Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anděl Smrti2

5. 12. 2008

Když to Harry dočetl, běhal mu mráz po zádech. Vzhlédl a s vytřeštěnýma očima pohlédl na Fleur. Ta jen pokrčila rameny.

"Chceš říct, že mohou porušit pravidla jen v takovém případě, jaký je u mě?" zeptal se jí nevěřícně. Fleur přikývla. Hermiona si zakryla rukou ústa a Ron na ně vyvaleně zíral.

"Ale to je strašné!" vydechla skrz ruce Hermiona. "Jak něco takového může vůbec být?"

"Já nefím, ale cco tohle děda dopsal, tak za den byl mrtvý." řekla Fleur. Harry se vyděšeně podíval z okna. Byla tam. Stála tam v těch svých černých šatech a dívala se přímo na něj. Harry se posunul do křesla ve kterém seděl. Bill to postřehl a vyhlédl z okna. Už tam ale nebyla.

"Cos tam viděl?" vyjekl Bill. Bylo na něm vidět, že mu Harry nahání hrůzu. I ostatní dostali strach.

"A…Anděla smrti." vykoktal.

"Harry….naháníš mi strach!" vydechla Ginny, která před chvilkou vešla do pokoje.

"Hlavně děsím sám sebe." řekl Harry. Ostatní se ještě jednou podívali z okna a znovu na Harryho.

"Jsi si jist, že to byla ta žena?" zeptal se přiškrceně Ron.

"Jo jsem. Na tom nezáleží. Nebojím se smrti. Buď zemřu já nebo Voldemort." řekl pevně Harry. Ostatní to zaskočilo.

 

"Doufám, že v Bradavicích už ji vídat nebudeš." řekla Hermiona ve spěšném vlaku do Bradavic. Harry se na ni podíval, jako by si myslel, že to asi nevyjde. Odpoledne za nimi přišla baculatá paní s vozíkem plným sladkostí.

"Dáte si něco, miláčci?" zeptala se jich.

"Jo." přitakal Harry. Zvedl se a šel jim něco koupit. Koupil hromádku sladkostí a když platil, uviděl v těch modrých očích odlesk černé barvy. Harry tomu moc pozornost nevěnoval. Zaplatil a šel i s nákladem zpátky do kupé za Ronem, Hermionou a Ginny. Vysypal to vše na volné sedadlo a sedl si vedle Ginny. Vzal si jednu paštičku a začal přemýšlet. V tom si vzpomněl na ty oči. V modrých očích odlesk černé barvy. Černých očí anděla smrti. Harry vyhlédl z okna a na okamžik uviděl zase tu ženu. Stála uprostřed jednoho pole a sledovala jedoucí vlak. Byla to ona. Chvíli ji pozoroval. Když si Ron všiml kam se to dívá, tak vyhlédl z okny. Přesně v tom okamžiku zmizela.

"Kam se to díváš?" zeptal se ho hloupě.

"Nikam. Jen jsem přemýšlel." odvětil Harry. Nechtěl mu říkat, že ji opět viděl. Zvláště nechtěl vědět, jak by reagovala Hermiona.

"A o čem jsi přemýšlel?" zeptala se ho Ginny. Hermiona se na Harryho zvědavě podívala.

"To je jedno." řekl a rychle se zakousl do paštičky, aby nemohl mluvit.

"Zase si myslel na to samé. Přiznej se!" vyjekla Hermiona. Harry zavrtěl hlavou. Hermiona se na něj podezřívavě podívala a raději nic neříkala.

Cesta ubíhala docela rychle. Za několik minut už měli být v Bradavicích. Převlékli se a když vlak zastavil, vyšli na studené nádraží v Prasinkách.

"Prváci ke mně!" uslyšeli obvyklé Hagridovo volání. Hagrid jim zamával a oni na oplátku také. Nastoupili do kočáru a už jeli směrem k hradu. Po chvilce si už sedali k nebelvírskému stolu.

"Mám hlad. Doufám, že si pohnou." zaskřehotal Ron a zakručelo mu v břiše.

"Jen si počkej. Zařazování je důležitější než jídlo," sjel ho pohledem Skoro bezhlavý Nick. Ron se na něj podíval a pak hned zase k učitelskému stolu.

"Kdo asi bude učit obranu?" nadhodil Ron při pohledu na učitelský stůl.

"Taky by mě to zajímalo." podotkla Hermiona.

"Letos nikoho na místo učitele obrany nenašel. Všichni říkají, že je to místo prokleté. Bude vás učit sám Brumbál." oznámil jim Nick.

"Fakt?" vydechl Harry a zadíval se na Brumbále. Ten se shodou okolností na Harryho podíval ve stejnou chvíli a usmál se na něj. Harry mu úsměv oplatil. To už do dveří vstoupila profesorka McGonagallová a za ní několik vyděšených prvňáčků. Došli do čela síně a zařazování začalo. Ron si vedle Harryho stěžoval ať si pospíší a za pár minutek se mísy naplnili spoustou jídel.

"Konečně." pochvaloval si Ron a nakládal si na talíř kotletu. Nick nad ním jen zakroutil hlavou a poodlétl od nich dál. Tam se zapovídal s Ginny. Hlavní chod vystřídali zákusky. To už byli všichni pěkně ospalí a těšili se do věže. Konečně Brumbál vstal.

"Dobře se vyspěte na zítřejší vyučování. Dobrou noc." řekl a posadil se. Potom se dala celá síň do pohybu. Hermiona a Ron měli odvést prvňáčky. Harry šel tedy do věže sám. Šel několika tajnými chodbami a zase přemýšlel.

"Tik…tak….tik….tak….." Harry vzhlédl a začal se po tajné chodbě rozhlížet. Byl to ten stejný vzdálený a chladný hlas. Jako by mu připomínal, že se jeho čas krátí. Znovu vyrazil do věže, ale ten hlas mu pořád zněl v hlavě. Před portrétem vrazil do Nevilla.

"Ahoj Harry. Děje se něco?" zeptal se ho zmateně, protože teprve teď vzhlédl. Celou dobu šel se sklopenou hlavou. Nic a nikoho nevnímal.

"Promiň Neville, nechtěl jsem do tebe vrazit." omlouval se Harry. Nevill jen zakroutil hlavou že mu to nevadí a společně prolezli do společenské místnosti. Tam na Harryho čekali Ron a Hermiona. Harry si k nim přisedl a zadíval se do krbu.

"Harry? Děje se něco?" zeptala se ho starostlivě Hermiona.

"Co by se mělo dít?" opáčil Harry.

"No já nevím. Chováš se poslední dobou docela divně." oznámila mu a Ron přitakal. Harry se na ně ospale podíval. Zvedl se a odešel do ložnice. Převlékl se a lehl si do postele. Po chvilce přišli i Ron, Seamus, Dean a Nevill.

"Spíš?" zeptal se ho Ron.

"Ne." odvětil a převrátil se na bok. Seamus, Dean, Nevill a Ron přešli každý ke své posteli a začali si vybalovat. Zrovna, když Seamus věšel svůj plakát fotbalového družstva, rozlehl se po celé ložnici hlas.

"Tik…tak…tik…tak…čas ubíhá…tik…tak…tik…tak…" znovu zmizel. Stejně náhle, jak se objevil, tak i zmizel. Harry a Ron se po sobě podívali. Ostatní se na ně zmateně a vyděšeně zároveň podívali.

"Co to bylo?" zeptal se pisklavě Nevill. Harry jen zakroutil hlavou, aby to nechal plavat. Když usínali, trvalo to dlouho. Nikdo nemohl usnout. V Harryho hlavě se pořád dokola ozýval hlas anděla smrti. Když usnul, zdál se mu zase ten strašný sen. Teď byl ale jiný. Znělo v něm odpočítávání anděla smrti a sám anděl se v něm zjevoval.

"HARRY!" zařval Ron. Harry sebou škubl a otevřel oči. Byla ještě noc. Nad ním stál Ron, Seamus, Dean a Nevill. "Co se ti zdálo?" zeptal se ho roztřeseně Ron.

"Zase to samý," řekl mu. Ron se na něj podezřívavě podíval. "No jo. Přibylo tam pár nových věcí." odsekl na jeho pohled.

"Hlas?" zeptal se ještě Ron, aby si ověřil, jestli to je to co si myslí. Harry přikývl.

"Pojďte zase spát," řekl rozhodně Harry. Ostatní přikývli a zalezli si do postele. Harrymu trvalo asi hodinu než znovu usnul.

 

"Dobré ráno. Stalo se něco?" zeptala se jich hned po ránu Hermiona ve společenské místnosti.

"Proč?" opáčil Ron a pozvedl obočí.

"Jen vypadáte divně. To je vše." odsekla Hermiona a hnusně se na něj podívala. Ron trochu couvnul. Harry jí vše řekl. Hermionu to zaskočilo.

"To myslíte vážně? Jen tak jste všichni slyšeli její hlas?" zajíkla se potichu.

"Jo. A nejhorší je, že to není poprvé," řekl Harry. Hermiona a Ron se na něj vyjeveně podívali. "Pojďte na snídani," vyhrkl Harry a prolezl otvorem v portrétu. Ti dva se vydali za ním. Dohonili ho a chvíli šli mlčky.

"Jak si to myslel, že to nebylo poprvé?" začala Hermiona.

"Včera jsem ji slyšel v jedné tajné chodbě," odpověděl a vyhnul se jejímu pohledu. Ve Vstupní síni narazili na Malfoye. Chtěl mít nějakou poznámku, ale Harry byl rychlejší. "Drž hubu!" vyjel na něj a ani se nezastavil. Sedl si ke stolu a nandal si na talíř vajíčka se slaninou.

"Harry? Co to mělo bejt?" zeptal se s úšklebkem Ron.

"Co jako?" nechápal.

"No…myslíme to, jak si vyjel na Malfoye," řekla Hermiona a ta se také usmívala.

"A jo tohle…něco mi říkalo, že nechce říct nic moc pěkného." řekl Harry a pustil se do své snídaně.

"Něco nebo někdo?" opáčila Hermiona a úsměv se jí z tváře vytratil.

"Nech to plavat."

"Měl bys s tím jít za Brumbálem…." nakousla Hermiona.

"Ne!" odmítl rázně Harry. Hermiona chtěla něco namítnout, ale on ji zarazil. "Je to jen můj problém!" ztišil hlas. "Já se anděla smrti nebojím. A kdyby mě chtěla, tak by si mě už dávno vzala."

"Máš pravdu. Omlouvám se ti," podívala se na něj Hermiona omluvně a usmála se. Harry se ušklíbnul a konečně se mohl dát do své snídaně. Ron jen zakroutil hlavou a také se pustil do jídla. Po snídani se vydali na první hodinu. Lektvary. Přesně to co Harry potřeboval. Snape hned po ránu. To mu byl čert dlužen. Když Snape otevřel dveře do učebny, nejprve si je změřil hnusným pohledem a pustil je dovnitř.

"Kdyby pohled zabíjel…" zašeptal Harry Ronovi.

"Tak by tě vědci předváděli jako zázrak," dokončil za něj Ron a zašklebil se. Sedli si do poslední lavice a vybalili si věci. Snape přešel ke katedře a začal jim říkat něco o lektvaru zapomnění. Pak jim napsal popis na tabuli a nechal je pracovat a sám si dělal svou práci. Na konci hodiny měla jenom Hermiona správně namíchaný lektvar.

"Konečně konec!" poznamenal Harry a šli do společenské místnosti, protože teď měli volnou hodinu. Sedli si do nejlepších křesel u krbu a vytáhli si učebnice lektvarů. Dostali pěkně dlouhé pojednání o lektvaru zapomnění. Byli asi tak ve čtvrtině, když zazvonilo na konec hodiny.

"Mám hlad. Nejdem na oběd?" nadhodil Ron.

"Jo. Já jdu. Deš?" obrátil se Harry na Hermionu.

"Jo. Jen chviličku počkejte. Dopíšu větu," potom se zvedla a šla s nimi na oběd. Když vešli do Velké síně, všimli si, že je už plná. Posadili se k nebelvírskému stolu a nandali si na talíře plno jídla. Harry se podíval k učitelskému stolu a zaskočilo mu.

"Co ta tady dělá?" zeptal se jich udiveně, když zase mohl dýchat.

"Kdo?" nechápala Hermiona a zadívala se k učitelskému stolu, kam se ještě pořád díval Harry. "To asi bude nová učitelka," řekla Hermiona a pustila se do jídla. Harry se na Hermionu nechápavě podíval. Vždyť to byl ten anděl smrti. Už si ji dobře pamatoval a poznal by ji i v převleku.

"Ta blondýna?" zeptal se Ron a bedlivě si ji prohlížel. Harrymu to bylo divný. Jaká blondýna? Vždyť u toho stolu žádná blondýna nesedí.

"Tobě hrabe? Tam přece není žádná blondýna!" řekl mu potichu Harry. Ron a Hermiona se na něj divně podívali.

"Je ti dobře Harry? Ta nová je blondýna!" oznámila mu Hermiona.

"To není! A ještě k tomu je to anděl smrti!" řekl jim potichu Harry. Teď mu to bylo divný.

"Harry, tobě už vážně něco leze na mozek! Ta nová je blondýna, má šedé oči a je ve veselých barvách, je sice bledá, ale žádný anděl smrti. Tu bych náhodou poznala!" řekla mu netrpělivě Hermiona. Brumbál vstal a přestali mluvit.

"Rád bych vám všem oznámil, že od dnešního dne máme novou učitelku obrany proti černé magii. Profesorka Elein de la Gournová," oznámil jim Brumbál. Nová profesorka povstala a zamávala jim. Harrymu to bylo divné. Všichni ji vidí jako nějakou blondýnu s šedýma očima a ve veselých barvách, ale pro něj to byl anděl smrti. Znovu si sedla a podívala se na Harryho. Jejich oči se střetli a Harry věděl, že je to ona.

"Jsem zvědavej, jestli bude učit už dneska. Máme obranu hned po obědě." řekl Ron. Harry se pořád díval na profesorku, která si povídá s profesorkou Prýtovou. "Harry?"

"Jo. Tak aby mě to zajímalo," podíval se na Rona a ten jen přikývl. Po obědě se vydali do učebny obrany. Chvíli čekali a pak se dveře otevřeli. Pustila je dovnitř a zavřela za nimi dveře. Přešla ke katedře a všechny si prohlédla. Pak si vzala třídnici a přečetla si kdo vše ta je.

"Vítám vás na hodině obrany. Jak už víte jsem Elein de la Gournová a budu vás tento rok učit."

"Vy tu nebudete na pořád?" vyhrkl Seamus.

"Ne nebudu. Mám ještě jinou práci a tady jsem jen na praxi. Tak dnes si řekneme něco o jediném kouzlu, které dokáže zahnat mozkomory. Kdo mi řekne správnou formuli tohoto kouzla?" přihlásilo se hned několik lidí. Profesorka se usmála. Podívala se kdo vše se hlásí. "Pane Longbottome?"

"Expecto patronum." vyhrkl Nevill. Profesorka ho obdařila úsměvem.

"Správně. 10 bodů pane Longbottome. Ano je to Expecto patronum. Kdo ví jak toto kouzlo působí?"

" Je to štít z pozitivní energie, který vytváří clonu mezi vámi a mozkomorem. Bere na sebe také podobu charakteristickou na kouzelníka, který ho vyčaruje." Odpověděl bleskurychle Harry. Profesorka se na něj zahleděla.

"Správně. Deset bodů pro vás. Ale příště se prosím hlaste," řekla klidně. Obešla svůj stůl a začala přecházet po třídě. "Jak nám pan Potter správně řekl, je to štít z pozitivní energie. Je to veškerá pozitivní síla, která ve vás je. Mění se v podobu, která je pro vás charakteristická. Někomu se mění jen v menší zvíře a pro někoho jiného v desetinásobné. V každém případě má stejnou sílu. Vysává z mozkomora sílu a donutí ho ustoupit. Ovšem tento štít umí vyčarovat jen mocný kouzelník. Musí se do něj vynaložit veškeré úsilí," když skončila a prohlédla si jejich obličeje, tak se na ni všichni soustředili a hltali každé její slovo. Usmála se. "Teď si to vyzkoušíme. Soustřeďte se na nejhezčí vzpomínku co máte," když viděla jejich obličeje je zavrtěla hlavou. "Zavřete oči. Vzpomeňte si na nejhezčí věc co se vám kdy přihodila. Nechte ji sebou prostoupit. Vyslovte tu formuli nahlas."

"Expecto patronum." zaznělo třídou sborově.

Pokráčko příště !

 

Napsala: Desperation

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář