Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

5. 12. 2008

Černovlasý mladík stojí před kamenným obloukem na odboru záhad a prohlíží si závěs, zpoza kterého slyší hlasy. Nerozumí jim, co říkají, jen ví, že si povídají. Je to již měsíc, co tímto obloukem propadl jeho kmotr. Osoba, která mu nahrazovala rodinu, kterou nikdy neměl. Považoval ho za otce, bratra a nejlepšího přítele v jednom a oni mu ho vzali. Povzdechl si a zpod víčka mu utekla slza.

"Chybíš mi..." zašeptal neslyšně, ale i kdyby to zařval, nikdo by ho neslyšel. Je tu úplně sám. Podařilo se mu nepozorovaně projít kolem členů Fénixova řádu, kteří ho hlídali. "Nic a nikoho tu nemám...." zašeptal, ale to není úplně pravda. Má zde přátele, ale nikdo mu nenahradí kmotra a nikdy nepoznané rodiče. Hedviku, jeho zvířecí kamarádku, poslal za svým nejlepším kamarádem, Ronem, s dopisem, aby se o ni staral dobře a ať všem vyřídí, že ho nemají hledat. "Odpusťte mi to, ale já na to nemám!" vykřikl do ticha a vykročil směrem k oblouku. Stačí už jen jediný krok a bude se svým kmotrem....

"HARRY! NE!" vrazilo do dveří několik lidí v čele s Hermionou a Ronem. Harry se jen otočil a naskytl se jim pohled do jeho očí. Do očí plných bolesti a smutku. Zpod víčka se mu vykutálela další osamocená slza. Jen se na ně pousmál.

"Sbohem..." zašeptal do nastalého ticha a udělal poslední krok k závěsu.

"NE!" vykřikla Hermiona, ale už bylo pozdě. Harry se propadl do temnoty. Kolem něj je jen neproniknutelná tma, která mu tlačí oči do hlavy. Raději je pevně zavřel. Temnota kolem něj se začala stlačovat a neumožňuje mu dýchat. Začal lapat po dechu a modlit se, ať už to skončí, ale nebylo mu vyhověno. Prudce se ochladilo a začalo se mu dýchat ještě hůř. Chlad ustoupil a nastoupilo místo něj mučící teplo. Stačilo několik okamžiků a vše vzápětí zmizelo. Mohl zase dýchat a nebyla mu ani zima a ani teplo. Neodvážil se otevřít oči. Otevřel je až ve chvíli, kdy se začalo zase mírně oteplovat. Nebylo mu to ale k ničemu, protože všude je pořád neproniknutelná tma. Raději je rychle zavřel. Když už mu přišlo, že padá celou věčnost, tvrdě dopadl na zem.

Chvíli ležel jen tak, ale pak začal pomalu otevírat oči. Na okamžik měl pocit, že vidí červeně, ale po chvíli mu došlo, že ta chyba nebude v jeho očích. Ocitl se na poušti plné skalisek. Písek má nádech do červena a je tu hrozné teplo. Harry se postavil a začal se rozhlížet. Nebylo mu to nic moc platné.

"Tak tohle bude ještě zajímavé..." povzdechl si a chtěl odejít, když se před ním objevila postava v modrém plášti a s kápí na hlavě. Harry poznal, že je to nějaká žena.

"Kdo jsi?" zeptal se jí nejistě a vytáhl si hůlku.

"Schovej tu hůlku. Tady ji nebude potřeba..." promluvila příjemným, vzdáleným hlasem. Jakoby to ani nemluvila ona, ale někdo jiný. Přímo mu pohlédla do očí. Harry se otřásl, když si uvědomil, že barva jejích očí je nepřirozeně modrá. "Vítej v zemi Palloras. Já se jmenuje Inem a jsem průvodce."

"Já jsem Harry Potter...." představil se. Inem se jen usmála.

"Já vím."

"Aha...a jak to myslíte tím, že jste průvodce?" zeptal se se zájmem.

"Když někdo projde obloukem do této země, my to víme a jsme posláni za cestovatelem. Odvedeme ho k vládci a ten rozhodne, co se s tebou stane. Podle jeho rozhodnutí tě odvedeme tam, kam podle něj patříš. Rozhoduje podle určité zkoušky. A nyní mě prosím následuj..." otočila se a dala se na cestu na sever. Jak ví tak jistě, kam jde? Prolétlo mu hlavou, ale raději nic neřekl a potichu ji následuje. Asi po hodině chůze začal mít hroznou žízeň, ale neodvážil se nic říct. Proč mi to všude připadá stejný? Rozhlédl se a už se na to chtěl zeptat, když promluvila sama.

"Všude to není stejné, jen to tak vypadá. Nejsi na tohle prostředí zvyklí, tak proto ti přijde, že chodíme dokola..."

"To mě nenapadlo." přiznal se. "Proč nikde není ani pramen vody? Nikde nic..jen poušť..." poznamenal.

"Na to ti nedokáži odpověď, protože tohle nevím. Pokud máš žízeň, stačí říct..." otočila se na něj a pohlédla na něj svýma nepřirozenýma očima.

"Ano, mám žízeň." sklopil oči, protože nevydržel pohled do jejích očí. Pousmála se, něco zamumlala a v ruce se jí objevil pohár čisté vody. Podala ho Harrymu a ten se s díky napil. Jak zjistil, voda je příjemně studená. Vypil celý pohár a ten hned na to zmizel.

"Budeme pokračovat v cestě..." oznámila mu a znovu vykročila. Harry si jen povzdechl a jde za ní. Po dalších několika minutách to nevydržel a musel se zeptat.

"Nevíte něco o muži jménem Sirius Black?" na chvíli se zarazila, ale ta chvilka byla pomíjivá.

"Možná ano, možná ne...proč se ptáš?"

"Je to můj kmotr. Asi před měsícem propadl obloukem."

"Tady jde čas jinak. Zde čas nic neznamená. U vás může uběhnout klidně rok a zde uběhne let padesát. Nebo zde můžeš zůstat deset let a u vás to nebude ani jedna minuta. Čas je pomíjivý..."

"Víte o něm tedy něco?" zeptal se nejistě.

"Jak jsem řekla. Možná ano a možná ne. Vše se dozvíš, až budeme na místě. Já jsem jen průvodce!" řekla rázně a už nepromluvila. Harry raději nic nenamítal a poslušně jde za ní. Po dalších dvou hodinách se před nimi konečně objevila nějaká budova. Harry ji odhadl minimálně na velký zámek. Došli až k bráně. Harrymu přeběhl mráz po zádech, když viděl vytesané obrazce na bráně a nad ní. Průvodce zaklepala a socha nad bránou jakoby obživla.

"Kdo jsi a co zde pohledáváš?!" promluvila socha chraplavě.

"Inem, průvodce. Vedu cestovatele k vládci, aby se zjistilo, co s ním dál!" řekla rázně soše. Ta se nehezky ušklíbla.

"V tom případě vejdi..." na důkaz jejích slov se brána otevřela. Inem pokývla hlavou a vešla do budovy následována Harrym, kterému se socha začala smát. Udělil jen pár kroků a brána se hlučně zavřela. Raději tomu nevěnoval pozornost a rozhlédl se po místnosti, do které vešli. Je to spíš kamenná hala, lemovaná sloupy. Průvodce se vydala na druhou stranu. Harry se vzpamatoval a poslušně jde s ní. Dveře na druhé straně se samy od sebe otevřely a oni vešli. Na druhé straně velké vyzdobené místnosti je velký trůn, na kterém sedí nejspíš jejich vládce. Harry ani nedutal a jde za Inem, která si to namířila rovnou k trůnu. Pár kroků před ním se zastavila a trochu poklonila.

"Pane, vedu k Vám cestovatele..." promluvila tiše a odstoupila, aby bylo dobře vidět na Harryho.

"Předstup!" ozval se rázný hlas, ale ne výhružný. Harry předstoupil před muže sedícím na trůně a prohlédl si ho. Trochu ho vyvedl z míry. Pohlédl do kočičích očí toho muže a ošil se nad jejich neobvyklou fialovou barvou. Celkově je zvláštní. Vládce se nad jeho pohledem musel, ač nechtěl, pousmát.

"Tvoje jméno?" zeptal se se zájmem.

"Harry James Potter..."

"Proč jsi prošel obloukem?"

"Kvůli mému kmotrovi. V mém čase asi před měsícem propadl obloukem. Spíš ho jím prohodili..." raději hned odpovídá, protože si nechtěl vládce znepřátelit.

"Hmm...jeho jméno?"

"Sirius Black."

"Ach ano...Sirius Black..." ušklíbl se. "Byl tu před nějakým tím časem. Ano. Pamatuji si ho. Nechtěl zde zůstat. Hádal se se mnou, abych ho pustil pryč. Abych ho vrátil zpět. A víš co jsem udělal?" pozvedl obočí. Harry němě zakroutil hlavou a čeká to nejhorší. "Vyhověl jsem mu. Už dlouhý čas zde není. Už dávno je zpátky ve vašem světě...." tahle slova Harrymu vyrazila dech. Z očí mu vytryskly slzy a sotva se drží na nohou, jak se mu zamotala hlava.

"On tu už není? Ale jak to? To bych přece věděl..." zašeptal. Inem se s otázkou podívala na vládce. Ten přikývl a ona vyčarovala Harrymu židli a posadila ho na ni.

"Znáš nějaké důvody, proč by ti tuhle skutečnost neřekl?" zeptal se se zájmem. I když nechtěl, tak se mu tenhle kluk začínal líbit.

"Ne...vždyť by se mi ozval, řekl mi, že je v pořádku a naživu. Proč mě nechali, abych věřil, že je mrtvý? Proč mi nikdo nic neřekl? Beztak to má na svědomí Brumbál!" poslední větu řekl tak nenávistivě, že se i vládce podivil.

"O Brumbálovi také mluvil..." poposedl si na trůnu, aby měl pohodlnější polohu. "Prý pokud ho nepustím, tak Brumbál najde nějakou cestu, jak ho odtud dostat. Jenže bez mého vědomí a svolení se nikdo pryč nedostane. U tebe udělám výjimku. Nikdy jsem tuto otázku nikomu nepoložil. Chceš odejít nebo ne?" pozvedl obočí. Inem se na vládce nevěřícně podívala, ale hned to schovala za masku klidu a pohlédla na Harryho.

"Ne...zůstanu tady." vládce se usmál. Už s tím trochu počítal.

"Smím vědět proč?" podepřel si rukou bradu a se zájmem si ho prohlíží.

"Nikdy mi nic neřeknou. Všechno mi tají. Jsem jim dobrý jen pro jednu věc a to abych je zbavil Voldemorta. Nic víc. Jsem jen ten, který je zbaví problému! Ale aby mi řekli někdy něco důležitého, tak to ne, vždyť jsem ještě moc mladý!" rozhodil ruce a zabořil se víc do židle. Vládce se ušklíbl. Ten kluk se mu líbí čím dál tím víc.

"Budiž. Zůstaneš zde. Řekni mi, jaký byl tvůj život a co jsi všechno prožil..." Harry se na něj zaraženě podíval. "Inem ti určitě řekla, že podle zkoušky tě pošlu tam kam patříš. To je moje zkouška. Život je jedna velká zkouška. Řekni mi tvůj život..." Harry si povzdechl a začal vyprávět. Řekl mu úplně všechno.

"...A tak jsem skončil tady." zakončil svůj proslov.

"Zajímavé...zažil jsi toho moc na to že jsi tak mladý. Vždycky, když zde někdo skončil, tak to byl slabý budižkničemu, nebo někdo kdo říkal, že je z odboru záhad. Prý že se snaží zjistit, co je ten oblouk zač." protočil oči.

"Oni tím obloukem někteří z odboru prošli?" přeptal se, jestli dobře rozuměl.

"Ano. Ale už se nikdy nevrátili. Jenže tady jde čas vždy jinak. Oni chtěli, aby jim šel tady rychleji, takže tam uběhla minuta a tady už měli šedesát. Už se prostě vrátit nemohli." ušklíbl se a začal studovat svoje drápy na prstech.

"Kam mě tedy pošlete?" zeptal se nejistě, aby neskončil moc špatně. Vládce na něj pohlédl a změřil si ho pohledem.

"Zůstaneš zde. Je tu škola, kam budeš chodit. Jsi mocný a chytrý. Budeš se rychle učit." prohlásil. "Vstaň!" Harry se raději rychle vymrštil na nohy. Vládce k němu přešel a Harry z hrůzou ujistil, že je aspoň o tři hlavy větší než on sám. "Jsi hrozně vychrtlý a pochybuji, že bys měl nějakou sílu..." okomentoval ho, když si ho pořádně prohlédl. "Ale ty to zvládneš, to jsem si jist..." ušklíbl se a sedl si zpět na svůj trůn. Pokynul Harrymu hlavou k židli. Poslušně si sedl.

"A co se budu učit, smím-li se ptát?"

"Budeš se učit naši magii. Magii bez hůlky a magii živlů. Budeš si zdokonalovat svoji fyzickou stránku a také tu psychickou. Já sám tě naučím nitrozpit a nitroobranu, protože ji ovládám nejlépe. Pak se budeš ale učit i jiné věci. Ne jen magii, protože občas ti magie nepomůže. Budeš se učit bojová umění a střelbu z luku a mudlovských zbraní. Také si budeš zdokonalovat svoji zručnost a další věci. A také ti musím oznámit, že se budeš muset jednou vrátit do svého světa. Jsi tam důležitý, protože musíš udržet rovnováhu dobra a zla. Pak se ale můžeš vrátit, je-li to pro tebe tak důležité..." ušklíbl se.

"A kdo udržuje rovnováhu tady?" zeptal se neomaleně, protože tohle zjištění mu docela vadilo.

"Tady udržuji rovnováhu já!" řekl důrazně a trochu se zamračil. "Vím, že jsi zvědavý, ale trochu slušného chování nikdy neuškodí. Vypadá to, že se budeš učit i společenskému chování." pousmál se zlomyslně. Harry jen zaúpěl. "Inem tě bude mít na starosti." pokynul hlavou směrem k ní. "Dnes budeš mít ještě volno, abys se zde zorientoval, ale zítra nastoupíš spolu s ostatními do školy. Kdybys mě hledal, řekni Inem a zavede tě sem. To je vše. Zatím na shledanou!"

Inem se poklonila a spolu s Harrym odešla z místnosti. Neuniklo jí, že je Harry smutný.

"Určitě k tomu měl důvod, že ti to neřekl..." prolomila ticho.

"Vy jste to věděla, že? To že odešel...Jen jste mi to nechtěla říct..."

"Ano. Věděla jsem to a ano, nechtěla jsem ti to říct. Je lepší, že ti to řekl vládce."

"Proč mi to nikdo neřekl..." povzdechl si.

"Na to ni nedokáži odpovědět, bohužel. Ale vím jistě, že se zase shledáte..." usmála se na něj povzbudivě.

Fénixův řád

"Proč to udělal?!" zeptala se zničeně Hermiona. Nikdo z řádu jí nedokázal odpovědět. Všichni se vrátili na ústředí a oznámili to ostatním.

"Já vám říkal, že mu máme říct, že jsem zpátky! Takhle to potom dopadá!" rozčílil se Sirius. "Pokud to bude nutný, tak jdu zpátky do oblouku!"

"Siriusi uklidni se!" zchladil ho trochu Lupin. Sirius rozhodil ruce a zničeně dosedl na židli. V kuchyni zavládlo naprosté ticho.

"Mohl by jsi nám říct, co je za tím obloukem a jak jsi se dostal zpátky?" zeptal se ho Brumbál. Nikdy o tom totiž nemluvil a teď by se jim to mohlo hodit.

"Když jsem padal tím obloukem, tak jsem nejprve nemohl popadnout dech, pak byla děsná zima a pak hrozný vedro. Po chvíli všechno pominulo, ale pořád jsem padal. Začalo se trochu oteplovat a pak jsem dopadl tvrdě na zem. Když jsem se rozhlédl, tak všude byla poušť a skály. Objevila se přede mnou nějaká žena. Říkala mi, že je nějaký průvodce či co a že se jmenuje Inem a odvedeme mě k nějakému jejich vládci. Cesta trvala asi něco kolem tří hodin pěšky vyprahlou pouští. Dovedla mě k obrovskému zámku. Brána sama o sobě byla dost děsivá...." zavzpomínal se.

Zaklepala na bránu a socha nad ní obživla a pohlédla na ně dolů. Ušklíbla se na Siriuse a pohlédla na průvodce.

"Proč jste zde?" zeptala se chraplavě.

"Jsem průvodce, Inem, a vedu cestovatele k vládci!"

"Tak to vejdi. Uvidíme jaký osud tě čeká, cestovateli!" začala se socha nepříjemně smát. Vešli do budovy a mlčky prošli až na druhou stranu haly, kde se samy od sebe otevřely dveře. Vešli do místnosti a Inem přešla před trůn, kde se poklonila.

"Vedu cestovatele..." oznámila a odstoupila, aby bylo vidět na Siriuse Blacka.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se trochu znuděně vládce, ale i tak z jeho hlasu byla znát velká autorita.

"Sirius Black."

"Proč jsi prošel obloukem?"

"Prohodila mě jím Belatrix! Já sem nechtěl! Chci se vrátit zpátky!"

"O tom ale ty nerozhoduješ!" napřímil se vládce na svém trůnu.

"A ty nerozhoduješ o mém životě! Vrať mě zpátky do mé doby!"

"Dávej si pozor na jazyk!" zasyčel. "Nejsi v postavení, kdy si můžeš poroučet, takže nezkoušej moji trpělivost, která není moc velká!"

"Neprosil jsem se o život zde, takže mě zde nemůžeš držet!"

"Myslíš?" ušklíbl se zlomyslně.

"Nechtěl mě pustit zpátky. Proč by teď pouštěl Harryho? Bude určitě vystrašený..." složil hlavu do dlaní. Nikdo ani nedutal.

"Tady je tvůj pokoj..." pousmála se na Harryho a otevřela dveře do jeho nového pokoje. Společně vešli do menší místnosti, která slouží jako obývák. Z této místnosti vedou další dvoje dveře. Harry zjistil, že jedny vedou do ložnice s malou pracovnou a druhé do koupelny.

"Každý, kdo zde studuje, má takovýto pokoj. Oblečení a další věci najdeš ve skříních. Učebnice a pergameny jsou v pracovním stole. Teď tě provedu po této části hradu, nebo-li škole..." pousmála se vyšla z pokoje. Harry ji následoval. "Tato část má čtyři patra a každé patro přibližně dvacet učeben. Některé s používají, jiné zase ne. To se dozvíš od spolužáků a v pokoji na nočním stolku máš i mapu." začala povídat o škole a dalších věcech s ní spjatých. V přízemí, kde má pokoj on sám a ostatní studenti, je i jídelna. Zjistil, že budíček mají všichni stejně a to v šest hodin. Se vstáváním si nemusí dělat starosti, protože ho jeho pokoj probudí. Sice mu neřekla jak, ale to se prý dozví. Po budíčku mají půl hodiny svého volného času. O půl sedmé mají všichni bez výjimky rozcvičku, která je rozdělená na několik částí, protože každý je jinak starý. On bude u začátečníků. O půl osmé se odeberou do svých pokojů, aby si dali sprchu a ve tři čtvrtě je snídaně v jídelně. O půl deváté začíná vyučování a to končí ve čtyři hodiny, ale mají i přestávku na oběd. Každý má pak dvě hodiny volno a pak je večerní cvičení. V sedm je večeře a po večeři mají všichni volno na učení. V jedenáct je večerka pro všechny bez výjimky.

"Zatím ahoj, Harry. Já už musím jít. Zítra se ale uvidíme, tím si buď jist. Svůj rozvrh hodin najdeš též v pokoji. Za chvíli končí vyučování, takže se můžeš seznámit se svými spolužáky. Ale pamatuj, kdy je večeře. Vládce tě bude chtít všem při večeři představit." usmála se a odešla. Harry se povzdechl a zavřel se ve svém pokoji. Po chvíli opravdu uslyšel z chodeb hluk a smích, jak žáci chodí z vyučování a jdou do svých pokojů.

"Škoda že tu není Hermiona...jí by se tady líbilo. Hlavně knihovna. Ta Bradavická se oproti této může jít vycpat..." pousmál se a lehl si na postel. Začal přemýšlet, co by tak mohl dělat. Nikoho tu nezná a ani si pořádně nepamatuje, kde co je. Zkusím najít tu knihovnu! Problesklo mu hlavou a se svým cílem se zvedl z postele a vyšel na chodbu. Zjistil, že si ho moc lidí, no lidí...spíš vypadají na démony, možná někteří víly a další stvoření, si ho nevšímají. Aspoň tady mě každý nezná... Pousmál se nad tím a začal hledat.

Asi půl hodiny se potlouká po škole, ale místo aby něco našel, tak se ztratil.

"Já už se na to vys..."

"Hledáš něco?" přerušil ho pobavený hlas. Harry leknutím nadskočil a otočil se po původci hlasu, ale nikoho nenašel.

"Je tady někdo?" zeptal se nejistě.

"Jasně že jo..." objevil se na chodbě před ním nějaký kluk s červeným šátkem na hlavě a blanitými křídly. "Ty si tu nový, že?" zeptal se se zájmem a prohlíží si ho svýma zelenýma očima.

"Jo jsem..."

"Ztratil ses?" ušklíbl se ten kluk.

"Jak vidíš, tak asi jo!" protočil oči. Kdyby mu aspoň pomohl...

"Se hned nečerti. Já jsem Moen!" podal mu pravačku na seznámení. Harry se pousmál a s radostí ji přijal.

"Harry Potter..." představil se.

"Že bys byl cestovatel? Vypadáš na člověka..." poznamenal a pořádně si ho prohlédl.

"Jo..jsem cestovatel."

"Tak to tu vítej hochu! Jak vidím, vládce tě vzal k nám na školu. Musíš být dobrý, protože jinak by tě nevzal. Normálně cestovatelé skončí jinde a nejdou se učit. Asi spolu budem ve třídě, protože já tu jsem taky novej. Ale na rozdíl od tebe se tady aspoň vyznám. Tak cos hledal?" pozvedl obočí.

"Nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem si chtěl zajít do knihovny, ale jaksi mi to nevyšlo."

"Stejně už máme jen hodinu do večerního cvičení a pak je večeře..."

"Já celkově začínám až zítra." ušklíbl se Harry.

"Se máš. To mě už mučí od včerejška. Blbý cvičení. Pak mě bolí vždycky celej člověk." protočil oči. Harry se rozesmál.

"Tak to se mám na co těšit, co?"

"No to jo...hele, tak když nevíš co dělat, tak pojď se mnou. Právě mám namířeno za jedním kámošem, tak můžeš zůstat tu hoďku s náma. Další hodinu si musíš vystačit sám a pak můžeme jít společně na véču. Bereš?"

"Jasně..." usmál se. Moen se ušklíbl a společně vešli do jedné z chodeb. Povídali si o různých věcech a Harry je rád, že si našel tak rychle nějakého kamaráda, který je ještě k tomu z jeho ročníku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář