Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anděl Smrti4 (konec)

5. 12. 2008

Už je tu 25. říjen a první famfrpálový zápas. Nebelvír proti Zmijozelu. Celý nebelvírský tým sešel po louce do šaten. Převlékli se do dresů a už jen čekali. Když nastal čas vyšli na hřiště. Harry si podal ruku se zmijozelským kapitánem. Harry si všiml, že se mu snaží rozmačkat prsty. Nasedli na košťata a zápas začal.

"A zápas začíná! Camrál má Nebelvír a už s ním letí k bráně. Šikovně se vyhnuli zmijozelskému brankáři a dává gól! je to 10:0 pro Nebelvír. Míče se ujímá Zmijozel. Letí k bráně a v cestě mu zabránil potlouk. Míče se ujímá…" Harry urputně hledal Zlatonku a zároveň poslouchal komentátora, aby mu nic neuniklo. Už vedli 70:0 a to se hraje půl hodiny. Konečně ji viděl. Třepotala se u brankových tyčí. Rozlétl se za ní a Malfoy ho následoval. Letěl jak nejrychleji mohl. Malfoy byl daleko za ním. Už ji skoro má. Už jen malinký kousíček a bude ji mít v ruce.

"Nebelvír vyhrál!" zaburácel komentátor. Harry slétl na zem. Jeho spoluhráči slétli za ním a začali ho objímat. Vyhráli 220:0 a v nebelvírské věži bude oslava.

"To bylo skvělý. Zvláště jak se Malfoy tvářil. Naprosto úžasný!" říkal Ron Harrymu ve společenské místnosti. Seděli v nejlepších křeslech u krbu a Hermiona je poslouchala. Najednou je všechny vyrušil hlas linoucí se celou místností.

"Tik, tak, tik, tak, čas běží Harry tik,tak, tik, tak, tik, tak…."

"Já vím. Nemusíš mi to pořád připomínat!" řekl Harry. Všichni ve společenské místnosti se na něj nechápavě podívali. "Co je?" zeptal se jich nevrle. Ti jen pokrčili rameny a šli se bavit dál.

"Harry, teď už opravdu bys měl jít za Brumbálem a říct mu to," řekla Hermiona vážně. Harry se na ni mdle podíval.

"Myslíš, že mi poradí jak se zbavit anděla smrti? Seš cvok Hermiono! Před smrtí se neschovám a já se jí nebojím!" řekl jí Harry. Hermiona chtěla něco namítnout, ale Harry ji zarazil. "Hermiono, mě Brumbál nepomůže. Jdu spát," oznámil jim a odešel do ložnice. V ložnici nikdo nebyl. Převlékl se a chtěl si lehnout.

"Já ti to ale budu připomínat," řekl mu hlas. Harry se lekl a sklouzl z postele. Znovu se vyškrábal na nohy a otočil se na anděla smrti.

"Tohle mi nedělej!" vyštěkl na ni. Sedl si na postel a ještě lapal po dechu. Anděl jen pootočil hlavu a bedlivě ho pozoroval. "Co je?" zeptal se netrpělivě.

"Nic. Jen jsem ti chtěla říct, že ti to budu připomínat až do smrti Voldemorta nebo té tvé," oznámila mu jako by nic. Harry se na ni zajímavě podíval.

"Tos mě teda uklidnila," řekl. Ale ona už byla pryč. Harry zaklel a vlezl si do postele a hned na to usnul.

Vánoce jsou za humny a Harry, Ron a Hermiona čekali před učebnou obrany. Konečně se dveře otevřeli a vešli dovnitř. Sedli si do lavic a vyčkávali co se bude probírat dnes.

"Přeji vám hezký den. Protože máte poslední hodinu před prázdninami, jsem se rozhodla, že si sami vyberete odvětví černé magie, o kterém si něco řekneme. Kdo by měl nějaký návrh?" zeptala se třídy. Všichni mlčeli. Harry se přihlásil. "Ano pane Pottere?"

"Není to sice odvětví černé magie, ale mohla by jste nám říct něco o smrti?" nadhodil Harry. Všichni se na něj podívali s vytřeštěnýma očima. Profesorka se usmála.

"No dobrá. Vím toho o smrti opravdu hodně, ale řeknu vám jen to, co už zveřejnil pan DeLacour," řekla s úsměvem. Pozornost na ni soustředila celá třída. Všichni mlčeli a poslouchali. "Slovo smrt samo o sobě nic neznamená. Existuje jistá Smrtka, které se říká Smrt. Je to její jméno. Sama o sobě neznamená nic. Potřebuje mít anděla smrti, aby něco znamenala. Má svá pravidla, která musí její andělé dodržovat. Dává jim příkazy kdo bude žít a kdo ne. Pokud tyto pravidla poruší, dostanou trest." začala svůj výklad. Všichni na ni zírali. Seamus zvedl ruku. "Ano?"

"Jaký trest například?" vyhrkl Seamus se zájmem.

"No…co já vím, tak někteří byli vyhozeni. Stali se duchem. Někteří byli zase sesláni do temnoty na věčnost. Ale to jen v tom případě, když udělali opravdu velký malér!" vyjeveně se na ni podívali. Harry se jen tak nějak divně díval. Skoro ji neposlouchal. Hermiona se přihlásila. "Ano?"

"Já jsem si četla ty čtyři pravidla, co pan Delacour sepsal. Jsou to tyhle: Anděl smrti nesmí zachránit život, pokud ovšem ještě není na jejím seznamu. Anděl smrti nesmí vzít život, pokud ho nemá zapsán na seznamu. Anděl smrti musí dojít pro duši toho, kdo je na řadě. Anděl smrti musí dodržovat svá pravidla nebo už nebude andělem, ale jen duchem. Mohla by jste nám to objasnit?" zeptala se jí Hermiona.

"To poslední pravidlo, co získal jste už slyšeli objasněné. Anděl smrti nesmí zachránit život, pokud ovšem ještě není na jejím seznamu. Toto pravidlo je velmi závazné. Už podle jeho znění to jistě chápete. Nesmí zachránit někoho, koho stejně musí odvést, ať už chtějí nebo ne. Pokud dotyčného nemají na seznamu, klidně ho mohou zachránit. Anděl smrti nesmí vzít život, pokud ho nemá zapsán na seznamu. Také závazné. Pokud vezmou někoho, kdo má žít ještě, já nevím, třeba deset let, naruší tím rovnováhu a pak musí Smrt vše napravit tím, že musí vzít několik dalších životů nebo udělat zázrak a život obnovit. Anděl smrti musí dojít pro duši toho, kdo je na řadě. Kdyby pro něj nepřišel, tak by dotyčný ani nezemřel. Musí dojít pro jeho duši, jinak bude bloumat po světě. Nikdy duše neodejde sama. Musí si ji odnést anděl smrti. Dovede ji ke Smrti a ta ho pošle tam, kam má jít. Tohle je velmi závažné. Když anděl smrti nedodrží nějaké pravidlo, tak se rovnováha mezi životem a smrtí velmi nakloní. Jsou to velké potíže. Kvůli chybě může zemřít hned dvacet lidí najednou."

"Jak poznáme toho anděla?" zeptala se Levandule.

"No…anděl smrti je nepřehlédnutelný. Poznáte ho i když nechcete," konstatovala profesorka.

"Ale jak vypadá?" přidala se Parvati a hned několik dalších.

"Poznáte ho podle toho, že má temně černé oči, stejně temné valsy, obličej nalíčen černou barvou, rty temné, oblečení ne jiné, ale pleť má smrtelně bílou. Jako by její tělo leželo několik dní ponořené do vody. A hlas zní vzdáleně," řekla jim klidně. Několik děvčat vykřiklo. Najednou byl z chodby slyšet křik. Profesorka sebou trhla a šla ke dveřím.

"Co se stalo?" vyhrkla hned jak se před ní zastavil jeden žák.

"Smrtijedi! Jsou ve vstupní síni a chcou se dostat do hradu. Pár jich už je v hradu a někoho hledají, ale jen pár. Profesoři a nějací lidé jsou tam a bojují s nimi. Brumbál mě poslal za Vámi. Chce, aby jste jim šla pomoct." vychrlil ze sebe a lapal po dechu.

"Zůstaňte tu!" nařídila jim. Harry se hned postavil a šel za profesorkou.

"Už by jste měla ukázat svou pravou tvář. Je teď velmi potřebná," řekl přes celou třídu. Všechny to zarazilo. Profesorka se usmála.

"Máš pravdu. Teď mi spíše pomůže má pravá tvář. Tvář, kterou nosím už tisíce let!" poznamenala. Její hlas už ale nebyl jak ho znali všichni. Byl vzdálený. Několik lidí zařvalo, když viděli, jak její tvář ještě víc bledne, oči jí tmavnou, oblečení se změnilo v temné, vlasy se přeměnily na havraní a obličej se jí nalíčil černou barvou.

"To už teď nadešel můj čas?" nadhodil Harry. Anděl smrti přikývl.

"Ty a tví přátelé, Ron a Hermiona, už musíte jít se mnou dolů. Voldemort sem za chvíli dorazí a jeden z vás půjde se mnou," řekla jim. Všechny zarazilo, jak se Harry baví se samotným andělem smrti. "Vy tři pojďte se mnou!" nařídila jim. Harry pokrčil rameny a šel za ní. Ron si vyměnil pohled s Hermionou a následovali je. Vyšli z učebny a pokračovali po schodech dolů. Už byli na posledních schodech do Vstupní síně a velkou dubovou bránou vstoupil do hradu Voldemort. Boj ustal. Smrtijedi udělali cestu svému pánovi. Nikdo si nevšiml, že Harry, Ron a Hermiona stojí na schodech spolu s andělem smrti, ale když anděl smrti začal mluvit, tak na ně všichni pohlédli.

"Tik, tak, tik, tak…čas vám běží…tik, tak, tik, tak,…" pokračovala pořád dál a šla ze schodů dolů. Voldemort měl hrůzou rozšířené oči. Harry, Ron a Hermiona sešli spolu s ní schody a postavili se před Voldemorta a jeho Smrtijedy. Voldemort couvl. Všichni se na ně dívali. Nikdo nevěděl, že zrovna on bude z ní mít strach.

"Bojíš se?" zeptala se ho.

"Já se nebojím nikoho! A už vůbec né tebe!" zařval na ni ledově. Jen se usmála.

"Mám za úkol vám říct pravidla hry," při těchto slovech se na ni všichni podívali.

"Hry?! Hry?! Jaké hry kruci!" zařval nepříčetně Voldemort. Jen se ušklíbla a pokračovala ve svém hovoru dál, jako by ji nikdo nepřerušil.

"Pokud zvítězíš, Harry, tak si vezmu Voldemorta a všechny jeho smrtijedy. Pokud neuspěješ, tak si vezmu tebe a celý Fénixův řád. A ještě něco. Pokud zvítězíš, tak mi Smrt dovolila pár porušení pravidel," usmála se na Harryho. Harry poznal co má v plánu. Vykročil vpřed. Voldemort také. Bylo vidět, že se zachvěl, když anděl začal odpočítávat sekundy. Poslední sekundy buď pro něj nebo Harryho.

"Připraven zemřít Harry?" zeptal se ho a ledově se zasmál.

"Jo. Já jsem. A ty jsi připraven?" opáčil Harry a pozvedl obočí. Voldemort se přestal smát a neurčitě se na něj podíval. Pak přelétl pohledem na anděla, který přecházel po síni kolem do kola a pořád odpočítával.

"Avada kedavra!" zaburácel Voldemort. Harry v tu chvíli také vyslovil jedno zaklínadlo a jejich hůlky se znovu spojili.

"Priori inkantatem," zašeptal Brumbál. Všichni nečině přihlíželi. Tentokrát to nemělo takový účinek jako kdysi. Spojení bylo velice silné a uprostřed zlatého paprsku byl velký tlak, který to déle nemohl vydržet. Zazněl velký výbuch a následovala obrovská tlaková vlna. Když se poslední smítka prach usadila a bylo zase viditelně, tak spatřili Harryho i Voldemorta ležet na zemi.

"HARRY!" zařvali Hermiona a Ron zároveň a doběhli k němu. Klekli si, aby zjistili co mu je. Hermiona mu zkusila tep. Na obličeji se jí rozehrál velký úsměv.

"Žije," zašeptala. Ron se na ni podíval a s její pomocí ho probrali. Otevřel oči a podíval se na ně. Pomohli mu vstát a přidržovali ho, protože by se na nohou sám neudržel. Anděl přestal odpočítávat.

"Ty žiješ a on je mrtvý," řekla jim. Všichni se na ni podívali. Smrtijedi se dali na útěk. "Smrti nikdo neuteče!" řekla dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni. Pak začala znovu odpočítávat. Odpočítávala pořád pomaleji, až nakonec přestala úplně. Všichni Smrtijedi se zhroutili k zemi. Jsou mrtví. "Teď porušení pravidel. Nevím jak moc mohu porušovat, ale pár jich poruším zcela určitě. Nikdy jsi nepoznal rodiče. Dávám ti jeden den, abys je mohl poznat," řekla Harrymu. Pak trochu poodstoupila a objevili se tam jeho rodiče. Z masa a kostí. Usmáli se na Harryho a pak k němu došli. Vzali ho do náruče. Nyní se Harrymu po tváři skutálely slzy štěstí.

"Ty jsi neměl možnost žít normálním životem," otočila se na Remuse Lupina. Pak se mu zadívala dlouze do očí a Lupin dostal křeče. Brumbál ho chytil. Pak se z něj vyvalil stín vlkodlaka a anděl ho nechal zmizet. "Už se nebudeš v žádném úplňku měnit a tvůj bubák se bude měnit v něco jiného. Ještě s jedním člověkem jste se nestačili rozloučit," řekla potichu, znovu trochu ustoupila a na místě, kde předtím stála se objevil Sirius. "Je to jen na deset minut. Zas tak moc porušovat pravidla nemůžu," řekla jim a vzdálila se. Sirius šel za Harrym a také ho objal. Objal i Hermiona, Rona, Lupina a několik svých přátel. Mohl se s nimi jen rozloučit. Nic víc. Deset minut uplynulo, jako by to byla jen minuta. Musel všem dát poslední sbohem.

"Budu se na vás vždy dívat a dohlížet. Sbohem," znovu objal Harryho a zmizel. Zmizel už navždy. Hermioně skanula po tváři slza.

"Zítra přesně v tuhle dobu si pro vás přijdu," oznámila Lili a Jamesovi Potterovým. Přikývli a šli se se svým synem projít na školní pozemky. Anděl smrti se za nimi díval a nepatrně se usmíval. Přemýšlela, co ještě může udělat.

"Tak nashledanou zítra!" řekla a chtěla zmizet, jenže se u ní objevil další anděl smrti a ten nebyl tak bledý jako ona.

"Smrt chce s tebou mluvit," oznámila jí a zase byla pryč. Nepatrně pozvedla obočí a zmizela.

"Asi udělala něco co neměla," poznamenala plačící Hermiona. Ostatní přikývli a rozešli se. Harry si povídal se svými rodiči u jezera. Posadili se do trávy a povídali si. Ani si nevšimli, že tam sedí už několik hodin a slunce zapadá. Společně se podívali na západ slunce a vrátili se do hradu.

Druhý den ráno se probudili časně a znovu šli na školní pozemky. Harry ještě nikdy nebyl šťastnější. Ve Vstupní síni jim zatarasil cestu anděl smrti.

"Říkala jste, že tu můžou být až do tří odpoledne," zašeptal Harry.

"Já vím. Jenže ty jsi neviděl toho druhého anděla, který mi přišel říct, že mě volá Smrt," poznamenala kysele. Harry spolu s rodiči na ni upřeli pohledy. Z Velké síně vyšli Ron s Hermionou a bavili se s Brumbálem. Všimli si jich a šli za nimi.

"Co se děje?" vyhrkla Hermiona. Teď se anděl opravdu usmál. Nebyl to škleb a ni ledový úsměv. Byl to hřejivý a přátelský úsměv, co dává naději.

"Smrti se líbilo, jak jsem využila toho, že můžu porušit pravidla. Řekla mi, že pokud chci už nemusím být anděl smrti, ale můžu být anděl strážný," oznámila jim. Vyjeveně se na ni podívali. "Vždyť jste to četli. Pokud anděl smrti udělá něco co neměl a bude to správné, tak se mu dostane poct nebo pochvala. Mě se dostalo nejvyšších poct, jakých se kdy může u andělů dostat, ať jsou jakýkoliv. Vy dva, ale musíte už jít. Je mi to líto, ale Smrt si to vyžádala," řekla jim nakonec sklesle. Hermiona vyjekla a ostatní se jí nedivili. Anděl smrti se začal měnit.

"A hele, už se mi poct dostává. Už nebudu nosit smrt!" usmála se. Měnila se z temného anděla na něco úplně jiného. Šaty měla stříbrné, oči šedostříbrné, rty stříbrné a vlasy úplně stejné stříbrné barvy. Dostalo se jí poct, jakých se dostává jen opravdu málo. Stala se strážným andělem a těch je na světě málo. Každý strážný anděl střeží všechny. Jen někteří mají na starost určité lidi a tihle jsou velmi ojedinělí. Nestál před nimi temný anděl smrti, nýbrž stříbrný anděl strážný. "Musíme jít," řekla Lili a Jamesovi Potterovým . Museli se rozloučit. Rozloučili se navždy se svým synem a vzali si nabízenou ruku strážného anděla. V záři stříbrného světla zmizeli. Zmizeli navždy a Harry to věděl. Ne. Navždy nezmizeli. Nikdo nezemře, dokud ho někdo nosí v srdci. A Harry je v srdci měl. Věděl, že vždy budou s ním. Možná blíž než si sám myslí.

konec!

napsala: desperation

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář