Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapča

5. 12. 2008

Hnědovlasá dívka pomalu otevřela oči. Právě se probudila ze svého snu. Protáhla se a pořádně si zívla. To bude zase den... Prolétlo jí hlavou a vstala z postele. Rozešla se ke koupelně, ale cestou se zastavila u zrcadla. Nahlédla do něj a zděsila se. Opravdová čarodějnice! Ušklíbla se. Pokrčila rameny a odešla do koupelny. Dala si dlouhou sprchu a oblékla se do typického bílého trika, černých tříčtvrtečních kalhot a těžkých černých bot. Vlezla do svého pokoje a chňapla po mobilu. Vytočila příslušné číslo a přiložila si mobil k uchu.

"Tak to zvedni!" brouká si potichu a sedla si na postel.

"No? Halo?" ozvalo se z druhé strany.

"Zdar Tygi!" ušklíbla se.

"No nazdar, Ali! Copak potřebuješ, že voláš hned tak po ránu? Jsi mě probudila, víš?" na důkaz svých slov si hlasitě zívl.

"To nemůžu zavolat svému kámošovi?" naoko se urazila.

"To víš, že můžeš. Ale příště prosím o něco později!" zasmál se svým typickým vrčivým smíchem.

"No. Promiň. Já zapomněla, že tygřík jako ty spí docela dlouho..." škádlí.

"Nech si toho, jo?" zabručel podrážděně.

"Tak promiň. Chtěla jsem se zeptat, co dneska podnikneme?" přešla k oknu a zahleděla se na ulici zalitou slunečním světlem.

"Víš, že mi to je vcelku jedno?" pousmál se. Moc dobře to pozná, protože mu vždycky ujede malé zavrčení.

"Tak mě za chvíli čekej, protože já vyrážím!" ušklíbla se.

"Počkej, ale..."

"Za chvíli ahoj!" rozesmála se a položila. Mobil dala do kapsy kalhot a vyběhla z pokoje. Nenamáhala se zavírat dveře, tak s nimi práskla. Seběhla dolů do kuchyně, kde už sedí zbytek její rodiny.

"Alicio, co ti mám pořád říkat o tom mlácením dveřmi!" podívala se na ni přísně její matka. Alicia jen pokrčila rameny a vzala si jeden toast. "Kam máš namířeno?" zastavila svoji dceru ve dveřích.

"Jdu ven. To to není poznat?" pozvedla obočí.

"Zase s tím poločlověkem? Uvědomuješ si, Alicio, že může být nebezpečný?!" vložil se do hovoru i otec. Alicia jen nad nimi zakroutila hlavou, ale mlčí.

"Neměla by ses s ním stýkat!" napomenula ji máma.

"A co když chci?" ušklíbla se.

"Alicio!" zavrčel její otec.

"Co? Co zase? Kolikrát vám mám říkat, že je to můj kamarád, co?! Kolikrát vám mám říkat, že je hodný a neublíží mi! On nemůže za to, jaký je! Kdyby jste se ho aspoň pokusili pochopit, poznat ho!" vykřikla a vyběhla z domu. Za sebou zase práskla dveřmi a rozeběhla se k domu jejího kamaráda. Zastavila se až před dveřmi. Zazvonila a založila si ruce na prsou. Otevřel jí Tygi. Když spatřil svoji naštvanou kamarádku, tak se zarazil.

"Když jsi mi volala, zněla jsi víc než nadšeně..." nadhodil a pozvedl obočí.

"Zase rodiče. Znáš je. Pořád mi zakazují se s tebou stýkat a já nevím co všechno! Už mi to leze krkem!" rozhodila naštvaně ruce a praštila tak Tygiho. "Promiň!" pousmála se nevině.

"V pohodě..." promnul si tvář a vyšel ven. Zavřel za sebou dveře a spolu se svou kamarádkou se vydal směrem ven z vesnice.Po cestě si začali povídat a Alicia se rozvášnila v debatě o nejnovějším mobilu její oblíbené značky. Začala svému kamarádovi vyjmenovávat všechny funkce, která má, jeho kvalitu obrazu a další věci. Tygi jen zarytě mlčí a dívá se před sebe.

"Škoda jen, že ještě není v prodeji..." zakončila svoji dlouhou řeč o mobilu. Tygi se na ni zkoumavě podíval.

"Snažila jsi se mi momentálně něco sdělit?" zeptal se s úšklebkem. Alicia se na něj hnusně podívala.

