Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. kapitola

5. 12. 2008

            Shilin, Lupin a Tonksová si vyměnili poplašené pohledy. Snad jim nechce říct, že o kouzlech vůbec nic neví? Matthew rychle zamrkla a trochu si odkašlal. Sedl si ještě pohodlněji, jak mu to židle dovolovala a zkoumavě se na ty tři před sebou podíval.

            „Vy jste kouzelníci?“ nadhodil jakoby nic.

            „Ano jsme a předpokládali jsem, že jsi také kouzelník...“ přikývla Tonks.

            „A on někdo říkal, že jím nejsem?“ ušklíbl se Matt.

            „Tak moment! Ty jsi teda kouzelník?“ ukázala na něj Shilin naštvaně. Matt přikývl. „Tak proč jsi se tvářil, jako bychom spadli z Marsu, když jsme se tě ptali?“ rozhodila ruce.

            „Jen tak....chtěl jsem znát vaše reakce. To je teď jedno! Kde je můj bratr a co je mu, že jste byli tak vážní?“ změnil téma, aby se na něj ještě nenaštvali.

            „Jde o to, že tvého bratra donutil jeden černokněžník přidat se k němu. Použil na tvého bratra jednu kletbu a teď ho musí na slovo poslouchat. Jediná záchrana, jak ho z toho dostat jsi momentálně ty. Asi si říkáš, že jsme za tebou šli jen kvůli němu a pak tě pošleme někam, že? Řekni to narovinu,“ pozvedla obočí Shilin

            „Jo. Myslím si, že tu jste jen pro to,“ sklopil naštvaně pohled.

            „Není to tak. Nikdo z nás o tobě nevěděl. Dozvěděli jsme se to teprve před několika dny a dalších pár dní nám trvalo, než jsme zjistili, kdo jsi. Je to zamotané. Teď ti to nebudeme vysvětlovat. Jde o to, že o tobě nikdo nevěděl. Jen tvoje matka a ta je po smrti. Neví o tobě ani slovo ani tvůj pravý otec. A tvůj bratr jen ví, že má nějakého příbuzného a ani neví, kdo to je,“ posmutněla Shilin.

            „Chápu. A jak vám můžu pomoct?“

            „V první řadě si sbalíš věci a vezmeme tě domů...“ pousmála se Tonks.

            „Ale tady mám přátele...“ namítl. „No přátele....snad jen jednoho kámoše...“ zarazil se, ale pak jen potřásl hlavou a začal si balit veškeré svoje věci. Nezapomněl ani na svoji lásku v podobě elektrické kytary.

            „Zmenši si ty věci, ano?“ doporučil Lupin a spolu s ostatními se zvedl z postele. Matt si vytáhl svoji hůlku, mávl s ní a něco zamumlal. Jeho věci se okamžitě zmenšili a dal si je do kapsy. Společně vyšli z jeho pokoje a namířili si to ke vchodovým dveřím.

            „Matte! Kam si myslíš, že jdeš?!“ ozval se křik jeho nevlastní mámy.

            „Kam asi? Pryč...“

            „Dokud bydlíš pod mojí střechou, tak mě budeš poslouchat!“

            „Ale pokud já vím, tak už pod tvojí střechou nebydlím. Stěhuju se k nim!“ ukázal na jeho doprovod.

            „JO!“ ozval se mužský výkřik z obýváku.

            „To je na to, že se stěhuju?“ zeptal se zaraženě Matt.

            „Aspoň ty budeš mít lepší život než já!“ ozvalo se z obýváku a Mattova nevlastní máma začala rudnou vzteky. Otočila se a odešla do kuchyně, kde za sebou práskla dveřmi.

            „Normálka...“ pokrčil rameny. „Ještě se rozloučím..“ zmizel ve dveřích do obýváku. Po chvíli se vrátil a společně odešli z domu. „Můžu se ještě stavit za kámošem? Měl by vědět, že budu pryč...“ nadhodil potichu Matt a zastavil se před domem jeho nejlepšího kamaráda.

            „Jasně že to nevadí. Je to tvůj kamarád....“ pousmála se Tonks. Matt přešel ke vchodovým dveřím a zazvonil. Po chvíli před ním stanul jeho blonďatý kamarád. Shilin, Tonks a Lupin z povzdálí sledují, jak spolu mluví a pak se přátelsky objali. Matt se k nim vrátil a společně odešli.

            „Jak se dostaneme tam kam máme?“ zeptal se zvědavě Matt.

            „Asi přenášedlo bude nelepší. Ty se tam totiž jinak nedostaneš...“ ušklíbla se Tonks. Matt jen protočil oči a zalezli do jedné temné uličky. Lupin vyčaroval přenášedlo a všichni se ho chytili.

            „3...2...1...teď!“ odpočítal a následovalo známé škubnutí za pupíkem. Chvíli se točili ve víru barev a následně dopadli na tvrdou podlahu.

            „Tomuhle říkám přivítání, rovnou se rozplácnout na podlaze!“ začal si stěžovat a škrábat se na nohy. Jediní, kdo to ustál je Tonks a Lupin. Shilin nic takového nečekala, tak skončila také na zemi. Jí pomohli vstát její démoničtí přátelé. Matt se vyškrábal na nohy, oprášil a konečně se rozhlédl. Ocitl se v kuchyni plné lidí a všichni na něj koukají a prohlíží si ho.

            „Héj! Já nejsem žádný zvíře, abyste si mě tak prohlíželi!“ dal si ruce v bok a výhružně se na ně podíval.

            „Matthew! Teď je důležitý tvůj bratr!“ uklidňuje ho Shilin.

            „Bratr? On je Harryho bratr? Ale Harry nemá přece bratra nebo ne?“ vypadlo zaraženě z Moena.

            „Hele jako, já taky nevěděl, že mám nějakého bráchu. Sem se to dozvěděl až od nich!“ ukázal na trojici lidí, kteří ho sem dovedli.

            „A my jsme si to taky zjistili, ale teď je opravdu důležitý Harry!“ ukončil debatu Lupin a vzal Matta za ramena. „Jsi ochotný pomoci svému jedinému bratrovi? Děláš to ze své vlastní vůle a z dobrého přesvědčení?“ zeptal se ho velice vážně. Celá místnost ztichla, aby zjistili, co vysloví.

            „Co ti hrabe? Jasně, že to dělám ze své vlastní vůle a z dobrýho přesvědčení! Jinak bych tu snad ani nebyl!“ kroutí nechápavě hlavou.

            „Musel jsem to vědět. Kdyby to tak totiž nebylo, mělo by to špatné následky...“ povzdechl si.

            „Chápu. Tak co teda mám udělat?“

            „Dát nám svoji krev...“ ozval se chladný hlas profesora lektvarů. Matt si ho změřil pohledem.

            „A to jako jak...“

            „Stačí jedna ampulka vaší krve!“ zavrčel podrážděně. Shilin na tváři pohrává úsměv, stejně jako Tonks a Lupinovi, protože oni ví, kdo je Mattův otec.

            „Řeknu hned, ne?“ protočil Matt oči. „A dáte mi tu lahvičku aspoň?“ natáhl k němu ruku. Snape mu podal skleněnou lahvičku. „A nůž?“ zeptal se netrpělivě. Snape se ušklíbl a podal mu i dýku. Matt se řízl do dlaně a nechal svoji rudou krev stéct do skleněné lahvičky. Naplnil ji a pak zazátkoval. Ampulku i zkrvavenou dýku podal zpátky Snapeovi. Poraněnou ruku si zavázal šátkem a sedl si na židli.

            „A teď se bude dít co?“ pozvedl obočí a Lupinovi tak hodně připomněl Snapea.

            „Teď s vaší krví umíchám lektvar, který vašeho bratra zbaví prokletí. Sice ještě nevím, jak ho k němu dopravím, ale snad se to nějak povede...“

            „Jak to, že nevíte, jak ho k němu dopravíte? Vždyť vy jediný k němu můžete!“ vyhrkla Ginny.

            „Slečno Weasleyová, vy to asi nevíte, ale dostal výslovný zákaz stýkat se s jakýmkoliv Smrtijedem a nesmí mluvit. To mluvení ani tak nevadí, ale ten druhý zákaz ano. Dostal ho teprve nedávno. Podařilo se to zjistit Aria...“ zasekl se pak mu to svitlo. „Ariana mu ho dá.“ ušklíbl se.

            „A to je zase kdo?“ zeptal se totálně zmatený Matthew.

            „To teď řešit nebudeme. Seznamte se tu se všemi, já jdu udělat ten lektvar!“ otočil se a rychlým krokem odešel. Matt udělal na jeho záda jen ksicht a protočil oči.

            „Remusi, jsi si jistý, že je to syn Lily a Jamese Potterových?“ zeptal se nejistě svého kamaráda Sirius.

            „Ne..není...“ skočila Lupinovi do řeči Shilin.

            „Tak proč jste ho nechali dát tu krev!“ vyhrkla zděšeně Inem.

            „Je to totiž syn Lily Evansové a Severuse Snapea!“ vydechla Tonkosová a všichni pohlédli na Siriuse, jak to vezme.

            „Si ze mě děláte srandu?!“ vypěnil a stoupl si.

            „Siriusi, uklidni se! Je to pravda a smiř se s tím!“ promluvil klidně Remus a posadil svého kamaráda zpátky na židli. Matt se jen začal zmateně rozhlížet, protože si ho začali všichni ještě víc prohlížet.

            „Proč mu tak vadí, kdo je můj otec?“ zeptal se nejistě Lupina.

            „Jde o to...“ začal, ale přerušil ho Sirius.

            „Ty asi svého otce neznáš, že?“ pozvedl obočí. Matt zakroutil hlavou. „Je to Smrtijed a nesnesitelný člověk bez jediného kousku citu! Ten přerostlý netopýr, co odešel s lahvičkou tvé krve je Snape!“Matt se trochu zamračil a začal si dávat souvislosti dohromady.

            „A co s tím?“ zeptal se zmateně.

            „Jde o to, Matte, že jsme s tvým otcem chodili do školy. Stejně jako tvoje a Harryho matka a Harryho otec James. Já, James a Sirius jsme byli nejlepší přátelé a Severuse ti dva nesnášeli. Dalo by se říct, že byli nepřátelé. James už od prvního ročníku miloval Lily. Nevím jak to všechno bylo, ale tohle ti snad napoví...“

            „Ou. Takže máma byla nejprve s mým otcem a pak s otcovým nepřítelem? Takhle nějak to chcete říct?“ zamračil se, jak začal přemýšlet.

            „Ano. Takhle nějak by se to dalo říct....“ přikývl Lupin.

            „Aha. A to budeš mít předsudky i ke mně?“ podíval se na Siriuse, který neodpověděl. „Mlčení je souhlas...no tak dík..“ pokrčil rameny a povzdechl si. Sirius se na něj zmateně podíval a ostatní svůj pohled zaměřili na Siriuse.

            „Tak jsem to nemyslel. Pokud to tak vyznělo, tak se ti omlouvám...“ promluvil potichu. Matt zvedl pohled a pousmál se.

 

****

 

            Harry stojí u okna ve svých komnatách a prohlíží si temný les, který se táhne po celé dálce pozemků temného sídla. Za celou tu dobu, co musí sloužit Pánovi zla, nepřestal myslet na svoje přátele a hlavně na jeho jedinou záchranu v podobě neznámého příbuzného. Nikdy by ho nenapadlo, že by ještě někoho měl....Vyrušilo ho až zaklepání na dveře. Otočil hlavu a zahleděl se na kliku, která se pomalu začala hýbat, aby dotyčný za dveřmi mohl vejít. Do dveří vešla Ariana a tiše za sebou zavřela. Dveře jako vždy zabezpečila proti odposlouchávání. Přešla k oknu za Harrym a podívala se mu do smutných očí.

            „Už tu dlouho nebudeš...“ usmála se zářivě. Harrymu se rozzářily oči. „Našli tvého příbuzného. Severus mi to před nějakou dobou oznámil. Už má u sebe i jeho krev, aby vytvořil lektvar, který tě osvobodí.“ usmála se ještě víc. „Budeš zase volný!“ Harry zavřel oči a začal se usmívat. „Raději půjdu, aby mě tu otec neviděl. Byl by to průser. Až ten lektvar budu mít, tak co nejdřív půjdu za tebou, to se neboj!“ pohladila ho po rameni a opustila pokoj. Harry se posadil do křesla. Konečně budu volný! Prolétlo mu hlavou a usmál se ještě víc.

 

            „Ariano!“ zatřásl s ní někdo a rozespale otevřela oči. Pohlédla na člověka, který se nad ní sklání a následně na hodiny vedle ní.

            „Jsi blázen, Severusi, nebo co? Jsou teprve tři ráno!“ zabořila hlavu do polštáře.

            „No právě! Je vhodná doba dát Potterovi ten lektvar! Už je hotový a vychladlý! Musíš mu ho donést!“ tohle Arianu totálně probudilo a vyskočila na nohy. Oblékla se do černého hábitu a hned si stoupla přes Severuse. Mlčky jí podal lektvar a jen se pousmál. Zhluboka se nadechl a spolu s ním opustila svoje komnaty. Severus se ale vydal opačným směrem než ona sama. Nikdo ji nesleduje a má volnou cestu k Harrymu. Před dveřmi do jeho komnat si naposledy ověřila, že ji nikdo nesleduje a potichu vešla dovnitř. Dveře znovu zajistila a přešla k jeho posteli. Posadila se na kraj a trochu s Harrym zatřásla. Ani to s ním nehlo.

            „Harry!“ zašeptala a znovu s ním zatřásla. Ale zase byla neúspěšná. Po chvíli to vzdala a dala mu pořádnou facku. Ta ho dokonale probudila. Když zjistil, kdo ho to mlátí, tak se zamračil.

            „Já nechtěla, ale bylo to nutné...“ pokrčila omluvně rameny. „Koukej co mám!“ ukázala mu lahvičku s krvavě rudým lektvarem, protkaným černou barvou. Nikdy nic podobného neviděli. „Musíš to vypít!“ vrazila mu lahvičku do ruky a sedla si pořádně na postel. Harry lahvičku odzátkoval a do vzduchu se vznesla rudá pára. Raději to nezkoumal blíže a obsah lahvičky na ex vypil. Chvíli se nic nedělo, ale pak ho začalo nepředstavitelně pálit znamení a zářit krvavě rudou barvou. Ariana vyskočila na nohy a zděšeně na Harryho pohlédla. Začal se svíjet v křeči a znamení září víc a víc. Najednou se rudé světlo změnilo v temně černé a vpilo se mu do krku. Znamení však nezmizelo, ale zčernalo. Přestal se svíjet a jen ztěžka oddechuje.

            „Harry?“ sedla si k němu na postel. Stočil k ní svůj pohled. „Je ti dobře?“ zeptala se starostlivě.

            „Už mi bylo i líp...“ zašeptal a pousmál se.

            „Zase jsi v pořádku! Co nejdřív bys měl zmizet. Pokud možno ještě teď! Pokud můžeš, tak se převleč. Půjčím ti svého fénixe, který tě přenese k Severusi Snapeovi.“ přešla k jedné hořící svíci a zašeptala do plamínku jméno svého fénixe. Harry se dobelhal ke skříni a navlékl se do černého hábitu. Otočil se na Arianu. Jí už na rameni sedí nádherný rudý fénix.

            „Jmenuje se Anya...“ pohladila ji po peří. „Odnese tě...“ pousmála se. „Zatím sbohem!“ pokynula hlavou a fénix přelétl k Harrymu a zmizeli v plamenech. Ariana vzala lahvičku ve které byl lektvar a vše uklidila, aby její otec nic nenašel. Pak se vrátila do svého pokoje.

 

***

 

            Harry se objevil v malé místnosti připomínající obývací pokoj. Porozhlédl se víc a v jednom křesle spatři svého profesora lektvarů.

            „Jak vidím, tak už jste vypil můj lektvar...“ poznamenal jakoby nic. Harry jen přikývl. „Znamení nezmizelo, už ho budete mít napořád.“ informoval ho a Harry opět přikývl. „Dnes přespíte v mém domě. Zítra ráno se vydáme na řád. Je tam i váš příbuzný. Lupin myslím říkal, že je to váš bratr...“

            „Já mám bratra?“ vypadlo z Harryho.

            „Zjevně ano.“ přikývl a odešel z pokoje. Harry ho následoval a následně se ubytoval v malém pokojíku pro hosty. Ani se neobtěžoval sundat si hábit a padl rovnou do postele.

 

            Spal jen pár hodin, protože ho probudilo ranní světlo. Podíval se na nástěnné hodiny a zjistil, že je teprve sedm hodin ráno. Vyhrabal se z postele a namířil si to do koupelny, která patří k pokoji. Dal si rychlou sprchu a kouzlem si upravil oblečení, aby nebylo zmačkané. Vyšel ze svého pokoje a začal hledat jídelnu. Po půl hodině se mu to konečně povedlo a našel tam Snapea s novinami, ale snídani bohužel ne. Snape složil noviny a pohled upřel na Harryho.

            „Myslím, že je nejvyšší čas jít na ústředí Řádu.“ promluvil a zvedl se z křesla.

            „Jak..?“ pozvedl obočí.

            „Letax.“ ušklíbl se Snape a přešel do obývacího pokoje, kde je i krb. Podal Harrymu trochu prášku a sám se pomocí krbu dostal na ústředí. Harry ho po chvíli následoval.

 

***

 

            „Nejsi tu dnes nějak brzy, Snape?“ zeptal se podrážděně Sirius. Na to, že je brzo ráno, je zde hodně lidí. Dokonce i Matt. Snape se dosud nedozvěděl, že to on je jeho otcem. Pak je zde už i Hermiona, Ginny, pan a paní Weasleyovi, Lupin, Tonks a Inem s démony. 

            „Myslím, že má přítomnost ti za chvíli vadit nebude, Blacku!“ ušklíbl se. V krbu plameny znovu zezelenaly a vyšla z nich osoba v černém plášti se sklopenou hlavou. Oprášila se a vzhlédla.

            „HARRY!“ vykřiklo zároveň několik lidí. Harry se lekl a o krok ustoupil. Hned se dostal do pevného objetí  paní Weasleyové.

            „Harry, ani nevíš jak jsem ráda, že jsi opět mezi námi....“ usmála se mile a pustila ho. Jeho vysvobození ze sevření netrvalo dlouho, protože se hned dostal do obležení holek. Shilin, Lali, Ginny a Hermiona se k němu najednou přihnaly a začaly ho objímat. Kluci, kromě Matta, ho jen přátelsky objali. Inem si u sebe Harryho nechala o něco déle, ale pak se dostal tváří v tvář Siriusi Blackovi.

            „Harry, já....“ začal nejistě. „Chtěl bych se ti za všechno omluvit....“ sklopil oči. „Dokážeš mi odpustit?“ zašeptal skoro neslyšně. V kuchyni nastalo hrobové ticho. Harry chvíli nic neříkal, ale pak se usmál.

            „Už jsem ti odpustil...“ Sirius se podíval svému kmotřenci do očí a pevně ho objal.

            „Měl jsem o tebe hrozný strach...“ poznamenal, když ho pustil ze sevření.

            „To všichni!“ přidala se Ginny.

            „Já vím....“ pousmál se Harry. „A můžu vědět, kdo je to prej mým bratrem?“ nadhodil a začal se rozhlížet po místnosti. Pohled mu padl na Matte, který se zvedl ze židle a stoupl si před něj.

            „To já jsem tvůj brácha. Aspoň to teda říkaj...“ zarazil se. Harry si ho pořádně prohlédl.

            „Možná bys měl vědět, Harry, kdo je jeho otec!“ prskl Sirius. Harry pozvedl obočí.

            „A to je...?“

            „Severus Snape!“ vyštěkl pobouřeně. Harry jen ještě víc pozvedl obočí a Snape se zarazil v pohybu.

            „Cože?“ vypadlo z něj přidušeně.

            „Já to tušil...“ pokrčil rameny Harry a svého bratra objal. Poté se posadil ke stolu, kam si sedl i jeho bratr.

            „Jak jsi to mohl tušit, Harry? Tobě to nevadí?“ vypadlo ze Siria.

            „Ne, nevadí....a po tom, co jsem viděl v té myslánce....“ nakousl.

            „To sem nevytahuj!“ zarazil ho Severus a ani si neuvědomil, že mu tyká.

            „No jo furt. Už mlčím!“ ušklíbl se. Paní Weasleyová před Harryho postavila talíř se snídaní. Harry se vděčně usmál a pustil se do své snídaně.

            „Hele, nemám bejt jen tak náhodou o dva roky starší?“ napadlo najednou Matta a zkoumavě se podíval na svého bratra, který jen přikývl. „Tak proč vypadáš o deset let straší?!“ zamračil se.

            „To bude tím, že jsem deset let strávil v jiné dimenzi. Odtud jsou i oni...“ ukázal na své démonické přátele, se kterými se Matt už stačil seznámit.

            „Aha...a co jsi tam dělal?“

            „Učil se. Chodil jsem tam na školu....“ pokrčil rameny.

            „Když už jsme u té školy. Kam chodíš na školu Matthew?“ pozvedl obočí jeho otec.

            „Ehm...no...“ usmál se nevině.

            „Dokončil jsi přece nějakou školu, že?“ zamračil se a přešel ke svému synovi.

            „No..dokončil, to jo. Ale....“ zvedl se taky a trošku poodstoupil. „Ono je to takový trochu zamotaný, víš? Já jsem půl roku chodil na bystrozorskou školu, odkud mě pak vyhodili a teď mě nikam nechtěj vzít...“

            „Oni tě vyhodili?! A proč?“ zamračil se ještě víc.

            „Párkrát jsem byl za školou....“ přiznal necelou pravdu a trochu poodstoupil.

            „Cože?“ zasyčel nebezpečně jeho otec.

            „No....tak fajn. Chodil jsem do školy jen jednou tejdně!“ zase poodstoupil.

            „Cože?“ zasyčel ještě nebezpečněji.

            „Ehm....to jsem neměl?“ usmál se nevině.

            „Co si o sobě myslíš?“

            „Héj já chci domů!“ vypadlo z Matta a všichni se na něj vyjeveně podívali. „Můj nevlastní táta aspoň nenahání takovou hrůzu!“ jen co to dořekl se zarazil. „Ne! Nikam nejdu! Macecha vydává pětkrát větší hrůzu než ty!“ nad touhle poznámkou všichni vyprskli smíchy. Matt se jen nevině usmál. Snape se zamračil a změřil si ho pohledem. „No co?“ pokrčil rameny a sedl si vedle svého bratra. Snape protočil oči a vydal se ke dveřím z kuchyně. Když uslyšel podivný zvuk od krbu, tak se otočil stejně jako všichni ostatní. Plameny zezelenaly a vyřítila se z nich mladá dívka. Chvíli se snažila udržet rovnováhu, ale nevyšlo jí to a nohy ji neudržely. Spadla na zem a pád stihla jen tak tak ubrzdit rukama.

            „Ariano!“ vykřikl Harry a Snape zároveň a rozeběhli se k dívce ležící na zemi.

            „U Merlina! Co se ti stalo?“ vyhrkl Harry a přiklekl ke své zkrvavené kamarádce.

            „Zuří...“ zachrčela potichu. „Zuří, že jsi mu utekl...“

            „To ti udělal Voldemort?“ zeptal se přiškrceně Harry a Snape jí začal zastavovat krvácení. Jen bolestně přikývla a podívala se mu do očí.

            „Chtěl ze mě dostat všechno co vím....nepovedlo se mu to...“ i přes bolest se spokojeně ušklíbla. „Nedostal ze mě ani slovo. O to to bylo horší...“ mluví čím dál tišeji.

            „Vydrž Ariano!“ chytil ji Snape za ruku a začal zacelovat její rány. Zděsil se, když kouzla nijak nezačala působit.

            „To ti nepomůže...Použil jeho vlastní kouzla...“ zachraplala ztěžka a omdlela.

            „Ariano!“ zašeptal a vzal ji do náruče.

            „Musíme zavolat ošetřovatelku, ta by si měla vědět rady!“ vyhrkla zděšená Hermiona. Tonks zmizela v zelených plamenech v krbu. Snape Arianu odnesl do volného pokoje a začal jí ošetřovat rány, které šly. Naneštěstí jen ty menší. Netrvalo to dlouho a do dveří vrazila Poppy. Všechny z pokoje vyhodila a zavřela se tam.

            „Co myslíte, bude v pořádku?“ protnul ticho v kuchyni Matt. Upřely se na něj všechny pohledy.  „Co je?“

            „Můžeme jen doufat. Její otec je velice krutý, co se týče neposlušnosti.“ povzdechl si Brumbál, který přišel spolu s ošetřovatelkou. Matt se zbořil více do židle a pohled mu utkvěl na jeho bratrovi, který složil hlavu do dlaní.

            „Co se děje, Harry?“ zeptal se opatrně.

            „To kvůli mně je na tom takhle. To jen díky tomu, že mi pomáhala...“ potřásl hlavou. „Kdybych se byl nenarodil....“

            „Tak hele, takhle nemluv, jasný?! To ten magor se neměl narodit a ne ty!“ vyjel na něj naštvaně Truen.

            „Jo. Nic si nevyčítej! Ty za nic nemůžeš! To jen on!“ přidal se Moen a stoupl si za svého kamaráda. Harry se jen pousmál a v kuchyni zavládlo opět ticho. Po hodině vstoupila ošetřovatelka a všechny si změřila pohledem.

           

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář