Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. kapča

6. 12. 2008

"Tak co, Richarde? Přidáš se ke mně?" zasyčel ledově Voldemort.

"N-ne!" vydal ze sebe těžce a z úst mu vytkl malý pramínek rudé krve. Voldemort na něj seslal další mučící kletbu. Po další půl hodině ho to přestalo bavit a nechal ho hodit do kobky. Poslal s ním zrovna Snapea. Za dveřmi ho opatrně vzal do náručí a odnáší ho do sklepení. Donesl ho do jeho cely a opatrně položil na provizorní lůžko.

"Co ta péče?" ušklíbl se ztěžka a začal se dusit krví v ústech.

"Nemluv!" zarazil ho Snape a začal mu ošetřovat některé rány. "Bohužel ti nemůžu ošetřit moc povrchových ran. Bylo by to podezřelé. Ale můžu ti ošetřit vnitřní krvácení..." obeznámil ho se skutečností a začal do něj opatrně lít pár lektvarů. Richard se ani nenamáhal protestovat. I kdyby mu dali jed, tak mu je to v tuhle chvíli naprosto jedno.

"Dnes tu máš návštěvu..." ušklíbl se zlomyslně Voldemort a luskl prsty. Hned za ní přišli dva Smrtijedi, mezi sebou držíc zmítající se dívku. Richard vytřeštil oči. Amelii by poznal kdekoli.

"Nech ji!" zasýpal a snaží se zvednout. Když ho Amelie spatřila vytřeštila oči.

"Co ti to udělal..." zašeptala zděšeně.

"Ty víš, co chci...." zasyčel Voldemort. "Přidej se ke mně a tvoje nevlastní sestra bude propuštěna!" Richard si moc dobře uvědomil, že i kdyby se k nim přidal, tak ji nepustí. Jen se zarazil nad skutečností, že Amelie je také albínka. Ale Voldemort to nejspíš nepoznal. Kdo by se divil, když bílé vlasy má obarvené na blond a má modré čočky. Aspoň ji nebude chtít k sobě! Problesklo mu hlavou.

"Nepřidám se k tobě!" vydal ze sebe znovu zápornou odpověď. Voldemort se naštval a vyslal proti Amelii mučící kletbu. Ta zaječela se sesula se k zemi v bolestech. Richi zavřel bolestně oči.

"Dost!" zasyčel. Pán zla svůj pohled stočil na něj, ale nepřestal ji mučit. Až po chvíli a jeho kletba zasáhla Richiho. Následoval svoje sestru na zem a tentokrát to byl on, kdo začal křičet bolestí. Amelie odvrátila pohled a snaží se bratrův křik nevnímat. Po chvíli křik ustal a znovu stočila svůj pohled na něj. Voldemort se začal ledově smát.

"Přidej se ke mně! Jinak s sebou do hrobu vezmeš i svou sestru!" zasyčel ledově směrem k Richimu.

"Já do toho hrobu půjdu klidně dobrovolně!" řekla pevně Amelie a zvedla se na nohy. "Můj bratr se k tobě kvůli mně nepřidá! Kdyby totiž ano, tak ho klidně osobně zabiju!" prohlásila takovým hlasem, že všem bylo jasné, jak smrtelně vážně to myslí.

"A to se raději nechám zabít tebou, než jí!" ušklíbl se Richi. Voldemort začal pěnit a sesílat na ně jednou mučící kouzla za druhým.

****¨

Harryho probudilo pravidelné ťukání do okna. Rozespale otevřel oči a nasadil si brýle. Zašilhal k oknu a zaostřil. V jeho zorném poli se objevila Hedvika, která vytrvale klepe do okna. Vyškrábal se z postele a přešel k oknu. Otevřel ho a Hedvika vlétl dovnitř. Přistála na jeho posteli a do peřin pustila dopis. Poté přelétla ke skříni a zůstala tam. Harry se na ni nechápavě podíval, protože jindy si nechala dát aspoň pamlsek nebo se nechala pohladit. Přešel k posteli a posadil se na ni. Vzal dopis do rukou a otevřel ho. Už podle oslovení poznal, kdo jediný mu může psát.

Drahý Sebastiane!

Děkuji ti za dopis, který jsi poslal Ciaře. Byla z něj naprosto nadšená. Už dlouho jsem její tvář neviděla tak šťastnou. Po dlouhé době jí ustoupily bolesti. Co neudělá jeden dopis, že? Tvoji sovu, Hedviku, si hned zamilovala, jak ji uviděla. Nejprve jsem si myslela, že píše Rafael. Už dlouho jsem o něm neměla žádné zprávy, nic...O to víc jsi mě překvapil. Udělal jsi velký skutek. Jsi opravdový přítel, když jsi dokázal udělat i takovouto věc. Mnohý si řekne: vždyť je to jen dopis. Ale pro nás je to veliký čin. Už jen to, že si na nás někdo vzpomněl. Děkuji ti. Děkuji ti i za Ciaru. Bohužel mám těžké srdce tobě a Rafaelovi oznámit jednu špatnou zprávu. Těžce se mi to píše a rve mi to srdce na kusy. Ciara...den po příchodu tvého dopisu zemřela. Jediné, co mi dává pocit štěstí je, že zemřela s úsměvem na tváři a šťastná. To jsi jí umožnil ty. Děkuji ti za to.

Pohřeb se koná v pondělí za týden. Prosím, přijď ty i Rafael....chtěla bych po roce konečně spatřit svého syna.

Samantha Moony

Harry si dopis přečetl několikrát za sebou a čím dál tím míň chtěl uvěřit tomu, co se v něm píše. To nemůže být pravda!

"To ne..." zašeptal a setřel si z tváře slzy. Vylezl z postele a začal se převlékat. Potřebuje někam, kde nikdo nebude, aby mohl nerušeně přemýšlet a utřídit si myšlenky. Dopis si dal do kapsy a potichu, aby nevzbudil Rona se vypařil do knihovny. Tam naštěstí nikoho nenašel. Začal přecházet sem a tam a pořád dokola si čte dopis od Samanthy Moony.

"Jak mu to mám říct? Jak mu to do háje můžu říct?!" rozhodil zoufale ruce. "To ho zničí!" sedl si do křesla a dal hlavu do dlaní. "To nemůžu....ne...." kroutí hlavou a mačká v ruce dopis. "Kdybych se, do háje, podepsal aspoň jako Harry! To bych mu ten dopis mohl dát přečíst!" začal si nadávat a znovu začal přecházet po místnosti. Zůstal tam několik hodin. Ani si neuvědomil, že z postele vstal ve tři ráno a teď už je devět. Teprve, když ho začal někdo volat jeho jméno, tak vyšel z knihovny.

"Tak tady jsi!" oddechl si Lars. "Měl jsem za úkol dotáhnout tě na snídani. Jsi jediný kdo chybí. Pokud se nepočítá Rafael, který si vzal snídani do laborky..." pousmál se. Harry mučednicky přikývl a spolu s usměvavým Larsem se vydal na snídani. Sedl si mlčky na své místo a zadumaně se dal do své snídaně.

"Děje se něco Harry?" zeptala se starostlivě Tamara. Jen zakroutil hlavou, ale pořád nic neřekl. Když uslyšel dusot po schodech do kuchyně, tak od talíře vzhlédl. Do dveří vtrhl Rafael, který drží v ruce flakónek s lektvarem a rozdává úsměvy na všechny strany.

"Mám to! Mám to! Já ten lektvar udělal! Ciara bude zase v pořádku!" začal štěstím bez sebe poskakovat po kuchyni. Harryho bodlo u srdce a do očí mu vhrkly slzy. Všimla si toho jen Tamara a trochu se podmračila. Harry se zvedl ze židle a zaplašil slzy. Chytil Rafaela za ruku a odtáhl z místnosti. Dotáhl ho do Rafaelova, Sašova a Larsova pokoje.

"Co se děje Harry?" zeptal se s úsměvem. Harry si povzdechl a sklopil pohled. Sašovi zmizel úsměv z tváře.

"Mám pro tebe špatné zprávy, Rafaeli..." zašeptal. "Odepsala mi tvoje máma. Ciara....zemřela...." odvážil se vzhlédnout a jeho oči se střetly s Rafaelovými, který ztratil dech a začal se zoufale rozhlížet po místnosti, jakoby netušil, co má dělat. Z jeho očí začaly stékat proudy slzy.

"NÉ!" zavřeštěl z plných plic a skácel se na kolena. Celá místnost začala hořet pravým ohněm a vše začal stravovat. Rafael se objal rukama a začal zoufale vzlykat. Harry k němu přešel a vzal ho do náruče. Nevnímá plameny, které ho začaly olizovat. Jen drží svého kamaráda a houpe se s ním dopředu a dozadu. Rafael, jakoby nevnímal. Nevnímal svět okolo...

"Co to bylo?" vyjekla Miriam, když uslyšely zoufalý výkřik plný bolesti. Všichni si vyměnili zděšený pohled. Tamara vyskočila na nohy a vyběhl z kuchyně. Začala hledat Rafaela a Harryho. Nemusela dlouho. Zděšeně se zasekla ve dveřích otevřených do jednoho z chlapeckých pokojů. Vytřeštila oči, když uviděla oheň, jak stravuje všechno v dosahu a uprostřed toho všeho je zhroucený Rafael a Harry, který se ho snaží uklidnit. Tamaře se zatočila hlava a opřela se o stěnu naproti dveřím. Před očima se jí začal promítat obraz.

Harry píše dopis - malá dívenka si dopis čte, je šťastná a rozdává úsměvy - její matka ji ukládá k spánku a zhasla světla v pokoji. Popřála malé holčičce dobrou noc a dala jí pusu na čelo - ráno vejde matka do pokoje a přejde k postýlce malé holčičky - výraz v její tváři, když zjistila, že její dcerka nedýchá...žádné známky života - lékaři... - přání upřímné soustrasti, které život nevrátí - žena píšící dopis - Harry, jak ho čte - Rafael...

"Panebože..." zašeptala zděšeně, když to přestalo. "Panebože..." svezla se po stěně na zem a zůstala tam zhrouceně sedět. Znovu pohlédla do místnosti. "Rafaeli...." povzdechla si a z očí se jí začaly řinout slzy. Po kratší chvíli se kousek od ní na schodech objevil Lars. Okamžitě přeběhl k Tamaře a pohlédl jí do tváře.

"Co se děje?" zeptal se jí starostlivě. Ještě si nevšiml hořící místnosti. Jen zakroutila hlavou a podívala se do dveří. Lars se tam otočil a začal zatínat ruce v pěst.

"Jeho sestřička....zemřela..." zašeptala skoro neslyšně. Lars na ni nevěřícně pohlédl. Jen přikývla a pomohl jí na nohy.

"Jdeme odtud. Ještě nám ten oheň něco udělá...." odvádí ji do kuchyně.

"Ten nevyjde z místnosti...." zakroutila hlavou, ale poslušně s ním jde. Lars znovu začal zatínat ruce v pěst. "Co se děje, Larsi?" pohlédla mu do očí.

"Oheň..ne..." vypadlo z něj jen a začal to opakovat pořád dokolečka. Tamara mu přiložila ruku na tvář a donutila ho podívat se jí do očí. Před očima se jí odehrála jeho vzpomínka a zalapala po dechu. "Oheň...ne....ne..." zopakoval znovu. Tamara vzala Larsovu ruku do své a sundala mu rukavici. Vytřeštila oči, když uviděla dlaň zvrásněnou a pokrytou jizvami od ohně. Lars ruku nechal padnout kolem těla a Tamara mu sundala i pravou rukavici. I jeho druhá ruka je pokrytá jizvami, ale není tak seškvařená ohněm. Zavřela na chvíli oči, ale pak je opět otevřela a začala mu vyhrnovat pravý rukáv. Po celé délce ruky se linou nepravidelné jizvy a paži má stejně popálenou jako levou dlaň.

"Panebože, Larsi..." zakroutila hlavou.

"Nikomu nic neříkej! Ty jizvi neviděl ani Saša a ten o té události ví. Nic neříkej!" stáhl si rukáv a znovu nasadil rukavice. Tamara přikývla a spolu s ním se vrátila do kuchyně.

"Co se stalo?" zeptal se nejistě Saša, když spatřil zničenou Tamaru a Larse, jak si něco mumlá pro sebe a zatíná pěsti. Lars si sedl vedle něj a Saša mohl slyšet, co si mumlá. "Něco s Rafaelem?"

"Jeho sestřička zemřela...Zrovna když už má ten lektvar!" zašeptala zničeně Tamara a nanovo se rozbrečela. V kuchyni zavládlo hrobové ticho.

*****

"Proč se mě před tím ksichtem zastáváš, Richi? Takhle mučí převážně tebe! Jak dlouho si myslíš, že to vydržíš, co?" pustila se Amelie do svého, spíš mrtvého než živého, bratra.

"Nech toho, Amy..." pousmál se trochu. "Raději já, než člověk, který mi tolik pomohl!"

"Takhle nemluv! Já mám dost sil, ale ty ne! Už dlouho to nevydržíš! Nechci o tebe přijít, bráško..." zašeptala zničeně.

"To se neboj. On mě nechce zabít. Jen mě chce na své straně."

"Ale pokud se k němu nepřidáš, tak tě zabije a potom i mě, víš? A ty se k němu nepřidáš! Takže zemřeme oba. Tak proč bys měl všechno schytat ty, co? A navíc jsem starší, takže ti to zakazuju!" ušklíbl se. Richi se z posledních sil pousmál.

"Tvoje sestra má pravdu...." ozval se ledový hlas ode dveří. Oba se tam podívali. Richi toho chlapa už viděl. Pamatuje si, že mu už jednou zacelil několik ran. "Trochu tě vyléčím. Nepotřebujeme tě mrtvého.." ušklíbl se.

"Nepřibližuj se!" zamračila se Amelie, tak jak to umí jedině ona.

"Chci pomoct.." namítl a podmračil se.

"Chceš jenom, aby můj bratr víc trpěl!"

"To není pravda. Už brzy vás odtud oba dostanu..." informoval je. Amelie zůstala zírat. "Co koukáš? Slyšela jsi dobře..." ušklíbl se a začal Richiho trochu léčit. Amelie nepřestává zírat.

"Netušila jsem, že někdo mezi Smrtijedy, může být také hodný.." zašeptala potichu.

"Hodný?" pozvedl obočí. "Neřekl bych..." ušklíbl se. Amelie protočila oči.

****

Už jsou to dva dny, co zemřela Ciara. Rafael se ještě pořádně nevzpamatoval. Kdo by také ano, když už máte lék a zjistíte, že ten, pro koho je určen, zemřel. Většinu dne se potlouká po domě a hraje si s ohněm v dlani. Přemýšlí a zároveň vzpomíná.

"Já už toho mám dost...." rozhodil ruce Harry a zvedl se ze židle, když vešel duchem nepřítomný Rafael. "Kde bydlíš, Rafe?" postavil se před něj. Rafael pozvedl obočí.

"Proč?" vypadlo z něj jen.

"Jen tak to chci vědět..." pokrčil rameny. V kuchyni je jen Alicia, Gracie, Saša a Tygi. "Tak to vyklop!" Rafael si povzdechl a nakonec mu řekl přesnou adresu. Harry si ho chvilku zkoumavě prohlížel a pak se usmál.

"Máte připojený krb k letaxu?"

"Jo..kvůli mé škole. Dostával jsem se tam pomocí letaxu..." zamračil se, jak Harryho čím dál víc nechápe. Ten se jen ušklíbl a zmizel v plamenech. Rafael vyvalil oči a uvědomil si, co má v plánu.

****

Harry vypadl z krbu v obývacím pokoji laděném do krémové barvy. Když se rozhlédl, tak mu pohled padl na poličku s fotkami. Přešel k ní a začal si je prohlížet. Na většině fotkách je Rafael a malá holčička, jak si domyslel, Ciara. Na některých se objevil i usměvavý obličej mladší ženy. Poznal několik podobností s Rafaelem a malou Ciarou. Musel se nad tím pousmát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář