Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola

5. 12. 2008

Pravda a návštěva

 

            Chvíli si zmateně obraz prohlíželi. Proč se jim ukázal prázdný pokoj? Prolétlo všem v mysli. Vzápětí se otevřely dveře a do nich vešel nějaký mladík.

 

            „Jo jasný! Už mi to připomínáš snad po sté!“ zaskuhral mladík a pozpátku vchází do svého pokoje.

            „Ale Matthew! Kdybych ti to nepřipomněla, tak na to zase zapomeneš!“ dala si ruce v bok jeho máma.

            „No jo pořád. Jasný! Neboj, nezapomenu na nic!“ a než něco jeho máma stačila říct vlítl do pokoje a zavřel za sebou dveře o které se následně opřel. Rozhlédl se po svém pokoji, který je laděný do uklidňující meruňkové barvy. Pokoj je jen malý, ale jemu plně vyhovuje. Sice v něm převládá celoročně velký nepořádek a jeho máma se za to pořád zlobí, ale jemu to tak vyhovuje. Jeho černé oči utkvěly na elektrické kytaře a hned se k ní vydal. Vzal ji do rukou a zapojil. Sedl si na postel a začal hrát. Trochu víc sklonil hlavu, ale hned s ní trhl, aby odhodil prameny černých vlasů dlouhé něco pod ramena.

            „Matte!“ zabušila na dveře jeho máma. Protočil oči a odložil kytaru.

            „No?“ zavolal ke dveřím. Do dveří vstoupila žena menší postavy s hnědými vlasy a hnědýma očima.

            „To hraní si prosím tě nech na jindy! Za chvíli má přijít návštěva a podívej se, jaký tady máš zase bordel! Buď tak laskav a ukliď si!“ dala si ruce v bok.

            „A proč jako? Vždyť přijdou stejně jen ty tvoje kamarádky, které vůbec v lásce nemám a nevím proč by lezly do mého pokoje!“

            „Nezapomínej, že žiješ pod mou střechou a...!“

            „A budu tě poslouchat, dokud tady budu žít, já vím! A co táta?“ pozvedl obočí. „Jemu nevadí, že mu v jednom kuse lajnuješ život?!“ vyjel na ni a doslova ji vyhodil z pokoje. Zabouchl dveře a zamkl se. Znovu se chopil kytary a než začal hrát, svázal si vlasy gumičkou. Pak teprve začal hrát pomalou písničku.

 

            „Někoho mi hrozně připomíná...“ pousmála se Lali.

            „Přesně tak. Je celý Harry. Až na ty oči! Vypadá to, jako by byli sourozenci!“ přidala se Shilin.

            „Ale jediné co zatím víme je, že je to nějaký Matthew. Kdybychom aspoň věděli jeho příjmení. To by nám ho dopomohlo najít...“ povzdechla si Ginny.

 

            Na dveře jeho pokoje opět začal někdo bušit. Matt naštvaně odložil kytaru a přešel ke dveřím, které následně otevřel. Už si chystal peprnou poznámku na účet své matky, ale před dveřmi stál někdo jiný.

            „Čau kámo!“ ušklíbl se kluk s blonďatými vlasy, které má nagelované, aby mu trčely do všech světových stran.

            „Co tu děláš Dane?“ vyvalil oči.

            „Tvoje máti mě pustila dál, prý aby za tebou nemusela chodit. Jdeš ven, ne?“ Matt přikývl, popadl první bundu, která mu přišla pod ruku a spolu se svým kamarádem vyběhl z domu jeho rodičů. Spolu se začali potloukat po ulicích a povídat si.

            „A hele! Matthew White! Ten blbec odvedle!“ začal se smát jeden kluk spolu s jeho partou.

 

            „Myslím, že už víme všechno, co bychom vědět potřebovali.“ zrušil kouzlo Brumbál. „Za chvíli bude útok na Příčnou. Démonům a Siriovi kladu na vědomí, že nesmí vyjít ven z domu! Každý, ke komu se Harry jen přiblíží s napřaženou hůlkou, se přemístí pryč! Je to jasné?“ rozdal rozkazy Brumbál.

 

            Všichni Smrtijedi se svým pánem v čele se přemístili na Příčnou ulici a  hned začali sesílat kouzla na domy a následně je ničit. Kouzelníci, kteří se zde nacházeli, s křikem začali opouštět svoje domovy a snaží se utéct. Voldemort zatím jen nečině stojí uprostřed náměstí a vše si se škodolibým šklebem prohlíží. Není však sám. Vedle něj stojí mladý muž ve Smrtijedském plášti. Netrvalo dlouho a na Příčnou se přemístil i Fénixův řád. Harry se zatajeným dechem začal zjišťovat, jestli tam jsou jeho přátelé nebo ne. Nikoho z démonů ale nenašel a Siriuse také ne. Oddechl si, ale jeho úleva neměla trvat věčně.

            „Zabij tu mudlovskou šmejdku!“ zasyčel k němu Voldemort a sám se pustil do Brumbála a Smrtijedi do Řádu. Harrmu škublo ve znamení na krku a donutilo ho pohnout se směrem k jeho nejlepší kamarádce z Bradavic. Nebezpečně se k ní začal přibližovat.

            „Hermiono!“ vykřikl najednou Ron na svoji kamarádku. Ta se hned otočila a pohled jí padl na Harryho, který napřáhl hůlku. V jeho obličeji poznala, že to dělá s největším sebezapřením. Herm nelenila a vykonala příkaz Brumbála. Přemístila se hned na ústředí Fénixova řádu.

           

***

 

            „Herm?“ vypadlo zaraženě z Truena, když Hermiona došla do kuchyně. Zničeně se posadila ke stolu a všechny si přeměřila pohledem.

            „Ksicht mu přikázal, aby se tě zbavil?“ zašeptala Shilin. Jen přikývla a pohlédla na Siriuse, který hlavou praštil o stůl. Všechny pohledy se na něj otočily.

            „Co se děje Siri?“ pozvedla Herm obočí a starostlivě si ho prohlédla.

            „Je to moje vina!“ zašeptal.

            „Myslím, že je čas se usmířit. Všichni jsme na stejné lodi...“ promluvila Shilin a usmála se na Siriuse, který udiveně zvedl hlavu. „Sice ti úplně odpustíme až tehdy, co ti odpustí Harry, ale už se k tobě aspoň budeme chovat slušněji....“ ušklíbla se. Sirius nevěřícně vytřeštil oči, což Inem hrozně rozesmálo.

 

***

 

            Harrymu spadl kámen ze srdce, když se před ním Hermiona přemístila. Harry se podíval na Rona a nepatrně se pousmál. Ron přikývl a sám se pustil do Smrtijedů. Harry se zašil do jedné temnější uličky, aby na něj Voldemort neviděl a nedal mu další rozkazy. Naštěstí mu to vydrželo až do konce bitvy, kterou vyhrál Fénixův řád. Když spatřil přemístění Voldemorta, vyšel ze stínu a sám se přemístil do Temného sídla.

 

            „Tohle ti tolerovat nebudu, Pottere!“ zasyčel Harrymu do obličeje, když zůstali v kruhovém sálu sami. Nic neřekl, protože to ani nemůže. „Příště, když půjdeš do bitvy, hezky se zapojíš proti Fénixovu řádu! Jasné?!“ Harrymu nezbylo než přikývnout a doufat, že co nejdříve najdou jeho jedinou záchranu v podobě příbuzného, kterého nikdy neviděl a ani netušil, že někdo takový žije. „Teď se vrať do svých komnat! Zůstaneš tam a ani se odtud nehneš, dokud tě nezavolám!“ zasyčel a doprovázel ho nenávistným pohledem, dokud mu nezmizel z očí. Harry si to bez protestů zamířil do svých komnat. Nic jiného mu ani nezbývá. Musí. Má to nařízené. Bohužel po cestě smetl jemu hodně známou osobu.

            „Já se na to vy...!“ zarazila se Ariana včas a pohlédla za odcházející postavou, která ji tak nemilosrdně smetla na zem. Vyškrábala se na nohy a rozeběhla se za Harrym. „Harry!“ chytila ho za rameno a zastavila. Jen na ni upřel prázdný výraz a víc stiskl zuby od bolesti ze znamení. Ariana si toho všimla a došlo jí to. „Půjdu s tebou..“ pousmála se a doprovodila ho do jeho komnat. Sedli si naproti sobě do křesel a Ariana začala Harryho propalovat pohledem. Po chvíli ho to přestalo bavit a otráveně na ni pohlédl.

            „Nekoukej tak na mě!“ ušklíbla se a Harry se zamračil. Tohle mi snad dělá schválně! „Nech mě hádat. Nebyli tam?“ přikývl. „Měl jsi nařízeno někomu dalšímu ublížit?“ další přikývnutí. „Někdo známí?“ nezbylo mu nic jiného než jen přikývnout. „Kamarád? Kamarádka?“ znovu přikývl. „Nestalo se tomu dotyčnému nic?“ zakroutil hlavou a zabořil se víc do křesla. „Víš, že je to docela dobrý, když nemůžeš mluvit? Nikdo mě neotravuje...“ usmála se šibalsky a vysloužila si tak podrážděný pohled. „No jo furt. Tak já jdu, ať mě tady nikdo nenačapá. I když další várka cruciatu by mě ještě nezabila...“ ušklíbla se a zvedla se z křesla. Harry po ní šlehl pohledem typu: Ty nejsi normální. „Tak zatím!“ vyběhla z pokoje a zabouchla za sebou dveře. Jen si povzdechl a zakroutil hlavou.

 

***

 

            „Kdo půjde do Ameriky hledat?“ zeptal se Sirius hned jak se vrátili na ústředí.

            „Ty určitě ne, Siriusi. Jsi hledaný snad ve všech státech.“ zarazil ho hned Brumbál a hned čtyři démoni se na sebe jen ušklíbli. Sirius si protestantsky sedl na židli a upřel na Brumbála nazlobený pohled. Jen si povzdechl. „Bude nejlepší, kdybys se tam vydal ty, Remusi. Vezmi s sebou Tonksovou. Vysvětli tomu mladíkovi situaci. Snad bude ochotný nám pomoci.“

            „Tak to počkejte! Já jdu taky!“ vložil se do toho Moen.

            „Je mi líto, ale pokud se nepletu, tak jste démon a byl byste v mudlovském světě moc nápadný. Jak byste vysvětlil svá křídla?“ pozvedl Brumbál obočí. Moen si jen založil ruce na prsou a začal po Brumbálovi házet pohledy až moc podobné těm Siriovím.

            „Ale já bych mohla. Akorát si trochu změním barvu vlasů a nebudu zas tak nápadná...“ ušklíbla se Shilin a zavřela oči. Chvíli se soustředila a vlasy se jí začaly samy od sebe barvit na blond. „Akorát mi někdo musí půjčit oblečení...“ usmála se mile. Brumbál chtěl něco namítnout, ale přerušila ho. „Vy mi nezabráníte, abych šla najít příbuzného mého kamaráda a ještě k tomu jeho jedinou záchranu!“ vyjela. Všichni v místnosti zmlkli a pohlédli na Brumbála.

            „Tak dobrá. Půjdete ale jen vy tři!“ uzavřel veškerou debatu. „Vyrazíte zítra ráno.“ rozhodl a odešel. Většina členů se rozešla a zůstali jen ti, kteří na ústředí jsou ubytovaní.

            „Tak pojď Shilin. Seženeme ti nějaké oblečení...“ pousmála se Tonks a odvedla ji do svého a Remusova pokoje, kde jí začala vybírat něco ze svého mudlovského oblečení.

 

            „Kdy vyrazíme?“ obrátila se Shilin na Tonks a Remuse, kteří ještě v klidu snídají.

            „Po snídani...“ pousmála se Tonks. Shilin do sebe naházela svoji porci a začala nervózně postávat u dveří.

            „To se tam tak těšíš?“ ušklíbla se Lali.

            „Ještě jsem neměla možnost pořádně si prohlédnout tento svět! Hrozně se na to těším. A ještě k tomu se těším na toho kluka. Vypadal docela sympaticky...“ ušklíbla se.

            „Hlavně si nezapomeň bundu! Bůh ví, jaké tam bude počasí...“ upozornila ji Tonks. Shilin protočila oči a podívala se na to, co jí půjčila Tonks. Na sobě má bílé kalhoty, bílé tenisky a světle modré tílko.

            „Co ti na tomhle vadí? Sama jsi mi to půjčila!“ protestuje.

            „To sice ano, ale uznej sama, že zde je jiné klima než u vás!“ usmála se na ni sladce Tonks a zvedá se od stolu. Shilin si přes ramena přehodila béžové sáčko a znovu začala přecházet sem tam. Remus se k nim přidal a v přijímací hale se pomocí přenášedla dostali do New Yorku.

            „No páni!“ vypadlo z Shilin, když vyšli z temné uličky, kam se přenesli.

            „Horší to bude s hledáním....“ poznamenala Tonks.

            „Co takhle zajít na nějaké úřady a trochu se tam poptat?“ nadhodil Remus. Obě pokrčily rameny a vydali se hledat správný úřad. Po dvou hodinách bloudění jim konečně někdo poradil, jak se tam dostat a po hodině a půl se dostali na místo.

            „Přejete si?“ zeptala se jich podrážděná úředně vyhlížející starší paní.

            „Ano. Chtěli bychom informace o Matthew Whiteovi.“ promluvila Tonks sebejistě a začala pozorovat ženu před sebou, která z Tonks nespustila oči. Tonksová s něčím takovým počítala, tak se pro všechny případy oblékla úředně, vzala si brýle a ještě si vlasy nechala hnědé a v drdolu.

            „A proč?!“ vyštěkla. Tonksová se jen zamračila a namířila na ni hůlkou. Moc se jí do toho nechtělo, ale jedno matoucí kouzlo by jim teď bylo jen ku prospěchu, tak ho také použila. Žena před ní se začala zmateně rozhlížet a úplně zapomněla, kdo to před ní stojí a co že to vlastně chtěli.

            „Promiňte, ale právě jste nám chtěla dát složku s informacemi o Matthewovi Whiteovi!“ ´připomněla´ jí Tonksová.

            „Ach ano, ano jistě....“ vykoktala a přešla ke skříni, kde začala hledat. Po chvíli se k nim vrátila a předala Tonksové složku s nadpisem „Matthew White“.

            „Děkuji...“ usmála se Tonksová a šli si sednout do nejvzdálenějších křesel. „Takže, co pak to tu máme?“ začala listovat v dokumentech. „Narodil se v Anglii 25. května 1985...“

            „To je o dva roky starší jako Harry!“ zašeptala Shilin udiveně. Tonks s Remusem přikývli.

            „Když mu byly 2 roky, byl dán do sirotčince v Anglii, kde bylo dáno výslovné přání, aby si ho k sobě vzali nějací cizinci!“ užasla Tonks. „Pár měsíců na to se objevil mladý pár, který nemohl mít děti a odvezli si ho s sebou do Francie, kde žili pouhý rok a pak se přestěhovali sem.“ pohlédla zmateně na Remuse.

            „Jsou tam napsáni jeho praví rodiče?“ zeptal se roztřeseně. Tonks začala hledat, ale našla jen zničený papír, kde měly tyto údaje správně být.

            „Je to zničené...“ povzdechla si.

            „Možná ne na dlouho...“ ušklíbla se Shilin a vzala papír do ruky. Rozhlédla se, jestli ji někdo nesleduje a pak vyslovila tichou formuli. Dokument se začal rovnat a trhliny sjednocovat do původní podoby. Inkoust se začal vracet na svá původní místa. Shilin si začala pro sebe číst, kdo jsou jeho rodiče. Když si přečetla jméno matky, jen zalapala po dechu. Více ji ale dorazilo, když si přečetla jméno otce. Vyvalila oči a následně spadla v mdlobách na zem. Tonks k ní hned přiskočila a vzkřísila ji.

            „To...to je....já...nevím co říct....“ vypadlo z ní zmateně a opět se posadila na své místo. Podala dokument Tonks, která začala číst nahlas jména.

            „Jeho matkou je Lily Evansová a otcem....“ zasekla se a vyvalila oči, když to spatřila.

            „Snad James Potter, ne?“ řekl nechápavě Remus.

            „N-ne...“ vypadlo z Tonks a podala mu to. Remus se nechápavě papír vzal a vyhledal, kdo je jeho otcem.

            „Si ze mě děláte srandu!“ vypadlo z něj jen přidušeně.

            „Ne...jeho otcem je Severus Snape!“ utvrdila ho v tom Shilin. Remus začal rozdýchávat nastalý šok.

            „To teď řešit nebudeme! Je to bratr Harryho!“ upozornila je Shilin a začetla se znovu do dokumentů. „Už tu nic zajímavého není. Jen jeho rodiče jsou nějací Alen a Max Whiteovi.“ pokrčila rameny a znovu papír o jeho pravých rodičích zničila. Všechny dokumenty vrátili do složky a dali starší ženě, která je pohotově uklidila. Tonks zrušila matoucí kouzlo a všichni tři odešli na správnou adresu, kterou si našli. Trvalo jim sice další dvě hodiny, než ji našli, ale konečně stojí před tím pravým domem. Všichni se zhluboka nadechli a přešli k vchodovým dveřím. Shilin zazvonila nezbývá jim nic jiného než čekat.

            „Už lezu!“ ozval se výkřik nějakého chlapce a následně dusot po schodech. Stačila chvíle a ve dveřích se objevil rozcuchaný Matt. Vypadá to, že teprve teď se odhodlal vylézt z postele a to je něco po poledni. „Přejete si?“ zeptal se podmračeně a začal si je pořádně prohlížet.

            „Ty jsi Matthew White?“ zeptala se pro jistotu Tonks.

            „Jo to jsem.“

            „Mohli bychom s tebou mluvit?“ pozvedl obočí Remus.

            „A co po mně chcete? Udělal jsem snad něco?“ zamračil se.

            „To víš že ne. Jen bychom si s tebou chtěli promluvit, nic víc....“ pousmála se Shilin a použila při tom trochu vílího kouzla, aby její slova na něj zabrala.

            „Tak fajn...“ pokrčil rameny a ustoupil ze dveří. Ti tři se pousmáli a vešli.

            „Matte! Kdo je to?!“ vešla do předsíně Alen White.

            „Ale nikdo...“ protočil oči.

            „Pokud je neznáš, ať okamžitě opustí tento dům!“ odsekla a upřela na něj varovný pohled.

            „Samo že je znám! Tohle je spolužačka a tohle její rodiče!“ vymyslel si pohotově Matt. Shilin přikývla, že s ním opravdu chodí do školy. To jeho matku očividně přesvědčilo.

            „Tak dobrá! Ale běžte si do tvého pokoje, Matte!“ řekla stroze a opustila místnost. Matt za ní udělal ksicht a spolu s návštěvou, kterou ani nezná se vydal do pokoje v patře.

            „Je tu trochu bordel....“ usmál se nevině Matt, když otevřel dveře od svého pokoje.

            „To nevadí. Jsem zvyklá...“ mávla rukou Tonksová a všichni vešli dovnitř. Matt za nimi zavřel a začal uvolňovat postel, aby si měli kam sednout. Sám si sedl na židli před ně.

            „Tak co jste mi chtěli? Pokud vím, tak jsem vás nikdy v životě neviděl...“ poznamenal a pořádně se na židli rozvalil, aby měl větší pohodlí.

            „To jsi taky nemohl. Jsme z Anglie. Pokud to nevíš, tak jsi se tam narodil...“ nadhodila Tonksová.

            „Jo, vím to....“ pokrčil rameny. „Stejně jako vím, že moji rodiče jsou adoptivní, ještě něco?“ ušklíbl se.

            „Jde o něco velmi důležitého, Matte!“ posmutně Shilin.

            „A o co jde?“ zeptal se nejistě.

            „Nejprve se ti ještě představíme, ano?“ nadhodila Tonks. Jen přikývl. „Já jsem Nymfadora Tonksová, ale říkej mi jen příjmením!“ upozornila ho. „Tohle je Remus Lupin a tohle zase Shilin.“ představila je.

            „Mě už asi znáte, takže jméno říkat nebudu. Co je tak důležitého, že jste za mnou přišli?“

            „Jde o jednoho člověka...“ odhodlala se jako první mluvit Shilin.

            „Přesněji o tvého bratra....“ doplnil Lupin.

            „Moment! Bratra? Já mám nějakého bratra? Cože? A kde je a proč o něm nevím?“ vyhrkl a všechny si přeměřil pohledem.

            „Ano máš bratra. Nevíš o něm, protože v době, kdy tě dali k adopci, tak ještě nebyl na světě. Dali tě pryč jen proto, aby tě ochránili, na to pamatuj!“ upozornil ho Remus. Matt přikývl, že chápe. Remus se musel pousmát, že to pochopil tak rychle. Jiní lidé by si to hned k srdci nevzali.

            „Vy znáte mé pravé rodiče, že?“ zeptal se nejistě.

            „Ano....známe je.“ přikývla Tonks.

            „A musíme ti bohužel oznámit, že tvá matka byla zavražděna, když tvému bratrovi byl rok. Ale je tu ještě něco. Každý máte jiného otce. Tvůj otec žije a o tvé existenci nemá ani ponětí. Jeho otec zemřel ve stejný den jako vaše matka.“ povzdechl si Remus.

            „A co je s mým bratrem?“ zeptal se roztřeseně.

            „Je ve smrtelném nebezpečí....“ zašeptala smutně Shilin. „Je to můj dobrý kamarád! Znám ho už hodně let! Tohle si on nezasloužil!“ rozbrečela se. Tonks ji objala. Tohle Matta dokonale rozhodilo. Má bratra a nejspíš na tom je hodně zle.

            „Co se mu stalo?“ zeptal se přiškrceně.

            „Ještě se tě na něco zeptám...“ promluvil Lupin. „Jsi vůbec kouzelník?“ pozvedl obočí. Matthew se sekl a nevěřícně na Lupina pohlédl.

           

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář