Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. kapitola

5. 12. 2008

            Dalších několik dní probíhalo ve stejném duchu. Každé odpoledne pro něj přišli a odtáhli ho do kruhového sálu, kde na něj čekal Voldemort a Smrtijedi. Následovalo mučení a pořád dokola ta samá otázka. Harry vždy odmítl a nikdy nevydal ani hlásku při mučení.

 

            „Ptám se tě znovu, Harry. Přidáš se ke mně?“ zasyčel nenávistně Voldemort. Harry se začal trochu smát.

            „Baví tě to ještě?“ zachrčel z posledních sil.

            „Popravdě mě to přestává bavit!“ odsekl a nebezpečně se mu zablýsklo v očích. „Pokud se ke mně nepřidáš, tak nebude čekat smrt jen tebe, ale všechny tvé přátele. A neboj. Bude to velice bolestivé. Za jejich smrt budeš moct jen ty! Nikdo jiný! Vždy budeš u jejich mučení a pomalého umírání. Všechno uvidíš! Tak co? Pořád se ke mně nepřidáš?“ ledově se zasmál.

            „Nikdy!“ zachrčel znovu, ale uvnitř něj všechno křičí.

            „Jak chceš!“ mávl hůlkou a jako už po několikáté za dnešní den ho švihl ohnivý bič. Ucítil ještě několikrát dopad biče na jeho kůži, než ho znovu hodili do kobky.

 

            „Dnes pro tebe mám překvapení, Harry.“ ušklíbl se Voldemort škodolibě, když ho znovu dotáhli do kruhového sálu. Harry na něj nenávistně pohlédl. „Přiveďte ji!“ poručil svým Smrtijedům. Ti se začali pochechtávat a do místnosti dotáhli další osobu.

            „Ginny...“ zašeptal Harry vyděšeně, když ji předhodili před Voldemorta.

            „Přesně tak. Víš co jsem ti slíbil, Harry.“ ušklíbl se. Ginny si zděšeně prohlédla svého zmučeného přítele. „Crucio!“ udeřilo do ní kouzlo v plné síle. V křečích se svalila na zem a začala křičet bolestí.

            „DOST!“ zařval Harry, v očích se mu lesknou slzy. Voldemort zrušil kouzlo a místo na ni, ho seslal na něj. Chvíli tak nechal, než kouzlo zrušil.

            „Tak co, Harry? Konečně si přišel k rozumu a přidáš se ke mně?“

            „Ne! Harry! Nedělej to! Na mě nezáleží! Jen to nedělej!“ chtěla pokračovat, ale umlčeli ji kouzlem Silencio. Jen naprázdno otevřela ústa, ale nevyšla z nich ani hláska. Naštvaně začala zírat na Voldemorta.

            „Tak co, Harry?“ zeptal se znovu. Ginny začala zběsile kroutit hlavou, ať to nedělá. Harrymu stekla po tváři slza, ale nic neřekl, za co mu byla v duchu vděčná. Voldemort se naštval a seslal na ni znovu mučící kletbu. Nechal tak nějakou dobu, než to Harry zastavil.

            „Dost! Dobře! Přidám se k tobě!“ vyřkl plačtivě a hledí na svoji přítelkyni. Ginny se přestala zmítat v křečích a se slzami v očích pohlédla na Harryho. Voldemort se začal vítězně smát. „Ale mám podmínku! Mým přátelům dáš pokoj a Ginny se už nic nestane!“

            „Nejsi v postavení, aby sis poroučel!“ zasyčel Voldemort. „Ale budiž. Něčemu přece jen vyhovím. Na Ginny nebude moct žádný Smrtijed a ani já jí nezkřivím ani vlásek. Bude pod mojí ochranou. Ale jen Ginny! Nikdo jiný! Souhlasíš?“ zasyčel a zaryl pohled do Harryho, kterému po tvářích stékají slzy a sleduje Ginny, která z posledních sil kroutí hlavou.

            „Dobře...“ vydechl nakonec.

            „Luciusi! Postarej se o tu holku a v pořádku ji doprav k rodině! Ale vymaž jí ještě vzpomínky na tohle všechno! Ať si nic nepamatuje!“ rozkázal Voldemort. Malfoy vystoupil z řady a vzal dívku do náruče, jako by byla posvátnost. Přece jen nechce, aby byl jeho mistrem potrestán. Harry se zničeně a omluvně podíval na Ginny, která se nakonec pousmála a omdlela. „A teď k tobě, Harry. Až se zotavíš, staneš po mém boku!“ vyřkl a začal se ledově smát. „Odveď ho do jeho komnat Severusi a postarej se o něj!“ přikázal dalšímu z řad jeho Smrtijedů. Jmenovaný vystoupil a vyčaroval pro chlapce nosítka. Opatrně ho na ně položil a nechal ho levitovat před sebou. Harry ani nevnímal, kam ho to nese. Vzpamatoval se až v přepychové místnosti v zelených a stříbrných barvách.

            „To jsou teď vaše pokoje...“ promluvil poprvé Snape. Harry odevzdaně přikývl, ale nepromluvil. Uložil zmučeného chlapce do postele a začal ho ošetřovat. Nalil do něj nespočet lektvarů a spravil mu zlomeniny. Pracoval dlouho a mlčky.

            „Pátrá po tobě celý Řád a všichni tví přátelé...“ prolomil najednou ticho Snape. Harry jen pootočil hlavu.

            „Teď už nemusí...Jsem dočista v prdeli...“

            „Upřímnost nadevše...“ ušklíbl se Snape. Harry po něm hodil jen hnusným pohledem.

            „Nikomu o tom, co se stalo neříkejte! Budete to vědět jen vy, ze strany dobra. Nechci, aby o tom někdo věděl.“

            „Jednou se to dozví. Dozví se to až staneš po boku Pána zla.“

            „Já vím. Ale nechci, aby se tím teď zatěžovali....“ zašeptal skoro neslyšně.

            „Chápu. Budu mlčet,“ přikývl a odešel. Harry si povzdechl a usnul neklidným spánkem.

 

***

 

            „Nejprve Harry a teď i Ginny!“ vzlykla Hermiona. Všichni jsou na ústředí Fénixova řádu a řeší únos dvou lidí. Jsou zde přítomni i Harryho démoničtí přátelé. Všichni byli zdrceni zprávou o únosu Harryho a teď přišli i o Ginny.

            „Co budeme dělat?“ zeptal se zničený pan Weasley a snaží se utěšit svoji zhroucenou ženu. Není se čemu divit. Vždyť jí vzali její jedinou dceru.

            „To bohužel nevím....“ povzdechl si Brumbál.

 

            „Všechno je to hrozně divné....“ zašeptala skoro neslyšně Hermiona na Bradavických pozemcích. Včera večer byla porada řádu a oni tam byli přítomni. Řešili únos Harryho, jako už snad stokrát, a Ginny. Ještě ten den se vrátili do Bradavic.

            „To ano...“ povzdechla si Lali. Na pozemcích se prochází všichni Harryho přátelé...No všichni. Jen ti nejlepší, což jsou Herm, Ron, Lali, Shilin, Moen a Truen.

            „Musíme je najít! Nějak jim pomoci...Copak Snape neví, kde jsou?!“ rozhodil ruce naštvaně Moen.

            „Neví, kde je sídlo vy-víte-koho...“ zašeptal Ron a pohlédl k bráně na pozemky. Hned na to zmrzl v pohybu.

            „Co se děje Rone?“ zeptala se starostlivě Shilin a vzala ho za rameno.

            „GINNY!“ zařval z plných plic a rozeběhl se ke své sestře, která se právě objevila před bránou na pozemky. Všichni ohromeně pohlédli směrem kam se rozeběhl jejich přítel a jen vyvalili oči na zmatenou dívku, která stojí na místě a dívá se kolem sebe.

            „To není možné...“ vydechla vyjeveně Herm a všichni se k ní rozeběhli stejně jako Ron. Ten už k ní stihl doběhnout a pevně svoji sestru objal.

            „Ginny, tak moc jsem se o tebe bál!“ nepouští ji ze svého sevření.

            „Rone! Uškrtíš mě!“ Ron se konečně vzpamatoval a odtáhl se od ní. To k nim doběhl i zbytek.

            „Co se stalo, Ginny?“ vyhrkla Lali.

            „Já..já nevím! Mám totální okno! Poslední co vím je, že jsem se procházela na pozemcích a pak jsem se objevila tady!“ řekla zmateně.

            „Unesli tě Smrtijedi...“ obeznámila ji se situací Herm.

            „Cože?!“ vyjekla.

            „Ale hlavní je, že jsi zpátky živá a zdravá. A jak se zdá, tak i bez zranění...“ oddechla si Shilin a společně se vydali do hradu. Hned ve vstupní síni narazili na paní Weasleyovou. Když spatřila svoji dceru, hned se k ní rozeběhla a pevně ji objala. Co nevidět ji odtáhla do Velké síně, kde se nacházel  zbytek jejich rodiny, několik členů Řádu a skoro celý zbytek školy, protože je právě oběd.

            „Gin!“ vyhrkl její otec a hned se k ní nahrnul jako zbytek rodiny. Všichni je se zaujetím začali pozorovat.

            „Co se stalo, Ginny? Povídej!“ objal ji Bill a pořádně si ji prohlédl.

            „Já nevím! Já...asi mi vymazali paměť! Mám totální okno! Pamatuju si akorát, že jsem se procházela po pozemcích a pak to, že jsem se objevila před bránou na pozemky školy!“ vzlykla.

            „To nevadí holčičko.“ objala ji znovu její matka a hned ji posadila k nebelvírskému stolu, aby se pořádně najedla.

 

***

 

            Netrvalo dlouho a Harry se plně zotavil z mučení. Skutečnost, že se přidal na stranu zla se mu vrývá pod kůži a nenechává ho klidným. Začal se za to proklínat, ale zároveň je rád, že je Ginny v bezpečí. Nejvíce se bojí okamžiku, kdy se bude muset před Řádem objevit po boku Voldemorta. Dnes večer se má zúčastnit schůze se všemi Smrtijedy.

            „Už jen chvíli a už nebude cesty zpět...“ zašeptal zničeně a v ruce třímá smrtijedskou masku.

            „Už je čas!“ vpadl do jeho komnat o chvíli později nějaký Smrtijed. Ušklíbl se na Harryho a počkal, dokud se k němu nepřidal. V tichosti došli až do kruhového sálu a Harry si na obličej dal bílou masku. Vešli dovnitř a Smrtijed se zařadil do kruhu kolem Voldemorta. Harry stanul před ním a sklopil pohled.

            „Dnes se konečně přidáš do mých řad! Budeš můj nejvěrnější!“ začal se ledově smát. „Ruku!“ nařídil. Harry mu zničeně podal levou ruku. Voldemort mu vyhrnul rukáv hábitu a přiložil hůlku na jeho předloktí. „Morsmordre!“ zasyčel. Harry pevně stiskl zuby, aby nevydal ani hlásku. Do ruky se mu začalo vypalovat znamení zla. Celý proces doprovází hrozná bolest. On na sobě nedal nic znát. Bolest ustoupila až chvíli po vypálení znamení.

            „Ještě pro tebe mám jedno překvapení!“ ušklíbl se a začal něco odříkávat v neznámém jazyce. Namířil na Harryho hůlku. Je tak zaskočen, že se ani nebrání. Stejně ví, že to nemá cenu. Z Voldemortovi hůlky vyšlehl temně fialový paprsek a vpil se Harrymu do hrudi. Chvíli se nic nedělo a začal doufat, že kouzlo se nevydařilo, ať už šlo o cokoli. Vzápětí ucítil zboku na krku odpornou řezavou bolest. Rukou ucukl a chytil se za něj. Bolest se pořád zvětšovala a začal se modlit, aby to konečně přestalo. Po minutě bolest z ničeho nic přestala. Harry spustil ruku a Voldemort se začal vítězně smát.

            „Nyní jsi v mé moci, Harry Pottere! Musíš vyplnit každý můj rozkaz!“ ušklíbl se. Harrymu přeběhl mráz po zádech. „Zítra se chystá útok na jednu vesnici poblíž Londýna. Ty, Harry, staneš po mém boku!“ nezbylo mu nic jiného než přikývnout. „To znamení, které se ti vytvořilo na krku, je následek mého kouzla. Můžeš si být jist, že se ti ho nepodaří nikdy zrušit. Budeš-li se snažit porušit můj příkaz, tohle znamení ti v tom zabrání...“ ukázal na jeho krk. „Teď všichni odejděte!“ rozpustil všechny Smrtijedy a Harry se vrátil do svého pokoje. Zavřel za sebou pořádně dveře a rovnou odešel do koupelny. Postavil se před zrcadlo a odhrnul si delší vlasy, aby se podíval na znamení na krku. Je to zvláštní rudě žhnoucí pentagram. Nikdy nic podobného neviděl. Povzdechl si a vlasy ho znovu zakryl.

            „Budou mě nenávidět...“ zašeptal do ticha a z koupelny vyšel. Rovnou padl do postele, kde po chvíli usnul.

 

            „Běžte mí věrní!“ poručil Voldemort svým Smrtijedům na konci porady. Všichni se přemístili do jedné vesnice, kterou mají za úkol zničit a všechny v ní zabít. Na místě zůstal jen samotný Voldemort a Harry Potter.

            „Mám pro tebe malý úkol, Harry...“ ušklíbl se zlomyslně. V Harrym zatrnulo, ale nedal na sobě nic znát. „Zabij své démonické přátele!“

            „Ale pane, jsou příliš silní. Sám proti nim nemám šanci!“ snaží se mu to vymluvit a uvnitř křičí bolestí. Tohle nemůže udělat!

            „Aspoň se o to pokus!“ zasyčel ledově. Chtěl něco namítnout, ale znamení na krku mu projela ostrá bolest. Automaticky si znamení chytil rukou.

            „Ano pane...“ zašeptal a sklopil pohled. Voldemort se jen ušklíbl.

 

***

 

            „Smrtijedi zaútočili na jednu vesnici poblíž Londýna!“ hlásí na ústředí řádu Lupin.

            „Musíme ihned svolat řád! Všichni, co jsou zde se přemístěte na místo, kromě dětí...“ začal rozdávat rozkazy Moody, ale byl přerušen.

            „My jdeme taky!“ prohlásila rozhodně Ginny.

            „Přesně! Říkejte si co chcete, ale my jdeme taky!“ přidala se Hermiona a Ron přikyvuje.

            „Tak fajn, ale dávejte na sebe pozor! Tonksová! Ty dej vědět Brumbálovi a svolej zbytek řádu!“ otočil se na mladou bystrozorku. Ta přikývla a hned zmizela v krbu v zelených plamenech. Všichni přítomní se přemístili do napadené vesnice.

 

            „Ale, ale...Fénixův řád! Není vás nějak málo? A ještě k tomu s vámi musí být děti?“ začala se smát Belatrix, když jí pohled padl na Hermionu a Rona. Ginny si zatím nevšimla.

            „Uvidíme, jak krásně dokáže vřeštět malá holka!“ ušklíbl se další Smrtijed, když si všiml nejmladší členky skupinky před nimi. Byla to právě Ginny. Vyslal na ni mučící kouzlo. Sama byla tak zaskočena, že mu nestihla uhnout. Když Belatrix uslyšela bolestný křik dívky, pohlédla tím směrem. Když si všimla, kdo to je zbledla na nejvyšší možnou míru.

            „Ty idiote! Přestaň!“ zavřeštěla na Smrtijeda. „Copak nevíš, kdo to je, ty tupče!“ ječí na něj. Zmatený Smrtijed kouzlo zrušil. Ginny se za pomoci Shilin vyškrábala na nohy. Řád se zaraženě podíval na Belatrix. Co to do ní vjelo? Přemítá se všem v hlavě.

            „Je vidět, že si nějaký nováček! Copak nevíš, že na ni nesmíme vztáhnout ruku?! Chceš okusit hněv Pána zla!“ zavřeštěla jak smyslů zbavená.

            „Pane bože...“ zašeptala zděšeně Ginny, protože jí vyvstaly napovrch všechny vzpomínky. Procházka...Smrtijedi...kobka...Harry...mučení....Harry...dohoda! „To ne...“ zaúpěla a pohlédla na Řád, který se sem stihl zatím přemístit úplně celý v čele s Brumbálem.

            „Jsi pěkný IDIOT!“ zavřeštěla znovu. Z jejího nadávání ji vytrhlo až dvojnásobné prásknutí. Před nimi se objevily dvě postavy. Voldemort a nějaký Smrtijed. Voldemortův pohled padl na Ginny. Hned poznal, že na ni bylo použito kouzlo Cruciatus.

            „Kdo se opovážil porušit můj rozkaz!“ zasyčel ledově a pohled mu padl na Belu.

            „P-pane...to já ne. To on! On se opovážil váš rozkaz porušit!“ ukázala roztřeseně na Smrtijeda, který se opovážil mučit mladou zrzavou dívku.

            „To si s tebou ještě vyřídím!“ zasyčel na něj a opět svou pozornost obrátil na Řád. Brumbál si zkoumavě prohlíží člověka po boku Voldemorta a snaží se přijít na to, kdo to může být.

            „Ale ale... Brumbál a ten jeho slavný Fénixův řád!“ začal se ledově smát.

            „Co chceš, Tome?“ promluvil klidně Brumbál.

            „Já? Já chci jedině moc, Brumbále! A mám pro vás také jedno překvapení!“ ušklíbl se zlomyslně. Ginny moc dobře ví o co jde. Nezpustila oči z člověka, kterého má z celého srdce ráda. Člověka kterého získal skrz ni samotnou. Po tváři jí stekla jediná osamocená slza. Shilin, Lali a Hermiona si toho všimly a pohlédly směrem, kam celou dobu kouká. Pohled jim padl na člověka ve Smrtijedském plášti s bílou maskou. Dokázaly si dát dohromady pár věcí a všechno jim došlo.

            „Sundej si kápy a masku!“ poručil Smrtijedovi po jeho boku. Všimli si, že trochu trhl hlavou, ale poslušně si sundal kápi a následně i masku. Tvrdě pohlédl na Fénixův řád.

            „Harry?!“ vydechli všichni ohromeně.

            „Ne! To není pravda! On by se k němu nikdy nepřidal...“ Sirius na něj zůstal ohromeně koukat. Nikde nebyl schopen ani promluvit. Jen Ginny, Snape a Smrtijedi ví pravý důvod, proč zde dnes stojí po boku Pána zla.  Smrtijedi se začali smát a zaútočili na zaražený Řád. Ti se hned vzpamatovali a začali bojovat.

            „Nezapomeň, že máš úkol Harry!“ vyřkl Voldemort a sám začal bojovat s Brumbálem. Harrymu trhlo ve znamení na krku a proti své vůli se rozešel ke svým démonickým přátelům. Z cesty mu odešli všichni Smrtijedi a pustili se do řádu. Harry stanul před svými čtyřmi přáteli zpoza oblouku.

            „Fulgure! Tohle nejsi ty! Takového tě neznáme!“ vypadlo zaraženě z Moena, když pohlédl Harrymu do chladných očí. Chce se skrýt aspoň za nějakou masku. Máš se POKUSIT je zabít. To znamená, že to můžeš vcelku dobře obejít! Problesklo mu hlavou. Harry chvíli nic nedělal, ale pak poslal proud vody proti Lali. Ta to nečekala a sekla se. Moen naštěstí rychle reagoval a skočil před ni. Ochránil ji před vodou svým tělem a křídly. Kdyby se do ní voda strefila, mohlo by to mít velice špatné účinky.

            „HARRY! JSI NORMÁLNÍ?! MOHL JSI JI ZABÍT!“ zařval z plných plic na svého kamaráda. Všeobecný boj zastavil a všechny pohledy se stočili na démony a Harryho. Voldemort se začal ledově smát. Jeho plány vychází. Moen si přestal všímat všech pohledů a zaútočil na Harryho. Ten kouzlo vykryl a seslal na něj svoje vlastní. Démony zarazilo, jaké kouzlo to proti nim seslal. Kdyby se trefil do cíle, nemělo by to žádný následek. Pak jim došlo, že přesně tuhle reakci od nich chtěl. Chtěl aby se na něj naštvali, ale ve skutečnosti jim nechtěl ublížit! Všichni čtyři začali hrát jeho hru. Občas aby nebyli podezřelí vyjekla některá z dívek „bolestí“. Umí dobře hrát divadla. Těch pár let za obloukem, kdy dělali samé naschvály se jim to neskonale dařilo.

            „A jé...“ uniklo Lali, když si všimla, že do Truena vrazilo jedno kouzlo. To by tak moc nevadilo, kdyby to kouzlo nebylo lechtací! V Truenovi hrklo a začaly mu cukat koutky. Trochu zrudl z toho, jak se začal přemáhat, aby se nezačal smát. Praštil sebou o zem a začal se hrozně kroutit a svíjet. Kdyby jeho přátelé nevěděli, co je to za kouzlo, začali by si dělat starosti.

            „Jdeme!“ zavelel po dlouhé době boje Voldemort. Se všemi svými věrnými se přemístil. Harry se ještě podíval do očí svým přátelům a následoval je. Truen se přestal svíjet, ale vybuchl smíchy.

            „Tak..tak tohle...tohle bylo i na mě moc!“ vydechl ztěží a začal se sbírat ze země.

            „V pohodě True?“ zeptala se s úsměvem Shilin a podepřela ho spolu s Lali. Řád se na ně zaraženě podíval.

            „Všichni na ústředí!“ zavelel Brumbál. Na jeho povel se všichni přemístili.

 

            „Nevěřím, že by toho byl Potter schopný!“ promluvil jako první Moody a sedl si na jednu ze židlí.

            „On to neudělal z vlastní vůle!“ vydechla Ginny do absolutního ticha. Všechny pohledy se upřely na ni.Některé zaražené, některé vyjevené a nevěřícné. „Když Belatrix začala řvát na toho Smrtijeda, že proti mně použil kletbu Cruciatus, tak se mi všechno vybavilo. Kouzlo na vymazání paměti selhalo. Když jsem se procházela po pozemcích Bradavic, unesli mě. Chvíli jsem byla v nějaké zatuchlé kobce, ale pak mě dotáhli do jedné kruhové místnosti. Hodili mě před Voldemorta. Hned vedle mě ležel na zemi zmučený Harry. Do té doby vzdoroval! Voldemort řekl něco v tom smyslu, že Harrymu něco slíbil a začal mě mučit. Harry začal řvát, ať toho nechá. Kletbu nakonec otočil proti němu a nechal to tak. Pak se ho zeptal, jestli se k němu přidá. Začala jsem protestovat, ale umlčel mě kouzlem Silencio. Pak položil otázku znovu. Znovu odmítl, ale pak mě začal zase mučit. Harry to nevydržel a v té chvíli přijal! V té chvíli se k němu přidal. Jenže si dal podmínku. Podmínku, že jeho přátelům neublíží a mě se ani nedotkne. Samozřejmě se mu to nelíbilo, ale nakonec část jeho požadavku přijal. Jsem pod Voldemortovou ochranou....“ dokončila svůj proslov a v místnosti zavládlo hrobové ticho.

            „Jak zaútočil dnes na Lali. Chtěl nás jen naštvat, abychom na něj začali řvát. To se mu taky povedlo. Začal mezi námi boj, ale on na nás sesílal úplně neškodná kouzla! Vůbec nic nebezpečného! Určitě je pořád na naší straně!“ řekl rozhodně Moen.

            „Je na naší straně, ale těžko se mu to bude plnit!“ promluvil ledový hlas profesora lektvarů. Všichni se otočili na něj. „Pán zla ho zaklel. Musí ho na slovo poslouchat! Pokud se pokusí o odpor, znamení na jeho krku, které se vytvořilo pod náporem kletby, ho k tomu donutí!“

            „Musí existovat proti kletba!“ vyhrkl najednou Sirius.

            „Jedna existuje, ale je k tomu zapotřebí krev Potterova příbuzného!“ přisvědčil Snape.

            „Dursleyovi!“ vyřkl s nadějí v hlase.

            „Pokud ti tu krev dají z vlastní a ještě k tomu z dobré vůle, tak proč ne...“ ušklíbl se Snape.

            „A nemá ještě jiné příbuzné?“ zeptala se zdrchaně Lali.

            „To bohužel nemá....“ povzdechl si Brumbál.

            „Nemáte Harryho krev?“ zeptal se s nadějí v hlase Truen.

            „Harryho krev nám nepomůže! Musí být jeho příbuzného!“ odporuje Snape.

            „Kdo říkal, že ji chci pro to kouzlo, co? Vy neznáte naše kouzla, takže hned nevyjíždějte, když nic nevíte!“ zchladil ho pohledem.

            „Bohužel jeho krev nemáme...“ zakroutil hlavou Brumbál.

            „Inem!“ vykřikla najednou Lali.

            „No jo, ale jak ji chceš zavolat?“ zeptala se beznadějně Shilin.

            „Dobrá otázka...“ přidal se Sirius. Ti čtyři po něm hodili jen hnusný pohled, tak hned ztichl.

            „Já bych věděl....“ zašeptal Moen a s pohledem malého dítěte z kapsy vytáhl Harryho přívěsek, který mu dala Inem.

            „Kde jsi to vzal?! Ty jsi mu ho zase šlohl?!“ vyjekla Shilin a vytrhla mu přívěsek z ruky.

            „Já..jen jsem chtěl zkusit, jestli si vůbec všimne, že ho nemá. Jenže pak nebyla příležitost mu přívěsek vrátit...“ sklopil pohled.

            „To je teď jedno. Teď ho to možná zachrání!“ pousmála se mile Shilin a pevně přívěsek stiskla a přiložila si ruku k hrudi. Zavřela oči a začala usilovně myslet na Inem. Netrvalo to dlouho a místností projel záblesk modrého světla. Před nimi se zjevila Inem. S úsměvem se rozhlédla, protože čekala, že ji zavolal Harry. Když ho ale neviděla, úsměv jí rychle zmizel.

            „Kde je Harry?“ zeptala se roztřeseně.

            „Harry je v maléru...“ promluvila Shilin. Inem si raději sedla na nejbližší židli.

            „Jak to myslíš?“

            „Prosím tě, nemáš Harryho krev? Je to hrozně důležité! Je pod jedním zlým kouzlem a ovládá ho tak nejhorší černokněžník! Prosím!“ zaúpěla a klekla si před ni.

            „Jak se to stalo?“ dostala ze sebe přiškrceně.

            „Unesli ho, mučili ho a pak ho donutili přidat se na stranu zla. Teď ho ovládají!“ zašeptala trpitelsky Shilin.

            „Podívám se...někde bych jeho krev měla mít...“ vydala ze sebe Inem a se zábleskem modrého světla zmizela. Trvalo to jen pár sekund a hned byla zase zpátky.

            „To byla rychlost...“ ujelo Siriovi.

            „Nezapomínej, Siriusi, že u nás jde čas jinak! Byla jsem tam dva dny!“ šlehla po něm Inem pohledem. Sirius zmlkl a raději už nic jiného neřekl. „Vládce se na vás zlobí!“ otočila se na čtyři démony. „Příště na něj máte dávat větší pozor, nebo si to s vámi osobně vyřídí!“ varovala je.

            „Co...?“ vypadlo ze zaražené Lali.

            „Odchytil si mě a chtěl vědět všechno. Vždyť víte, že mu nic neunikne...“ povzdechla si, ale potom se pousmála a vytáhla ze záhybů svého pláště malou lahvičku plnou rudé krve.

            „Jeho krev?“ rozzářily se oči Truenovi.

            „Ano...jeho krev...“ podala mu lahvičku. „A zapomeňte na to, že se vrátím zpátky! Hezky tady zůstanu, dokud neuvidím Harryho v bezpečí u vás!“ vyhrkla hned, když viděla že se Lali nadechuje, aby jí něco řekla.

            „Ano mami...“ usmála se nevině. Inem se sekla a nevěřícně na ni pohlédla. „Vím, že Harrymu jednou vyklouzlo tohle oslovení....“ začala se usmívat od ucha k uchu. Inem se pousmála a sedla si na židli.

            „Máš všechno na provedení kouzla?“ zamluvila toto téma Inem a pohlédla na Truena.

            „Myslím, že ano....mě stačí teď už jen mapa světa.“ otočil se na členy řádu. Brumbál mávl hůlkou a na stole před nimi se objevila veliká mapa. Truen se nad ní postavil a odzátkoval lahvičku s krví. Začal něco odříkávat. Nejprve potichu, ale postupně jeho hlas nabíral hlasitosti. Naklonil nad mapou lahvičku s krví a nechal ji pomalu stékat na papír. Krev se hned v žilkách začala vsakovat do papíru a nezanechala za sebou žádné stopy. Vylil na mapu skoro celý obsah lahvičky a po chvíli přestal odříkávat. Na okamžik se odmlčel.

            „Ukaž mi místo, kde jsou příslušníci této krve!“ poručil mapě. Ta zazářila rudým světlem. Stačila chvilka a záře ustala. Na mapě se objevily tři krvavě rudé tečky...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář