenže to nejde tady. Musím odejít. Týká se to Hermiony a ta půjde se mnou." Oznámil mu pevně. Brumbál si ho pozorně prohlédl. Nikdo se neodvážil ani hnout. Jen Ron protočil oči a odfrkl si.

"A kam byste šli, chlapče? Je to hodně nebezpečné. Už vím o prokletí slečny Grangerové a jsem si jist, že byste ji mohl učit i zde." Usmál se na něj přívětivě.

"Ne! Tady je moc lidí a je to nebezpečené! Copak to nechápete?! Může tady klidně někoho zabít! To chcete?!" vybuchl a nebezpečně se na starého muže podíval.

"Uklidni se chlapče..."

"Ne! Neuklidním se! Já a Hermiona půjdeme na nějaký čas pryč! Sice se vám to nelíbí, ale je to ta nejlepší možnost. Věřte mi!" prohlásil pevně. Brumbál si jen povzdechl.

"A smím vědět kam půjdete?" zeptal se nakonec.

"Ne. Jistým lidem v této místnosti nevěřím, takže to tak bude lepší. Přinejhorším to ví Lars..." pokynul hlavou k zmíněnému.

"Sice vím kam jdete ale nevím kde to je!" ušklíbl se Lars a napil se ze své sklenky. Saša pokrčil rameny.

"Tak je to lepší. Nikdo se tam nedostane bez mého vědomí a svolení. Běž si sbalit, Hermiono. Odejdeme už dneska!" rozhodl a odešel z místnosti bez toho, aby stačila něco říct. Jen si povzdechla a následuje ho z místnosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář