15. kapča
"Co se to děje?" svraštil obočí Lionel, když se příčnou začaly ozývat rány a křik. Yashi vzhlédla od svého poháru zmrzliny a stejně jako Lionel se začala rozhlížet. Vytřeštila oči, když spatřila Smrtijedy, lykany a upíry. Pohlédla na oblohu a až teď si uvědomila, že je zataženo.
"Musíme něco udělat!" zašeptala zděšeně. Lionel přikývl a oba vyskočili na nohy. Začali pomáhat některým lidem utéct a odkloňují všechna kouzla od vchodu na příčnou, aby lidé mohli utéct. Když se ozvalo několika násobné prásk, v Yashi zatrnulo. Stočila pohled odkud to přišlo a uvědomila si, že to nejsou další Smrtijedi. To je pomoc.
"Lioneli!" upozornila a pohodila hlavou tím směrem. Ten se usmál a společně k nim vyšli. Postavili se k nim. Nikdo je ani nezaregistroval. Zůstali mezi nimi, aby mohli pomoct. Celou dobu pozorovali dění okolo. Neunikl jim asi osmnáctiletý chlapec, který se začal vybavovat s upírem a vyjednávat. Následoval boj. Po chvilce se na místo přemístili další lidé. Tentokrát je zpozoroval pár hnědo-oranžových očí.
"Vás neznám..." přešel k nim mladík.
"Taky nemůžeš. Nepatříme k vám. chceme ale pomoct..." vysvětlil Lionel.
"Rafael..." podal mu ruku na seznámení.
"Lionel a tohle je Yashi..." Rafael přikývl a zadíval se na boj jeho kamaráda proti upírovi. Když mu upír začal říkat, kdo zabil jeho otce, kdo ho proklel a kdo mu způsobil jizvu na obličeji, tak se stiskl zuby zlostí. Saša nakonec upíra porazil a začal boj.
"Držte se!" ušklíbl se Raf a sám se pustil do boje. Často použil svůj milovaný oheň, aby někomu třeba jen nepatrně pomohl. Smrtijedů začalo přibývat a po delší době se sem dostavil sám Voldemort. Boj ustal.
"Ale, ale, Brumbále. Pořád si myslíte, že mě s tím svým Řádem porazíte?"
"Odejdi, Tome..." stanul před Voldemortem Brumbál.
"To ale vůbec nemám v plánu." ušklíbl se a jeho pohled se stočil na Sašu, Larse, Miriam a Tamaru, kteří zahnali poslední lykany. Holky seskočily ze střechy a Miriam se Sašou si vytáhli hůlky. Voldemort cosi zasyčel a otočil se zpátky na Brumbála. "Nemáte šanci Brumbále!" zasmál se ledově. "Když už máte ve svých řadách i děti, tak na tom musíte být dost bídně!"
"Omyl, Tome..." zakroutil hlavou.
"Přestaňte mi říkat Tome! Mé jméno je Lord Voldemort!" zasyčel ledově, až některým členům řádu přeběhl mráz po zádech. Saša a spol se přidali ke Gracii, Arnemu, Rafaelovi, Sebastianovi a Hermioně. Fred a George si vyměnili pohled a přidali se k nim.
"Tohle bude zlý..." poznamenal jakoby nic Lars.
"Nepovídej? Bych si nevšiml..." ušklíbl se Saša.
"Nechte toho vy dva!" okřikla je tiše Hermiona. "Tohle teď není zapotřebí! Měli bychom se aspoň částečně domluvit co a jak. Budeme pak ve výhodě, když nepůjdeme po hlavě do boje. Měli bychom si vzájemně krýt záda a pomáhat si. To bude naše výhoda. Si myslíte, že Smrtijedi si navzájem pomůžou?" pozvedla obočí.
"Herm má pravdu..." pokývl hlavou Saša. "Sice nerad pracuju s někým dalším, ale tady je to potřeba..." po očku se podíval na Voldemorta, který se pře s Brumbálem. "Zatím je čas, takže musíme myslet hodně rychle!"
"Rafaeli, ty jsi ohnivý elementál, ty by jsi nás měl mít všechny na očích. Pak nám budeš nejlépe pomáhat..." rozhodl Arne
"Jako že bych zapaloval Smrtijedy, kdyby napadali zezadu?" pozvedl obočí.
"Asi tak..." přikývl. Rafael nakonec souhlasil a začal se škrábat na jednu ze střech, aby měl dobrý výhled. "Tamaro?"
"Jasně?" ušklíbla se, že poslouchá.
"Ovládáš nejlépe runy, že?"
"Jo..."
"Pak bys mohla..."
"Runy na ochranu vám v tomhle případě budou na nic! Budou používat vyšší černou. Na tohle moje runy stačit nebudou...."
"Dobrá....pokus se aspoň chránit jiné, jako třeba děti, které nestačily utéct..." pohodil hlavou směrem k jednomu domu. Tamara tam pohlédla a oči jí utkvěly na malé holčičce krčící se pod schody.
"Jdu za Rafem. Tam je nejlepší výhled!" vyškrábala se za ním na střechu a vytvořila ještě kolem nich kruh z run, aby byli lépe chráněni.
"Kdo z vás ovládá černou magii?" pozvedl obočí.
"Já.." přihlásil se Lars a nejistě se podíval na Brumbála, jak zdržuje bitvu.
"Budeš v útoku! Černá magie proti černé je nejlepší! Nejlepší obrana proti černé magii?" přelétl je pohledem. Přihlásila se Gracie. "Fajn. Ty a já budeme obrana a případný útok. Budeme bránit Larse, který bude jen útočit. Gracie, zaměř se raději jen na obranu! Případný útok nech na mě!" upozornil ji nebezpečně. "Co vy dva?" otočil se na dvojčata.
"Spíš žertovný předměty atd..." přiznal se Fred.
"Budete od nás odtrhovat pozornost Smrtijedů, aby pro nás byli snazší cíl!"
"Jasnačka kámo!"
"Je tu ještě někdo zběhlý v obraně? Aby šel s nimi!"
"Já bych mohla...ale lepší je Seb..." ukázala na něj Herm.
"Ten bude mít svých starostí dost..." mávl nad ním rukou. "Co ty, Sašo?" pozvedl obočí.
"Já jsem spíš na runy a zbraně. Ale umím docela dost obraných kouzel. Musím je umět...dyť víš..."
"Jdeš s nima a Hermiona taky!" rozhodl nakonec. "Kdyžtak se rozdělte. Jedno z dvojčat a jeden obránce! Jsou to už všichni?"
"Ještě já..." ozvala se Alicia.
"Dobrá...co ti jde?"
"Kouzelné formule...technika.."
"Technika ti je momentálně hodně platná!" protočil oči. "Umíš iluzní kouzla?" pozvedl obočí.
"Moje oblíbené!" ušklíbla se.
"Dobrá. Ty tu budeš s námi, schovaná převážně kus za Larsem a budeš na ně sesílat iluzní kouzla, aby se do něj nemohli strefit! Sebastian se zatím přidá do útoku k Larsovi! Až ho bude potřeba proti Volďákovi, tak se odpojí!" rozhodl Arne. Arne, Gracie, Lars, Alicia a Sebastian se rozestoupili, aby měli co nejlepší výhodu, až začne boj. Fred se Sašou se schovali nedaleko po jejich levé straně a George a Hermiona po jejich pravé straně. Kus nad nimi se tyčí Rafael a Tamara.
"A já?" nadhodila Miriam.
"Co ti jde nejlíp?"
"No..bojová umění, střelba z kuše...to je mi teď ale na nic..."
"Tak se odtud snaž dostat zraněný lidi. Odváděj je do budovy za námi, jasný?" pozvedl obočí. Miriam přikývla a odběhla s hůlkou v pohotovosti ke zraněným lidem opodál.
"Dnes zemřete, Brumbále!" zaútočil Voldemort a bitva začala. Smrtijedi hned začali útočit a skupinka pěti Smrtijedů svou pozornost stočila na Larse a spol. Ten se ušklíbl a zaútočil několika kletbami z černé magie. Sebastian také zaútočil. Za tu dobu co zná Larse, se od něj plno věcem přiučil. Smrtijedi si to nenechali líbit a zaútočili také. Jaký pro ně byl šok, když zjistili, že jsou na ně domluvení. Lars nikdy nepoužil žádný štít. Na to byli Arne s Gracií až moc dobří, rychlí a přesní. Alicia začala s iluzijním kouzlem. Smrtijedi všechny uvidí na jiném stanovišti než skutečně jsou a budou tak vysílat kouzla jiným směrem. Fred a George začali dělat rámus, hluk a různé pastičky jinými směry od nich, aby Smrtijedi nedávali pozor a zaměřili se na hledání, co to bylo a mezitím je vždy někdo z řádu omráčil a spoutal. Saša s Hermionou se postarali o zbloudilá kouzla. Tamara vytvořila několik run, které seslala na děti a pár zraněných. Jednu velkou runu ochrany nechala vyset na obloze nad jejími přáteli. Rafael hlídá všechny ostatní a občas někomu podpálí hábit. Smrtijed se přestane soustředit a začne se hasit. Toho využije řád, který ho omráčí a sváže. Miriam, které se podařilo dostat děti a většinu zraněných z ulice do budovy za jejími přáteli, začala ošetřovat zraněné.
Sebastianův pohled se stočil na Brumbála a Voldemorta. Zamračil se, když spatřil několik vážných zranění, které schytal Brumbál. Odpojil se od svých přátel a postavil se před Brumbála.
"Ale, ale....Být tebou chlapče, tak se klidím z cesty!" zasyčel nebezpečně. Sebastian se ušklíbl. Má teď výhodu, protože Voldemort neví, kdo je. Zůstal stát na místě a nespustil z Voldemorta oči. Ten zaútočil a Sebastian také. Stačil si všimnout, že Tamara na Brumbála seslala silnou runu ochrany a Miriam ho po chvíli odtáhla do budovy ke zraněným.
"Kdo jsi?" zavrčel Voldemort v průběhu boje. Sebastian nepromluvil, jen na něj seslal další salvu kleteb. On a Voldemort jsou jediní, kdo ještě bojuje. Netrvalo dlouho a Voldemort se spolu se Smrtijedy přemístil. Řád se rozhlédl po bojišti a nevěřícně pohlédli na formaci, kterou si vytvořili teenageři. Neuniklo jim plno svázaných Smrtijedů. Fred, Saša, Herm a George vystoupili ze svých úkrytů a pohlédli na vyjevený řád. Museli se nad tím ušklíbnout. Tamara zvedla hůlku a zrušila na obloze runu ochrany. Usmála se a podívala se na Sebastiana. Ten jí úsměv oplatil a přešel zpátky ke svým přátelům. Miriam vyšla z domu za Arnem a spol a nepatrně se usmála.
"Jsou všichni v pořádku?" zeptala se Alicia.
"Jo...jsou...Ošetřila jsem veškerá zranění, tak by to mělo být už v pořádku..." přikývla.
"Mucro!" ozvalo se vysíleně od jednoho zraněného Smrtijeda, který se dostal k jedné hůlce opodál. Z hůlky vylétl oranžový paprsek a začal se nebezpečně blížit ke Gracii, která zůstala vytřeštěně stát. Lars před ni skočil a oranžové kouzlo se mu zarylo do hrudníku. Paprsek po sobě nechal hlubokou ránu a svezl se k zemi. Smrtijed se ušklíbl, ale to už ho nějaký člen řádu poslal do bezvědomí.
"Musí na ústředí!" zděsila se Gracie, když spatřila ošklivou hlubokou ránu. Zastavila mu krvácení svou košilí (má tílko), Arne ho vzal do náruče a přemístil se s ním na ústředí. Hned ho odnesl do jednoho z pokojů a ujala se ho ošetřovatelka.
****
"Jinak jsou všichni v pořádku?" rozhlédl se Saša po bojišti. Všichni se začali rozhlížet, ale nikdo nic neřekl.
"Lioneli?!" ozval se tenký hlásek jedné drobné dívky. "Lioneli?!" zesílila svůj hlas a začala se rozhlížet všemi směry. Gracie se zarazila. To jméno přece zná, ne?
"Myslíš Lionela Growena?" zeptala se jí nevěřícně. Yashi přikývla. "Lioneli?!" přidala se do jeho hledání.
"Hledá mě někdo?" začal se ze země stěží zvedat hledaný mladík. Jednou rukou se chytil za hlavu a podíval se na svoji ruku. Zůstala mu na ní krev. "Do hajzlu!" zaklel. "Za dobrotu na žebrotu!" zvedl se malátně ze země a upřel naštvaný pohled na Moodyho. "Co jste si sakra myslel?! Že su Smrtijed? Vám šplouchá na maják, ne?" začal se rozčilovat.
"Lioneli..." oddechla si Yashi a objala ho. "Co se ti stalo?"
"On na mě zaútočil! A to ještě k tomu zezadu! Sakra když asi bojuju proti Smrtijedům, tak jím nejsem, ne?!"
"Nazdar Lioneli..." pousmála se Gracie.
"Tebe sem už někde viděl..." poznamenal jakoby nic a zapřemýšlel se. I když s bolavou hlavou to jde velice těžce. "Už si vzpomínám. Moje brigáda na střelnici. Jak jsi si zastřílela do šéfa?"
"Krásné odreagování!" pousmála se. "Za Moodyho se omlouvám, Lio..."
"V pohodě. Když mi slíbí, že mě příště nechá na pokoji!"
"Všichni na ústředí!" zavelel Brumbál, který vyšel z budovy a všechny přelétl pohledem. "I vy dva..." pousmál se na Lionela a na Yashi.
"Já vás tam vezmu..." ušklíbla se Gracie a vzala je za ruce. Spolu s nimi se přemístila, stejně jako ostatní. Všichni se ocitli v přijímacím salonku. Obraz paní Blackové se rozječel.
"VY BASTARDI! VY ZRÁDCI VLASTNÍ KRVE! OKAMŽITĚ VYPADNĚTE Z MÉHO DOMU!" vřeští pořád dokola. Saša protočil oči a stoupl si před ni.
"Hodně Vás to baví?" pozvedl obočí. Blacková nepřestala vřeštět. "Jak vidno, tak jo. Ale pokud Vám to nevadí, tak je tu docela dost lidí, kteří na Vás nejsou zvědaví. Mě osobně lezete dost na nervy!" mluví si sám pro sebe a Blacková řve jak šílená. "A tak vás prosím...MOHLA BYSTE SKLAPNOUT?!" obraz se zarazil a uraženě na Sašu pohlédla. Nebezpečně se zamračila, ale s mumláním se zatáhla. "To je ale klid.." otočil se k ostatním. Na schodech z patra se ozvaly kroky. Všichni tam pohlédli a spatřili ošetřovatelku.
"Jak je na tom Lars?" zeptala se hned Tamara.
"Bude v pořádku. Rána je sice hluboká, ale minula srdce a plíce. Tři dny nejméně si poleží..." pousmála se. Všichni, kteří ho znají, si oddechli. "A mohla bych vědět..." promluvila ještě podmračená ošetřovatelka. "Proč má pan Coulet velice popálené a zjizvené ruce? Ty rány nejsou čerstvé..jsou staré...Ale mohla bych vědět, co se mu stalo?" pozvedla obočí.
"Až o tom bude chtít mluvit, tak to řekne!" zasyčel nebezpečně Saša a Tamara začala přikyvovat. Oni dva jsou jediní, co o tom ví. Ostatní si vyměnili zděšené a nechápavé pohledy.
"Tak proto...." zašeptal si pro sebe Rafael, ale v tom tichu to bylo slyšet velice zřetelně. "Proto nenávidí a bojí se ohně..."
*****
"Je čas odejít!" vešel do cely Richiho a Amelie Snape. Ti dva se na něj nechápavě podívali. Už toho mají hodně za sebou. Rány se nestačily ani trochu zahojit a druhý den k nim vždy přibyly další. "Dnes je útok a není tu skoro nikdo. Zvláště Pána Zla tu není!" přešel k Richimu a vytáhl ho na malátné nohy. Richi se opřel o stěnu a pozoruje, jak zvedá jeho sestru. "Může někdo z vás chodit sám?" pozvedl obočí.
"Trochu ano..." přikývla Amelie. Snape přikývl a pořádně podepřel Richiho. Amelie se ho chytila za ruku. Vybelhali se z kobky a Snape je začal vyvádět z chodeb vězení. Jsou si až moc dobře vědomi, že pokud je najdou, nepřežije ani jeden z nich. Podařilo se jim dostat do menší kruhové místnosti, osvětlené pár pochodni a s jediným krbem. Nic víc zde není.
"Budete muset jít letaxem!" obeznámil je. Amelie přikývla.
"Jaká adresa?" Snape jí podal lísteček s adresou a ukázal ji i Richimu. Oba přikývli.
"Běž první, Amelie..." pobídl ji Snape. Přikývla i přistoupila ke krbu. Vzala si trochu letaxu a vstoupila do plamenů. Zašeptala adresu a zmizela.
"Zvládneš to sám?" otočil se na Richiho.
"Když mě do těch plamenů postavíte, tak snad jo..." ušklíbl se. Snape přikývl a odvedl ho do zelených plamenů. Richi se do nich malátně postavil a vyslovil potichu adresu. Snape ho po chvíli následoval.