Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola

5. 12. 2008

Na ústředí Fénixova řádu nastalo hrobové ticho. Nikdo netuší, co by měl říct. Tohle zjištění, je krutě zasáhlo, ale zároveň ví, že na tom mají podíl hlavně oni.

            „My vám to říkali...“ pousmála se Ginny a spolu se svými přáteli opustili kuchyň. Odešli do pokoje holek, kde se usadili na postele.

            „Takže ta Inem má na starosti Harryho. Vypadá docela mile, nemyslíte?“ nadhodila Hermiona a přelítla své přátele pohledem.

            „To jo. A ještě jak k tobě promluvil Vládce. Jsi mocný kouzelník, Hermiono...“ ušklíbl se Fred a všichni se rozesmáli.

 

***

 

            „Hledal jsi mě Harry?“ objevila se Inem přesně před Harrym a jeho přáteli. Harry leknutím trochu nadskočil, ale nebyl sám. Stejně zareagovali i jeho přátelé.

            „Ano hledal...Kde jsi byla poslední čtyři měsíce?“ zeptal se trochu sklesle a jeho přátelé se s očekáváním zahleděli na Inem.

            „Já? Mě zase přivolali ti tví přátelé. Myslím, že ti, kteří mě povolali jako první, se s tou skutečností, že jsi tady, vyrovnali. Ostatní ale nejspíš ne...“ oznámila mu. Harry se zarazil. „A proč jsi nepoužil přívěsek, co jsem ti dala?“

            „Oni tě zase povolali?“ vypadlo z něj zaraženě.

            „Ano...Viděla jsem i Siriuse. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Stejně jako zbytek toho jejich Řádu. Jen tví přátelé vypadali vyrovnaně.“ pousmála se. „Mám tě pozdravovat. A jedna zrzka mi řekla, že jsem jí tebe připomněla...“

            „Ginny...“ musel se pousmát. „Chybí mi...“ povzdechl si.

            „Už brzy se k nim vrátíš....“ položila mu ruku na rameny.

            „A my půjdeme s tebou!“ připomněla mu tu skutečnost Shilin.

            „A víš co? Jednu z tvých kamarádek Vládce pochválil, že je velký kouzelník.“

            „Opravdu?“ vydal ze sebe Harry s úsměvem.

            „Jo...protože sama dokázala vyvolat průvodce a to dokáží jen mocní kouzelníci...“

            „A kdo to byl?“

            „Hnědovlasá dívka...“

            „Hermiona!“ zarazil její popis nadšeně Harry. „Od ní se to dalo čekat. Je opravdu chytrá a nadaná....“

            „Už se těším, až je poznáme!“ usmál se široce a nadšeně Moen. Harry a ostatní se museli začít smát.

 

***

 

            „Siriusi, přestaň už prosím pít! Tím si ničím nepomůžeš! Jenom se zničíš!“ napomenula ho už asi po sté Hermiona. Je to přesně týden, co mluvili s Vládcem.

            „Nech...mě..!“ zarazil ji Sirius a znovu si lokl ohnivé whisky.

            „A já už toho mám taky dost!“ přidala se i Ginny a vytrhla mu flašku z ruky. Všichni přítomní (p. a p. Weasleyovi, Bill, Ron, Fred, Georg, Lupin, Tonks) se na dvě dívky a jednoho zhrouceného muže zahleděli s údivem. Ginny si jich nevšímala a přešla k dřezu, kde celý obsah flašky vylila do odpadu. Hermiona se ke kamarádce přidala a začaly společně vylívat všechen alkohol, který našly.

            „To snad nemyslíte vážně?“ zeptal se jich zničeně Sirius.

            „Ale myslíme!“ řekly rázně a přešly ke skříňce s lektvary. Našly jeden na kocovinu a hned ho Siriuovi vnutily. S nechutí ho vypil a po chvíli se chytil za hlavu, jak ho začala bolet.

            „Nemáte něco na bolest hlavy?“ zeptal se zoufale.

            „Ne...jen si to hezky vyžer!“ odsekla podrážděně Ginny.

            „Co si vůbec myslíš, Siriusi? Proč se takhle ničíš? Vzpamatuj se! Harry by tohle nechtěl!“ vmetla mu do obličeje Hermiona. Sirius a pár dalších se ještě s rozhodnutím jejich kamaráda nesmířili, ale oni už dávno.

            „Za všechno můžu já!“ zabědoval.

            „Nech toho Siriusi!“ přidal se i Ron.

            „Už se nikdy nevrátí!“ zabědoval.

            „V to ani ty nevěříš! On se jednou vrátí, ale až bude chtít...“ upozornila ho Ginny a společně se svojí nejlepší kamarádkou opustila kuchyni. Sirius přešel k lince a začal hledat nějakou flašku alkoholu v domnění, že určitě nějakou musely přehlédnout. Po chvíli si ale zase sedl na svou židli, protože zjistil, že byly důkladné.

            „Mají pravdu Siriusi. Harry nás tady jen tak nenechá. Jednou se vrátí...“ ozval se Lupin.

 

***

 

            „Jsi tu již několik let Harry. Je načase, abys se vrátil...“ oznámil mu Vládce, když si ho nechal zavolat k sobě. Jeho přátelé vytušili, co po něm bude chtít, tak šli hned s ním. Harry smířený s tím, že se vrátí a zase štěstím bez sebe, že se shledá s přáteli, přikývl.

            „My jdeme samozřejmě s ním! Počítáte s tím, že ano?“ vyhrkla Lali a postavila se před Harryho a své přátele. Vládce se nad tím musel pousmát.

            „S ničím jiným jsem ani počítat nemohl.“ ujistil ji. Lali přikývla a vrátila se na své místo.

            „Tvůj úkol je těžký, Harry. Musíš se zbavit nejmocnějšího černokněžníka všech dob, jak si říká. Ale pamatuj, co jsem ti řekl. Každý vyniká v něčem jiném. Nikdo není mistr ve všem, i když si to myslí....“ usmál se tajemně. Harry přikývl. Jeho přátelé si jen vyměnili zmatený pohled, ale mlčeli. „Teď mě následujte.....“ zvedl se z trůnu a vyšel ze dveří. Odvedl je do odlehlé části hradu. Harry si uvědomil, že zde nikdy nebyli. Zastavili před dveřmi, které jsou velice dobře chráněny před jakýmkoliv vniknutím. Vládce zamumlal několik složitých cizích slov a dveře je nechaly vejít. Dovedl je doprostřed obrovské místnosti, která je celá tvořena jakoby z ledu, což je v tomto světě až moc divné.

            „Zde je průchod zpátky do vašeho světa...“ otočil se na Harryho, který se rozhlíží po místnosti. Stěny, podlaha i stop jsou z vyhlazeného ledu, ale jak zjistil, není nebezpečí uklouznutí. Uprostřed místnosti je velký oblou, který je také z ledu a bohatě zdobený a složitě vytesaný. V oblouku proudí křišťálová voda. Harry si uvědomil, že čistější a průzračnější vodu snad nikdy v životě neviděl.

            „Jdi vstříc svému osudu...“ poodstoupil vládce a pokynul směrem k oblouku. Lali, Shilin, Moen a Truen se podívali na Harryho a pak zpět na oblouk. I je jeho krása uchvátila. Harry se zhluboka nadechl.

            „Smím vás o něco požádat?“ otočil se na své přátele.

            „Ovšem...“

            „Oslovujte mě tam Fulgur, jak jste zvyklí odtud. Nechci aby věděli, kdo jsem. Zatím ne...“ poslední slova zašeptal skoro neslyšně, ale v tichu ledové místnosti to bylo slyšet.

            „Neboj se.“ ujistila ho Lali. Vládce s musel pousmát.

            „Půjdeš první?“ zeptala se Shilin. Harry naprázdno otevřel pusu a pak ji zavřel.

            „Já jdu...“ usmál se chápavě Moen a pokročil k oblouku. Nejistě natáhl ruku k průzračné vodě a prohrábl ji. „Hustý...“ uniklo mu a hned na to se ponořil celý do průzračné vody.

            „Tak já jdu...“ rozhodla se Lali a následovala svého kamaráda.

            „Běž...“ povzbudivě se usmála Shilin na Fulgura. Přikývl a následoval své dva přátele.

            „Opatrujte ho. Bude to pro něj velice těžké....“ poznamenal Vládce, když Shilin stanula před obloukem.

            „Nebojte se. My na něj dáme pozor...“ pousmála se a zmizela. Truen ji hned v závěsu následoval.

 

            „Hustý...ale kde to jsme?“ vypadlo z Moena, když se všichni naráz objevili v lese. Rozhlédli se kolem, ale viděli jen stromy a hustý porost.

            „Tuším to...doufám, že se mýlím...“ poznamenal Harry a znovu se rozhlédl. Vzápětí se ozvalo zavytí. „Takže se nemýlím. Jsme v Zapovězeným lese...“ ostražitě se rozhlédl. „Dávejte si pozor. Nikdy nevíte, co vás zde čeká. Je tu plno nebezpečí...“ varoval své přátele, kteří se hned rozhlédli kolem sebe. Lali se chopila svého meče a Shilin si vytáhla stříbrnou zahnutou dýku. Moen si do ruky vzal svoji černou dýku posetou rozličnými runami a Truen si vzal svůj podivně zahnutý meč se zvláštními rytinami. Umí sice používat kozla, ale boj se svými zbraněmi mají nejraději. Fulgur si vzal do jedné ruky nádhernou dýku, kterou nedávno dostal od Inem a do druhé ruky si vzal svoji hůlku. Umí sice kouzlit i bez ní, ale s hůlkou může použít i kouzla tohoto světa. Neslyšně se rozešli směrem na sever a pořád se ostražitě rozhlíží. Najednou se ze všech stran ozval dusot kopyt a obklíčilo je několik kentaurů. Namířilo na ně své luky se šípy a podezřívavě si je prohlédli.

            „Co jste zač?!“ promluvil k nim vůdce skupiny.

            „To nás Vládce nemohl poslat jinam?!“ postěžovala se Lali potichu, ale kentauři to velice dobře slyšeli.

            „Vládce? Myslíte toho Vládce?“ vyhrkl najedou jeden z kentaurů.

            „Pokud myslíte toho Vládce, kterého máme na mysli my, tak ano, je to on!“ usmála se sladce Shilin.

            „Má fialové oči, rohy....“ začal vůdce skupiny.

            „Jo!“ přitakali přátelé, ale své zbraně nesložili.

            „Pojďte s námi!“ pousmál se kentaur a vydali se hloub do lesa. Po dlouhé chvíli, která jim přišla jako celá věčnost došli do zvláštní vesnice. Harrymu došlo, že je to vesnice Kentaurů. Rozpoznal plno příbytků a uprostřed něco jako náměstí, kam je skupina kentaurů zavedla.

            „Počkejte tady!“ poručil jim vůdce a na chvíli se vzdálil. Ostatní je hlídají, aby nikam neodešli. Mezitím své příbytky opustilo několik dalších kentaurů, aby si prohlédli nově příchozí. Za několik málo chvil se vůdce vrátil a vedl s sebou nějakou vznešeně vypadají kentaurku a dalšího kentaura. Dva nově příchozí se postavili před skupinku.

            „Já jsem vůdce celé naší vesnice!“ představil se. „A tohle je naše šamanka...“ ukázal na kentaurku stojící vedle něj. Pokynula hlavou na pozdrav. „Pokud se nemýlím, tak jste přicestovali zpoza oblouku, že?“ pozvedl obočí.

            „Přesně tak!“ přisvědčila Shilin a přešla do čela jejich skupinky.

            „Ano....Váš Vládce je náš dobrý přítel. Informoval nás, že přijde skupinka démonů. Tímto bych váš chtěl zde přivítat. Jste zde vítáni!“ prohlásil a všichni na kentauři začali na souhlas ohlušujíce dupat.

            „Je nám ctí!“ usmála se Shilin. Ona vždycky byla nejlepší v diplomacii.

            „Siera vám ukáže váš dům...“ pokynul hlavou k šamance, rozloučil se a odešel. Šamanka se jich hned ujala a zvedla je do jiné části vesnice, kde jim přidělila dům. Přátelé si rozdělili hned pokoje a vyšli ven.

            „Zvláštní to svět...“ kroutí hlavou Lali. Harry se rozesmál.

            „Co je, Fulgure? Proč se směješ?“

            „Já jen.....když ti přijde zvláštní tohle, tak co řekneš na zbytek kouzelnického společenství...“ ušklíbl se. Hned na to se zarazil.

            „Děje se něco?“ zeptal se opatrně Truen.

            „Všichni mě poznají podle jizvy...“

            „Si jen myslíš!“ ušklíbl se Moen a sundal si šátek, který nikdy nesundal, co si jeho přátelé pamatovali. „Vezmi si ho. Nikdo ti ho nesundá. To může jen jeho majitel. Tímto ti ho dávám...“

            „To nemůžu...ten šátek je tvoje součást. To fakt nejde!“ vyhrkl Harry v naprostém nesouhlasu.

            „Víš Moene, že bez toho šátku ti to taky sluší?“ usmála se na něj Lali.

            „Fakt?“ podrbal se na hlavě. „Tak vidíš! O důvod víc, proč bych ti ho měl dát!“ zazubil se na kamaráda a nekompromisně mu šátek vrazil do ruky. Harry si jen povzdechl.

            „Díky...“ usmál se vděčně a uvázal si ho na hlavu. Zakryl tím tak svoji jizvu a nemusí si aspoň dávat delší vlasy do culíku, protože šátek mu je drží hezky při hlavě.

            „Vidíš, že to jde...“ ušklíbl se Truen. Všichni se rozesmáli a rozhodli se, že se porozhlídnou po vesnici. Prohlídka jim trvala dlouho. Domů se vrátili až k večeru. Všichni se hned svalili do postelí a únavou usnuli.

 

            „Brý ráno...“ vyšla před dům se zýváním Lali a svalila se do trávy ke svým přátelům.

            „Jo ráno? Vždyť už jsou minimálně dvě odpoledne!“ rozesmál se Harry.

            „No jo furt! Tady je na mě jiný podnebí! Nezapomínej, že jsem ohnivý démon!“ ušklíbla se. Harry se ale začal smát ještě víc. Moen využil toho, že nedává pozor a sebral mu z krku přívěsek od Inem.

            „Hej! Dej ho sem!“ vymrštil se Harry na nohy, ale bylo pozdě, protože Moen už je ve vzduchu. Lali se k němu se smíchem přidala.

            „To máš za to, že ses mi smál!“ ušklíbla se Lali a převzala si od kamaráda přívěsek. Shilin a Truen se jen smějí, ale z trávy nevstali. Na to jsou ještě moc unavení z projití obloukem a změnou klimatu.

            „Já vás chytím!“ upozornil je se smíchem Harry.

            „Vážně?“ ušklíbla se Lali.

            „Pokud vím, Fulgure, tak létat neumíš!“ taky se ušklíbl a oba dva se rozletěli někam do lesa. Harry je hned se smíchem následoval. Neletí moc vysoko, ale ani ne moc nízko, aby je Harry nechytil. Naštěstí se mezi stromy umí dobře proplétat a vyhýbat se jim, protože jinak by si zlámali křídla. Po chvíli Harrymu došlo, kam asi letí, protože les začal poněkud hodně řídnout.

            „To ale fakt není fér!“ zařval na ně a ani si neuvědomil, že už stojí na pozemcích Bradavické školy čar a kouzel. Ti dva se ve vzduchu zasekli a pozorují skupinku žáků, kteří mají právě na pozemcích hodinu. Před žáky stojí udivený Hagrid a za řetěz drží černou kouzelnou pumu s křídly.

            „Hups...“ ujelo Moenovi a podíval se na Lali, která se jen na žáky nevině usmála a zamávala stylem ´já nic´. Všichni žáci na ně zírají s otevřenou pusou. Hagrid není schopen se vzpamatovat. Harry se pro sebe musel ušklíbnout, protože poznal, že hodinu právě mají šesťáci Zmijozel a Nebelvír.

            „Naval ten přívěsek!“ křikl k Moenovi nevšímaje si udivených pohledů žáků. Když už, tak ať jsou ještě vyjevenější. Lali a Moen se na něj otočili.

            „A proč?“ pozvedl obočí Moen.

            „No...pak se ti třeba nic nestane..“ usmál se potutelně. Moenovi došlo kam tím míří a podíval se na černou pumu. Harry se ušklíbl a zavrčel směrem k pumě. Ta hned otočila svoji velkou hlavu k němu. Sice to vypadalo, že pumě spíš vyhrožuje, ale přitom s ní vedl velmi přátelský rozhovor. Hagrid se ani nestačil divit, když se mu puma vyvlíkla a přešla ladným krokem k Harrymu a začala se u něj doprošovat pohlazení. Harry ji pohladil a něco k ní znovu zavrčel. Ta otočila svoje ohnivé oči k Moenovi, který se zadrhl. Puma roztáhla svá černá křídla a vzlétla do výšky jeho přítele. Nebezpečně se k němu začala blížit.

            „Naval přívěsek, a pošlu ji pryč...“

            „Fulgure! Tohle není sranda! Zavolej si ji!“ zaskučel Moen a hypnotizuje její tlamu, kde se jí lesknou špičaté bílé tesáky. Harry se jen usmál.

            „Dej jí přívěsek a odlétne...“ informoval ho nevzrušeně a dívá se jeho směrem. Neuvědomil si, že ho pozoruje jeden pár hnědých očí. Jedna z žákyň Nebelvírské koleje si začala pořádně toho neznámého kluka prohlížet. Na chvíli utkvěla na jeho očích. Hermiona zalapala po dechu. Tyhle oči by poznala mezi tisíci. Nic ovšem neřekla. Zahleděla se na pumu a spatřila, jak okřídlený kluk vložil do čelistí pumu nějaký přívěsek s řetízkem a ta hned odlétla k Harrymu. Ten se na pumu usmál, vzal si řetízek a pověsil si ho na krk. Puma se ale dožadovala jeho pozornosti, tak ji začal hladit.

            „Ty a tvoji mazlíčci...“ zakroutila hlavou Lali. „To ti nestačí ten černý drak, kterýho máš doma?“ tím ´doma´ myslela za obloukem. Harry tam totiž jednou našel dračí vejce, které se po týdnu vylíhlo. Dráček se mu natolik líbil, že si ho nechal. To ale netušil, že vyroste do rozměrů velkého domu a bude chrlit černý oheň, který je schopen strávit úplně všechno. Draka se mu ale podařilo velice dobře vycvičit a zjistil, že se s ním velice dobře povídá.

            „No....ale proč bych nemohl mít tak krásnou pumu?“ nadhodil a znovu zvíře podrbal. Hagrid se musel začít usmívat. Ten mladý muž se mu líbil. Harry už dávno nebyl šestnáctiletý kluk, ale šestadvacetiletý mladý muž. Povahově to ale občas nevypadá. Harry pumě něco zavrčel a ta se hned vrátila k Hagridovi, kde si sedla k jeho noze a otřela se o něj. Hned na to se Harry otočil a spolu se svými přáteli utekli zpátky do lesa.

            „Hermiono?“ drkl do své kamarádky Ron. Teprve po chvíli si uvědomila, že pořád zírala na místo, kde její kamarád zmizel spolu se dvěma démony. Když Harryho poznala, pochopila, co se děje. Vrátil se a spolu s ním i pár jeho přátel.

            „Copak?“ otočila se na něj s úsměvem. Ron jen povytáhl obočí. „Pak ti něco řeknu. Ale ještě s námi musí být Ginny, Fred a George!“ zašeptala mu a dál se věnovali hodině. Zjistili, že si Nebelvírští mohli v klidu pumu i pohladit, ale na Zmijozelské začala vždy zlostně vrčet. Po hodině se vrátili do školy. Měli ještě jednu hodinu a pak volno. Sešli se s Ginny ve společenské místnosti.

            „Musíme napsat dopis Fredovi a Georgovi. Oni by to měli taky vědět. Kdy je další výlet do Prasinek?“ zeptala se se zájmem Hermiona.

            „Už tento víkend.“ vyhrkla Ginny.

            „To je za dva dny....“ podotkla Hermiona a zářivě se usmála.

 

            „Tak co jsi potřebovala tak důležitého?“ mrkl na Hermionu šibalsky Fred, když se s nimi sešli U Prasečí hlavy. Hermiona se ujistila, že jim nikdo nevěnuje pozornost a naklonila se více nad stůl.

            „Dostalo se k vám, co se stalo na jedné z našich hodin Péče o kouzelné tvory? To s tou pumou a tak...“ začala potichu Hermiona. Všichni přikývli až na Rona, který tam byl. „Ten kluk, co zkrotil tu pumu....“ zašeptala ještě víc potichu a znovu zkontrolovala, jestli jim nikdo nevěnuje pozornost. „Ten kluk byl Harry! On se vrátil! A ti dva další byli démoni! Ti jeho přátelé!“

            „To myslíš vážně?“ užasla Ginny.

            „Jo! Ty jeho oči bych poznala kdykoli. Vypadá to, že za obloukem normálně stárl, protože teď vypadá tak na šestadvacet....“

            „To´s nám to nemohla říct dřív?“ zeptal se ublíženě Ron.

            „Ne nemohla. Chtěla jsem vám to říct zároveň a v dopise jsem to řešit nechtěla. Co kdyby sovu někdo odchytil?“ pokrčila rameny.

            „Ale je dobře, že jsi nám to řekla.“ pousmál se George.

            „Tak Ha...“ začal Fred.

            „Říkají mu Fulgur! Říkej mu tak taky! Třeba nechce, aby ho někdo poznal...“ zarazila ho Herm.

            „Fulgur je zpátky...“ ušklíbl se Fred. Ještě hodinu se bavili, ale pak musela trojice studentů opustit Prasinky a vydali se zpátky k hradu. Ještě než vešli do hradu podívali se směrem na zapovězený les. Ve Vstupní síni bohužel narazili na Malfoye.

            „Ale ale...mudlovská šmejdka a Weasleyovi! Stýská se vám po kamarádíčkovi?“ zeptal se jich posměšně. Všichni přítomní zmijozelští se začali smát, ale studenti jiných kolejí probodávají Malfoye vražedným pohledem.

            „Drž klapačku Malfoy!“ vyštěkli na něj trojhlasně, ale to zrovna do síně vešel Snape a všechno slyšel.

            „Ale, ale...Nebelvírští studenti...“ ušklíbl se. Zmijozelští se začali pochechtávat. „Strhávám vám deset bodů za každého za slovní napadení spolužáka!“ ušklíbl se zlomyslně.

            „Dělej si co chceš slizoune!“ zašeptala neslyšně Ginny, ale profesor ji slyšel.

            „Za tohle vás trest nemine. Dnes večer v osm hodin u mě! Všichni tři!“ s tím se otočil a odešel do sklepení.

            „Hajzl!“ ulevil si Ron, když zmizel za rohem. Malfoy se mohl potrhat smíchy, ale moc dlouho mu to nebylo dopřáno, protože mu přilítla pořádná facka ze strany Hermiony. Ta se na něj jen mile usmála a všichni tři za potlesku ostatních kolejí odešli. Jen Zmijozel na ně začal syčet.

            „Tebe ho baví mlátit, viď?“ otočil se na ni Ron u schodů. Hermiona se jen zářivě usmála.

            „Jo...je to tak uvolňující!“ prohlásila.

            „Ty už jsi mu někdy vrazila?“ zeptala se vyjeveně v nastalém tichu jedna Mrzimorská studentka.

            „Jo...že, Malfoy?“ otočila se na blonďáka, který zrudl vzteky a vytratil se ve sklepení.

 

            Přesně v osm hodin večer už trojice klepala na dveře kabinetu profesor Snapea. Po vyzvání nejistě v vstoupili a čekali, co si na ně zase jednou vymyslel. S úšklebkem se na ně podíval.

            „Dnes mi nasbíráte  v lese tyto byliny...“ podal jim pergamen a košíky s váčky.

            „Ale pane! Dneska je úplněk!“ protestuje Hermiona.

            „Ticho!“ zamračil se na ni. „Jak jsem řekl. Nasbíráte mi tyto byliny. A nechoďte za mnou, dokud je nebudete mít všechny!“ s těmito slovy je doslova vyhodil ze svého kabinetu. Trojice se s povzdechem vydala k lesu. Ještě před ním se podívali na dlouhý seznam bylin.

            „A to jako máme stihnout za jednu jedinou noc?!“ vyvalil oči Ron.

            „Nic jiného nám nezbude!“ povzdechla si Hermiona a společně se vydali do lesa. Všichni tři mají v ruce hůlku a ostražitě hlídají, jestli se kolem něco nešustne.

            „Já toho Snapea nenávidím! To je takovej magor! Imbecil! Blb!“ začala si potichu nadávat Ginny a spolu s přáteli hledá bylinky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář