Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola

5. 12. 2008

            Už je to týden, co se na ústředí Fénixova řádu nastěhovala rodina Montielových. Po incidentu se Sutechem se Ginny všech začala stranit a zdržuje se hlavně v jeho přítomnosti. Sutech občas není vůbec k vidění a když se někdo ptal, kde je, Osiris pokrčil rameny, že u něj je to zcela normální. Shilin hýří dobrou náladou od doby, co se dozvěděla, že Harry s Ginny není. Hermiona se ji už několikrát snažila přesvědčit, aby mu to řekla, ale vždy neúspěšně.

            „Štveš mě....“ poznamenala jakoby nic Hermiona směrem ke své kamarádce Shilin. Dívka jen pozvedla obočí a zahleděla se na ni. „Opravdu mě štveš...“ stojí si za svým. Její zelenooká kamarádka ji pořád pozoruje. „Proč mu to neřekneš? Snad se ho nebojíš!“ ušklíbla se.

            „To odvolej!“ zamračila se.

            „A proč? To je to jediné, co z tvého chování vyplývá! Bojíš se mu to říct a nedělej se!“ vyplázla na ni Herm jazyk. Shilin se zamračila ještě víc.

            „Nic mu říkat nebudu a basta!“ ušklíbla se. „A nebojím se ho!“ dodala ještě. Hermiona si povzdechla.

            „Jak chceš...“ zamumlala jen a vytratila se z jejich pokoje do knihovny. Shilin se zahleděla do své rozečtené knihy a chvíli do ní zírala, než ji naštvaně zavřela. Položila ji na noční stolek a vydala se ke dveřím. Zamířila si to rovnou k pokoji Harryho, Rona a Osirise, který se k nim připojil. U dveří se s pozdviženou rukou zarazila. Pomalu ji spustila k tělu a nejistě přešlápla. Povzdechla si a otočila se k odchodu. Odchod ale nepřišel v úvahu, protože vrazila do Osirise.

            „Promiň!“ vyhrkl hned, když spatřil koho srazil k zemi. Shilin se s jeho pomocí posbírala.

            „V pohodě!“ ušklíbla se.

            „Máš namířeno za Harrym?“ zeptal se se zájmem.

            „No...“ vypadlo z ní nejistě.

            „Tak to jdeš v dobrou dobu! Určitě na pokoji bude! A určitě sám! Já mám namířeno do knihovny...“ vyhrkl. Shilin ani nestačila zaprotestovat a místo ní zaklepal na dveře a otevřel. „Rač dál!“ vyzval ji. Shilin po něm hodila vražedný pohled a pomalu vešla do pokoje.

            „Ahoj...“ vzhlédl Harry od knihy, kterou mu doporučila Hermiona. „Potřebovala jsi něco?“ zeptal se s úsměvem.

            „Ehm....“ vypadlo z ní přidušeně. Harry pozvedl obočí. „Popravdě řečeno ani ne...šla jsem jen kolem a vrazila do Osirise....ten hned usoudil, že jdu za tebou a...no...“ vyhrkla. Harry se rozesmál.

            „Tys mi nikdy neuměla lhát, víš to?“ oznámil jí s širokým úsměvem.

            „Hm...Bohužel to vím...“ zamumlala si pro sebe.

            „Tak copak jsi potřebovala?“ přešel k ní a na tváři mu stále pohrává šibalský úsměv. Shilin znejistěla. „Nemysli si, že jsem si ničeho nevšiml...“ zašeptal jí do ucha. Nepatrně se zamračila. „Jak jsi byla naštvaná, když jsi viděla mě a Ginny. Když jsi se dozvěděla, že spolu nic nemáme, tak jsi jen zářila. Vždycky jsi se ke mě tak hezky chovala. Nikdy jsi mě nenechala na holičkách, ať se dělo co chtělo....“ odmlčel se. Shilin se nejistě zachvěla. Harry se usmál ještě víc. Zvedl jí jemně bradu, aby se mu dívala do očí. „Je tohle ten důvod, proč jsi tady?“ zeptal se potichu. Shilin zavřela oči a zhluboka se nadechla.

            „Ano...“ vydechla nejistě. Harry ji pohladil po tváři a jemně ji políbil na rty. Shilin zavřela oči, aby si ten nepatrný dotek vychutnala.

            „Tímto se tě ptám, Shilin....Nechtěla bys se mnou chodit?“ zeptal se tiše, skoro až neslyšně. Ona to ale v tichu pokoje slyšela velice dobře. Začala se usmívat.

            „Ano...“ byla její prostá odpověď, stejně jako ta předchozí. Harry se právě chystal přerušit poslední kousek mezi nimi, když někdo vběhl do místnosti. Poplašeně se otočili.

            „Je poplach! Svolává se Řád!“ informovala je poněkud zaražená Tonksová.

            „Hned jsme dole!“ informovali ji, když se pořád stejně zaražená otočila k odchodu. Harry se na Shilin smutně usmál a vzal ji za ruku. Společně opustili pokoj a přidali se k ostatním v kuchyni. V chaosu, který zde vládne, si jich nikdo nevšiml. Jen Tonksová, která už se vzpamatovala, se na ně šklebí.

            „Prosím o klid!“ zvolal Brumbál, když vyšel rychlým krokem ze zelených plamenů v krbu.

            „Co se děje?“ houkl směrem k Harrymu nechápavě Osiris. Jen pokrčil rameny.

            „Smrtijedi zaútočili na Příčnou ulici!“ oznámil jim hned zkraje.  Ve zvětšené kuchyni to zašumělo.

            „Kolik jich asi je?“ vykřikl někdo z přítomných.

            „To bohužel nevíme, ale je jich moc. Musíme tam všichni a to hned, jinak ulici srovnají se zemí!“ pronesl vážným hlasem. „Půjdeme hned teď!“ vyzval všechny přítomné a jeho pohled spočinul na Harrym, démonech, Osirisovi, Hermioně a Ronovi.

            „My jdeme samozřejmě taky!“ prohlásil Harry. „Až na ty dva...“ ušklíbl se na Herm a Rona.

            „Tak to ne! Když jdeš ty, tak my taky!“ prohlásila pevně Hermiona.

            „Herm, zapomněla jsi, že já strávil za obloukem v přepočtu na jejich čas něco přes deset let! Jsem teď o deset let starší než vy...“ připomněl jí tu skutečnost.

            „No a? Myslíš, že se o sebe nedokážeme postarat? Chceme pomoct! Už toho umíme hodně a kdyby něco, tak se schováme na bezpečný místo a nevylezeme, dokud nebude na ulici bezpečno. Tohle bereš?“ udělala na něj psí oči a Brumbál se jen usmívá.  

            „Je to jen na vaše nebezpečí, ale pokud mi tvoje máma, Rone, za to bude chtít utrhnout hlavu...!“ pronesl nebezpečným hlasem.

            „Jasně! Rozumím!“ vyhrkl.

            „Myslím, že už je nejvyšší čas jít...“ promluvil konečně Brumbál. Až teď si uvědomili, že tam s nimi vlastně zůstal.

            „Vy nám v tom bránit nebudete?“ zeptala se nejistě Hermiona.

            „Ne...buď tam budete přítomni a já o tom budu vědět, nebo vám to zakáži a stejně si už nějak vymyslíte, jak se tam dostat.“ V očích mu hrají pobavené jiskřičky. „Ale teď je čas jít!“ zvážněl a vyšel z kuchyně do přijímacího salonu. Všichni, až na Ginny a pár dalších, kteří museli zůstat v domě, se už přemístili na Příčnou.

            „Osirisi, ty se přemístíš a Ronem a Herm. My se přemístíme trochu bokem, abychom je překvapili a měli výhodu...“ seznámil ho s plánem Harry. Osiris přikývl a spolu s těmi dvěma se přemístil. Hned na to je následoval Harry s démony.

            Ocitli se v tmavé uličce. Ihned jí zamířili k místu, kde mezi sebou válčí Fénixův řád proti Smrtijedům. Chvíli je pozorovali, aby zjistili, jak na tom obě strany jsou. S nelibostí poznali, že Smrtijedi mají značnou převahu.

            „Jdeme!“ zavelela Lali a roztáhla svoje křídla. „Oprava! Já, Moen a Truen letíme!“ ušklíbla se. Dva jmenovaní také roztáhli křídla a odrazili se od země. Společně vylétli vstříc bojišti. Shilin se na Harryho jemně usmála a spolu vykročili z temné uličky. Hned na ně začalo útočit několik Smrtijedů. Pustili se s nimi do boje. Tři přátelé na ně ze vzduchu začali posílat kouzla a snaží se, aby měli menší přístup k jejich přátelům. Lali začala hlavně používat svoji moc démona ohně.

            „Pozor, Harry!“ strčila do něj Shilin a odklonila kletbu, kterou na něj seslal Lucius Malfoy. „Útočit zezadu? To by se ti líbilo?“ křikla na něj pobouřeně a zaútočila na překvapeného Smrtijeda. Harry se na ni vyděšeně podíval. Ví, že Malfoy je dobrý v kouzlení a zkušený Smrtijed. Nechce o ni přijít. Když však zjistil, že si proti němu vede dobře, strach z její ztráty ho částečně opustil. Pustil se do boje s větší vervou a jedinou myšlenkou na své přátele. Boj zanedlouho ustal. Přišel sám Lord Voldemort.

            „Odejdi, Tome...“ promluvil k němu klidným hlasem Brumbál.

            „Neříkejte mi tak! Jsem Lord Voldemort!“ zasyčel nebezpečně Voldemort a podíval se na oblohu na tři přátele démony. Jen se ušklíbl a opět pohlédl na Brumbála. „Jsme v přesile, Brumbále! Stále si myslíte, že proti nám máte šanci?!“ odfrkl si znechuceně. Harry nad jeho řečí protočil oči a postavil se vedle Brumbála se vztyčenou hlavou. Voldemort jen něco zasyčel a boj opět započal. Harry s Brumbálem stále stojí proti Voldemortovi, jako by vyčkávali, kdo zaútočí jako první. Voldemort nečekal dlouho a vyslal proti nim zelený paprsek smrti. Harry Brumbála odstrčil a sám se kletbě vyhnul. Hned na to zaútočil i on. Brumbál se spíš staral o to, aby jejich zbloudilá kouzla neublížila někomu z řádu.

            „Lali...“ zašeptal zděšeně Truen, když si všiml své kamarádky, jak se k jejím zádům nebezpečně blíží proud vody. „LALI!“ zařval na ni. Prudce se ve vzduchu otočila, ale proudu vody nestačila uhnout. Zavřeštěla bolestí a chce pryč, ale k jednomu proudu vody se přidali další, jak si Smrtijedi všimli, že takhle nad ní vyhrají. Truen a Moen se k ní rozlétli, ale zabránili jim v tom další Smrtijedi.

            „Lali...“ šeptá si pořád dokola Moen a snaží se setřást všechny Smrtijedy, kteří na něj neomylně míří. Lali přestala vysílením mávat křídli, ale vody ji stále drží ve vzduchu nad zemí. Smutně se podívala na své přátele a zavřela oči. Všichni Smrtijedi s vítěznými škleby zrušila svá vodní kouzla a Lali tvrdě dopadla mezi ně na zem a zůstala tak. Když to Moen viděl něco nesrozumitelně zavřeštěl a pustil se do boje víc, než kdy před tím. Smrtijedi se jeho zuřivosti zalekli a nestačí se proti němu bránit. Všechny tak odehnal od své milé. Slétl k ní na zem a pohladil její mokrou bledou tvář. Z pod víčka mu vyklouzla osamělá slza a následně se na zemi rozprskla. Přitáhl si její tělo k sobě a pevně ji objal. Začal se s ní kolébat dopředu a dozadu a z očí mu tečou proudy slz.

            „Lali...“ zašeptal jí do mokrých vlasů a nepouští ji ze svého náručí. Truen přistál kousek za ním a smutně se na svého kamaráda podíval. Sklopil oči k zemi a i jemu zpod víčka vyklouzla slza. Je jim jednou, že kolem nich prolétají zelené paprsky kletby smrti. Nevnímají, že kolem nich je v plném proudu bitva mezi dobrem a zlem tohoto světa.

            „Panebože...“ ozval se tenký hlásek kousek za Truenem, ale i přes hluk bitvy ho dobře slyšel. Otočil se za tím hlasem a pousmál se smutně na Hermionu, která s vytřeštěnýma očima hledí na zhrouceného Moena s Lali v náručí. Chtěla jít za ním, ale Truen ji zastavil. „Jak...jak se to stalo?“ zeptala se plačtivě a dívá se do uvolněné tváře kamarádky.

            „Smrtijedi...použili proti ní vodu...Víš, že ona byla ohnivý démon. Jedině voda ji mohla...“ zasekl se mu hlas a sklopil oči k zemi. Hermiona mu dala ruku na rameno a pohlédla mu do očí. „Nechci uvěřit tomu, že je mrtvá...“ zašeptal chraptivě a odvrátil pohled k Lali. Hermiona se na ni podívala taky. Chvíli tak stáli, dokud se Hermiona trochu nevzpamatovala, když kousek od ní prolétla smrtící kletba.

            „Teď ale musíme bojovat!“ připomněla mu. Truen se na ni otočil a pohlédl jí do očí.

            „Ano...“ zašeptal a rozhlédl se. „Za Lali...“ pousmál se nepatrně.

            „Za ni!“ přikývla pevně Hermiona a spolu se pustili do boje, ale ne moc daleko od zhrouceného Moena, kterému je momentálně jedno, jestli ho strefí nějaká kletba nebo ne.

            „Vzdej se!“ zasyčel na Harryho Voldemort. Harry se jen ušklíbl.

            „Ne!“ řekl pevně a seslal na něj řadu kouzel. Voldemort se jim ubránil jen tak tak, ale boj nepřestává. Shilin bojuje kousek od něj proti pěti Smrtijedům, kteří ji obklíčili.

            „Copak, holčičko? Snad se nás nebojíš?!“ zeptal se jí posměšně jeden zakuklenec.

            „Nebojím se vás!“ zasyčela nebezpečně a pustila se do nich, i když sama dobře ví, že proti nim nemá moc velkou šanci. Sykla bolestí, když se jí jedno kouzlo zažralo do boku. Otočila se na šklebícího Smrtijeda, od kterého toto kouzlo přišlo. Moc dlouho se ale nešklebil, protože klesl k zemi. Za ním se objevila tvář Osirise. Zbavil se ostatních, kteří obklíčili Shilin a přiklekl k ní.

            „To bude dobrý!“ pousmála se na něj. „Díky!“           

            „Nemáš zač.“ přikývl nepatrně Osiris a pomohl jí na nohy. Shilin se o něj opřela a pohlédla na boj Harryho proti Voldemortovi. Vzhlédla na oblohu a zalapalo po dechu. Nikde není známky po jejích třech přátelích!

            „Kde je Moen, Truen a Lali?!“ zeptala se zděšeně Osirise.

            „Nemám tušení...“ přiznal smutně a odrazil útok dalších Smrtijedů. Opět pohlédli na boj Harryho a zarazili se. Voldemort se přemístil pryč! Jakmile to spatřili Smrtijedi, tak i oni utekli. Harry se rozhlédl kolem sebe. Jakmile spatřil zraněnou Shilin opírající se o Osirise, přiběhl k nim.

            „Shilin!“ podíval se zděšeně na její ránu na boku.

            „To bude dobrý, Harry. Budu v pořádku!“ usmála se na něj. Osiris se ušklíbl a předal ji do Harryho rukou, aby se o ni postaral.

            „Kde jsou ostatní?“ zeptal se jí, jakmile ji pořádně podepřel, aby nespadla. Shilin zakroutila hlavou, že neví, a s občasným syknutím s Harrym prochází po bojišti, aby našli své přátele.

            „To ne...“ zašeptala Shilin s vytřeštěnýma očima. Harry se podíval směrem, kterým hleděla. „Lali...“ po tvářích jí začaly téct slzy. Moen jde skrz bojiště s tělem Lali v náručí a po tvářích mu stékají proudy slz. Kus za ním jdou Hermiona s Truenem.

            „Moene?“ promluvil na něj Harry nejistě. Démon jen zakroutil hlavou, že nechce nic slyšet a jde dál s jejím tělem v náručí. „Co se stalo?“ zeptal se tiše Truena, který se u nich s Hermionou zastavil.

            „Voda...“ řekl jen a dívá se za svým zlomeným kamarádem. „Myslím, že se s ní bude chtít vrátit za oblouk...“

            „A ty...?“ zeptala se ho nejistě Shilin.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(petr, 12. 7. 2009 16:37)

hezka povídka a kapča ale chybí mi tu pokračování.grr

souhlasím

(Lianell, 9. 1. 2009 21:00)

bitva byla nádherná a taky se nemůžu dočkat pokračování. Lali mi bylo líto a taky Moena :'(a snad tu další bude co nejdřív...

P.S.:prosím nepřestávej psát dokud nedopíšeš Hry Osudu a tuhle povídku

Skvěle promyšlený děj

(Ivísek, 7. 1. 2009 19:22)

Tyjo..to jsem zvědavá jak to dopadne.
Zklamalo mě to, že zemřela Ari, ale tahle bitva mi to nahradila:D Teda..ne že by se mi líbila smrt Lali, ale čekala jsem že někdo zemře..těším se na pokráčko;D

Skvělá povídka

(Areneis, 4. 1. 2009 15:59)

Nádherná kapitola a skvělá povídka. Doufám, že kapitola bude co nejdřív