"Ty jsi mě neposlouchal!" vyjekla a začala svého kamaráda honit. Bohužel má ale smůlu, protože proti Tygimu běhá pomalu jako želva. Tygi se jen směje a běhá kolem dokola své kamarádky, která se ho snaží chytit. V jednu chvíli si bohužel nedal pozor na svůj ocas a Alicia se ho zmocnila.

"Jauu!" zavyl, protože nečekal žádný odpor. Otočil se na svoji kamarádku, která v ruce vítězoslavně svírá ocas svého kamaráda. "Tak tohle bylo fakt hnusný!" dal si ruce v bok. Alicia na něj vyplázla jazyk. Tygi trhl ocasem ve snaze vysvobodit se z jejího sevření. "Baví tě to hodně?" zeptal se znuděně Tygi a založil si ruce na prsou. Alicia se rozesmála a v záchvatu smíchu spadla na zem a pustila tak Tygiho. Ten se vítězoslavně usmál a svůj ocásek objal.

"Musíš si na něj dávat větší pozor!" upozornila ho usměvavá Ali.

"No jo furt! Ale koho by to taky napadlo chytat polotygra za ocas, že?" ušklíbl se. Alicia jen zakroutila hlavou a vyškrábala se na nohy. Najednou se kolem nich ozvalo hromadné prásknutí od přemístění. Alicia se přitiskla ke svému kamarádovi. Okolo nich se objevilo asi dvacet Smrtjedů a míří na ně hůlkami.

"Ale, ale..." ušklíbl se jeden z nich. "Kohopak to tu máme?" přiblížil se k Alicii. Ta vytasila hůlku a bojovně jí zamířila na Smrtijeda. Tygi udělal to stejné a opřel se zády o ty její, aby ji mohl bránit. Smrtijed v čele se jen zasmál.

"Si myslíte, že se nám ubráníte? Nikoli..." rozesmál se. "Jdeme si pro tebe poločlověku! Nebo mám spíš říct Joshuo?" ušklíbl se.

"Co po něm chcete!" vyjekla Alicia a změřila si zhnuseně Smrtijeda před sebou.

"Pán Zla s ním má své plány..." promluvil pomalu. "Byly mu dány určité schopnosti, které potřebuje!" ušklíbl se. "Chopte se ho, ale ať se mu nic nestane!" poručil ostatním zakuklencům a ti okamžitě zaútočili. Alicia a Tygi začali po nich metat jedno kouzlo za druhým a vyhýbat se těm jejich. Tygi v tom má výhodu, protože se do něj žádným kouzlem nemohou trefit, jak je mrštný. Alicia schytala několik drobných ran, ale jinak zatím nic.

"Vzdejte se!" zasyčel hlavní Smrtijed.

"Nikdy!" vykřikli dvojhlasně a s ještě větší vervou se pustili do Smrtijedů. Alicii po chvíli začali ubývat síly. Přece jen není jako Tygi. Ten si toho ale všiml. Dostali se blízko sebe.

"Tygi, běž!" zašeptala mu a odrazila několik kouzel.

"Ne! Nemůžu tě tady nechat!"

"Na mě nezáleží! Musíš utéct! S tvojí rychlostí jim utečeš!" namítla a odrazila další kouzla a sama jich několik vypálila.

"Neuteču! Ne bez tebe!" zakroutil hlavou.

"Musíš! Já se o sebe už postarám! To ti slibuju!" řekla vážně. Tygi se rozhlédl kolem a zjistil, že je zde o několik Smrtijedů více než předtím. "BĚŽ!" Zařvala na něj z plných plic a rozeběhla se proti nejbližším Smrtijedům. Tygi ji chvíli pozoroval, ale když mu kolem hlavy prolétl červený paprsek, tak se dal do běhu. Poslechl svoji kamarádku a utekl. Ne ovšem daleko. Pořád vidí na místo, kde je Alicia a bojuje proti Smrtijedům.

"Není tady! Ten mutant zdrhl!" zahřímal jedem ze Smrtijedů. Alicia se začala usmívat. Chvilka nepozornosti ji ale stála hlubokou ránu na boku. Svalila se na zem.

"Tak...a teď mi řekni, holčičko, kde je!" zasyčel jí do obličeje hlavní Smrtijed.

"Nenajdeš ho! Nemáš na to!" řekla ledově a pevně mu pohlédla do očí.

"Pak odvedeme k pánovi tebe!" ušklíbl se a svázal ji. Hned na to se ozvalo další hromadné prásknutí a objevil se na místě Fénixův řád. Hned se pustili do Smrtijedů, ale jedna žena se žvíkačkově růžovými vlasy ne. Přeběhla ke svázané zraněné dívce a hned zrušila poutací kouzlo.

"Co ti to udělali!" zašeptala zděšeně a okamžitě se s ní přemístila do nemocnice. Tygi to z povzdálí všechno pozoroval a přemístil se do nemocnice také. Hned jak se objevil v bílé hale nemocnice vyhledal pohledem křiklavě růžové vlasy oné ženy a rozeběhl se za ní.

"Kde je Alicia?" chytil ji za rameno a otočil k sobě. Žena se ho lekla a s vytřeštěnýma očima ho sleduje. Tygi se zarazil a začal se pekelně soustředit. I když přeměna je velice bolestivá, tak ví, že nyní je to nutné. S velkým přemáháním a několika usyknutími se před ženou objevil osmnáctiletý mladík. Žena jen vytřeštila oči.

"Jak...?" nedokončila otázku a Tygi zakroutil hlavou.

"Kde je Alicia? To je ta dívka, kterou jste sem přenesla z toho boje! Je to moje kamarádka, kde je?" vyhrkl se znatelnou panikou v hlase.

"Ukážu ti, kde je její pokoj, ale nemůžeš tam teď. Jsou u ní léčitelé!" řekla mu vážně. Tygi přikývl a oba se spěšně vydali po schodech do vyšších pater. Žena ho zavedla před určitý pokoj a sedla si na chodbě na bílou židličku. Tygi si sedl vedle ní a unaveně zavřel oči. Udržet tuto podobu ho hodně vyčerpává.

"Děje se něco?" zeptala se ho starostlivě.

"Jsem unavený..." přiznal.

"Jak se jmenuješ?" zeptala se se zájmem.

"Joshua Tripper. Ale říkají mi Josh nebo Tygi."

"Já jsem Nymfadora Tonksová. Říkej mi ale jedině Tonksová!" upozornila ještě. Tygi unaveně přikývl.

"Nevadí, když se zase přeměním do té podoby, ve které jste mne viděla poprvé?" zeptal se potichu.

"A proč?" zeptala se zmateně.

"Protože udržet lidskou podobu mě hrozně unavuje."

"Dobrá..." pousmála se. Tygimu se ulevilo a jeho přeměna zpět byla velice rychlá. Zase vedle Tonksové sedí napůl člověk a napůl tygr.

"Co se ti stalo, že jsi takový?" zeptala se Tonksová a snažila se, aby to nevyznělo tak zvědavě. Moc se jí to nepovedlo.

"Nechci o tom mluvit..." sklopil pohled.

"Chápu..." pousmála se a zavládlo mezi nimi absolutní ticho. Po půl hodině k nim přišli další dva lidé. Jeden starší muž a druhý poměrně mladý, ale v jeho obličeji je vepsáno plno starostí a vlasy protkané stříbrnými pramínky.

"Poslala jsi zprávu, že jsi sem přenesla jednu dívku, je to tak?" promluvil k Tonks starší kouzelník.

"Ano. Byla ve středu toho boje. Měla ošklivé zranění na boku a několik dalších. Právě jsou u ní léčitelé." přisvědčila a ukázala na dveře pokoje před nimi. Starší kouzelník přikývl a jeho pohled se stočil na Tygiho. "To je kamarád té dívky. Joshua Tripper." představila ho Tonks.

"Albus Brumbál, těší mne..." představil se starý kouzelník.

"Remus Lupin..." podal mu ruku druhý kouzelník, který promluvil až teď. Tygi jeho ruku přijal a trochu se pousmál. Zase mu uniklo typické zavrčení. To už ze dveří pokoje jeho kamarádky vyšel léčitel a přešel k nim.

"Už je mimo nebezpečí. Stačí pár dní a bude zase jako rybička." pousmál se.

"Můžu za ní?" zeptal se s nadějí v hlase Tygi. Léčitel si ho podmračeně prohlédl.

"Zvířata na pokoje nemohou!" zamítl okamžitě.

"Já nejsem zvíře!" řekl Tygi slabě a sklopil pohled.

"Dám na něj pozor. Nic nevyvede, to slibuji!" snaží se přemluvit léčitele. Jeho pohled ještě chvíli utkvěl na Tygim, který zarytě hledí do země.

"Dobrá. Tak tam můžete jít všichni..." přikývl nakonec a odešel. Tygi vyskočil na nohy a hned Tonksovou objal.

"Děkuju mnohokrát!" zašeptal jen a velkou rychlostí vběhl do pokoje jeho kamarádky a sedl si k její posteli. Ti tři se za ním zaraženě podívali. Nikdy tak rychlý pohyb neviděli, ale připsali to jeho zvláštnímu zevnějšku. Vešli za ním do pokoje a potichu za sebou zavřeli dveře. Vyčarovali si u Aliciiny postele židle a v tichosti se posadili. Tygi vzal svoji kamarádku za ruku.

"Ty jsi byl při tom útoku?" promluvil po chvíli Brumbál. Tygi se na něj zamyšleně podíval a chvíli přemýšlel, co říct. Nakonec jen nepatrně přikývl.

"Tygi?" promluvila potichu Alicia a otevřela oči. "Jsi to ty..." pousmála se. Tygi pozvedl obočí. Alicia se usmála ještě víc a podívala se na jejich ruce, aby pochopil, jak to poznala.

"Oh jasný...kdo jiný s chlupatýma rukama by tě držel, že?" ušklíbl se.

"Nech toho..." ušklíbla se i ona.

"Proč jsi neutekl?! Řekla jsem ti to dost jasně, ne?!" zamračila se trochu.

"A já ti říkám dost jasně, že se o sebe dokážu postarat. A navíc přišla pomoc!" pousmál se na tři společníky. Alicia na ně stočila svůj pohled.

"Díky..." pousmála se.

****

"Tak pojď ty bestie...." zašeptal neslyšně v tichu lesa a dívá se ze svého úkrytu na malý potok. "Jen pojď. Pojď se napít...." ušklíbl se, když se ve tmě zaleskly dvě žluté oči. Přesně na tohle čekal. Vlkodlak vyšel ze stínu stromů a připlížil se k potoku. Hned začal hltavě pít. Vzal do jedné ruky kuši s šípem se stříbrnou špičkou a do druhé stříbrnou dýku. Zamířil na vlkodlaka a vypálil šíp. Trefil se, ale ne tak jak chtěl.

"Sakra!" zaklel a zraněný vlkodlak se rozeběhl proti svému nepříteli. Dýku si přehodil do druhé ruky a vytasil stříbrný meč po otci. Postavil se do svého obvyklého postoje a čeká. Čeká až vlkodlak sám přiběhne pro svoji smrt. Nemusel čekat dlouho, protože zaútočil. Sekl dlouhým meče a vlkodlak zavyl bolestí a svalil se na zem. Mladík k němu přešel a zasadil poslední smrtelnou ránu. Vytrhl z masa vlkodlaka svůj šíp a otřel ho o jeho srst. Šíp schoval k ostatním a meč vrátil do pochvy u opasku. Dýku si ještě nechal v ruce a kuši si přehodil přes rameno. V tomto malém lese u jedné vesnice, byl tento vlkodlak poslední. Jeho práce je zde u konce. Vyšel z lesa ven a jeho pohled padl na jemně osvětlenou vesnici. Nadechl se čerstvého vzduchu a rozešel se z kopce dolů do vesnice. Nešel moc dlouho, když uslyšel výkřik. Okamžitě se tím směrem rozeběhl. Kus od něj na kraji lesa uviděl mladou dívku, jak se zvedá ze země a kus před ní stojí...

"Upír..." zasyčel si pro sebe a vzal si do ruky kuši. Zasadil šíp a vystřelil. Šíp proletěl kolem dívky a zabodl se upírovi do ramene. Zaskučel bolestí a stočil svůj pohled za dívku na Sašu.

"Ale, ale....náš lovec lykanů a upírů!" zasyčel nenávistivě upír. Dívka pohlédla na svou záchranu a pak zpět na upíra.

"Pojď sem!" promluvil k dívce. Nenechala se dvakrát pobízet a schovala se mu za záda. Saša si začal nenávistivě měřit upíra.

"Nezapomínej, že jsi jedním z nás!" ušklíbl se upír.

"Je to jen kletba, takže jsem jen napůl!" zasyčel nenávistivě. Upír se ušklíbl a z ramene se vyrval šíp. Prohlédl si špičku a jen něco zasyčel a odhodil ho. "Stříbro. Velice účiné. Ještě k tomu posvěcené!" ušklíbl se škodolibě. Upír se chytil za rameno, protože ho začalo nepředstavitelně pálit a stoupat z něj dým.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář